↗

Přehlídka se konala jako každý rok, jen výkonné techniky bylo na rozdíl od předešlých let k vidění pramálo. Foto Alexander Němenov, AFP

Přehlídky ke Dni vítězství se od 2. světové války nekonají každý rok, byť si to většina přihlížejících myslí. V sovětské historiografii měly před vítězstvím ve Velké vlastenecké válce, jak Rusové nazývají údobí od napadení Sovětského svazu do května 1945, dlouhé roky přednost oslavy Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917. Vojenské přehlídky se tak konaly ročně právě na výročí VŘSR a válečné vítězství se připomínalo jen v letech 1965, 1985 a naposledy rok před rozpadem Sovětského svazu v roce 1990.

Po rozpadu rudého impéria padl monopol Komunistické strany Sovětského svazu a s ním i ideologická nutnost slavit sto let staré Leninovo vítězství nad carským režimem. Novým středobodem ruské historiografie, určujícím okamžikem dalších dějin, se stala porážka nacistického Německa, vzpomínka na dobu, kdy Sovětský svaz vládl polovině světa. V realitě nového Ruska s jeho nedostatkem potravin a vysokou zločinností, to byla vzpomínka nanejvýš uctívaná.

V průběhu let, zejména po nástupu Vladimira Putina, se z květnové přehlídky stal výraz ruské národní hrdosti. Stejně jako v sovětských dobách po Rudém náměstí řinčely tanky a nad Spasskou věží prolétaly celé pluky letadel s rudou hvězdou na kýlu.

Ačkoli ruský vojenský průmysl zejména vlivem korupce skomíral a nedokázal navázat na technologické úspěchy sovětského vojensko-průmyslového komplexu v soupeření se Západem, stala se přehlídka na Rudém náměstí také velmi výhodným propagačním podnikem pro prezentaci nových zbraní. Ruští vojáci tu nesli nové samopaly AK-103, tu nad Moskvou zaburácely motory nových bitevních vrtulníků Ka-52 a Mi-28.

Asijské a africké státní delegace doslova hltaly přelety výkonných, přitom relativně levných Suchojů Su-30, po dlažbě duněly modernizace starých tankových konstrukcí, později i nové armaty, obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty a nakonec, jako vždy, vrcholná ukázka ruské síly, obří přepravníky mezikontinentálních balistických raket.

Z moskevských přehlídek se postupně stala výstavka ruské exportní vojenské techniky. A přestože obchodů dlouhodobě ubývá, protože ruský vojenský průmysl stagnuje, stále to byl dobrý PR podnik, který ruským výrobcům ti západní každoročně závidí.

Ukrajina

Exsovětské Rusko nikdy nedokázalo řádně uspořádat vztahy s bývalými svazovými republikami. Středoasijské a zakavkazské republiky, Pobaltí i Ukrajina s Běloruskem a Moldávie se odtrhly, Rusové s tím nemohli nic dělat. Vladimir Putin to nikoli náhodou označil za největší geopolitickou katastrofu 20. století.

Proto v souladu se starou ruskou taktikou ve vzácných okamžicích ekonomické konjunktury tento stát, ekonomicky velikosti Beneluxu, na některé své sousedy zaútočil. Proč? Protože podle ruského výkladu dějin Gruzínci, Bělorusové, Ukrajinci, Tádžikové, Kazaši, ti všichni Rusku tak nějak „patří“.

Po dvou krvavých válkách s Čečenskem a šestidenní válce se sousední Gruzií v roce 2008, tak přišel boj o Ukrajinu. Rusko ho politicky prohrálo, když ani na několik pokusů nedokázalo prostřednictvím svého prezidentského kandidáta nabídnout Ukrajincům nic jiného, než co je jim vlastní. Nepotismus, obří rozkrádání státního majetku, na jedné straně opulentní život vyvolených, placený ze státní pokladny, a na straně druhé zuboženou zemi s ještě ubožejšími obyčejnými lidmi.

Ukrajinci vzali věci do vlastních rukou a prezidenta vyhnali. Od té doby s Rusy válčí. Mysleli jsme si, že válka potrvá dva dny, přeci jen ruská armáda je stále druhá největší na světě. Ovšem to se nestalo. Ukrajinci už rok a půl ruské převaze zdatně vzdorují.

Kdo viděl poslední vítěznou přehlídku, nemohl si nevšimnout, že před jejím zahájením Vladimir Putin pronesl velmi ostrý projev. Takový, jaký se čekal vloni, ale možná dává větší smysl letos, kdy Rusové na Ukrajině, řečeno s Václavem Klausem, zažívají nevýhru. Ještě zajímavější věci se pak děly přímo na kočičích hlavách Rudého náměstí.

Dlouhé řady modernizovaných tanků T-72B3 a T-80BVM se tentokrát nekonaly. Proč? Že by jich byl během války nedostatek? Neobjevily se ani dlouhá léta prezentované prototypy, těžký obrněný transportér T-15, tank T-14, na který byl Vladimir Putin tak hrdý, ale který se ještě nezačal vyrábět, protože manažeři v Uralvagonzavodu už dvakrát rozkradli státní dotace na výstavbu linky na sériovou výrobu. Neobjevila se houfnice Koalicija, náměstím jen profrčely tři obrněné transportéry Bumerang. Ani ty se ještě nevyrábějí sériově.

Nejvíce však zarazila naprostá absence letecké části přehlídky. Neobjevily se ani vrtulníky, natožpak stíhači, strategické bombardéry, letouny AWACS nebo vzdušné tankery. Můžeme pouze spekulovat proč. Bojí se Vladimir Putin o své bezpečí? Chtěl nechat obráncům nebe nad Moskvou čisté pole působnosti, aby nepřilétly nepřátelské drony?

I na tyto otázky nám paradoxně odpoví očekávaná ukrajinská ofenzíva. Pokud bude masivní a úspěšná, bude se Vladimiru Vladimirovičovi jen velmi těžko vysvětlovat. A až Putin padne, začneme se jistě dozvídat neuvěřitelné věci. Zpackaná přehlídka je tak možná začátkem konce jedné velké politické kariéry.