Přehlídky ke Dni vítězství se od 2. světové války nekonají každý rok, byť si to většina přihlížejících myslí. V sovětské historiografii měly před vítězstvím ve Velké vlastenecké válce, jak Rusové nazývají údobí od napadení Sovětského svazu do května 1945, dlouhé roky přednost oslavy Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917. Vojenské přehlídky se tak konaly ročně právě na výročí VŘSR a válečné vítězství se připomínalo jen v letech 1965, 1985 a naposledy rok před rozpadem Sovětského svazu v roce 1990.

Po rozpadu rudého impéria padl monopol Komunistické strany Sovětského svazu a s ním i ideologická nutnost slavit sto let staré Leninovo vítězství nad carským režimem. Novým středobodem ruské historiografie, určujícím okamžikem dalších dějin, se stala porážka nacistického Německa, vzpomínka na dobu, kdy Sovětský svaz vládl polovině světa. V realitě nového Ruska s jeho nedostatkem potravin a vysokou zločinností, to byla vzpomínka nanejvýš uctívaná.

V průběhu let, zejména po nástupu Vladimira Putina, se z květnové přehlídky stal výraz ruské národní hrdosti. Stejně jako v sovětských dobách po Rudém náměstí řinčely tanky a nad Spasskou věží prolétaly celé pluky letadel s rudou hvězdou na kýlu.