↗

Majetek v Rusku putuje od těch, kteří zemi opustili nebo se od Putina distancovali, ve prospěch těch, kteří mu zůstali věrní. Na snímku je Putin se svým „osobním bankéřem“ Arkadijem Rotenbergem. Foto FB JorartS MEDIA

Války a sankce obvykle vedou k rozsáhlému přerozdělování majetku. Nejen prostřednictvím znárodňování či konfiskací, ale často i cestou trestné činnosti. Současné Rusko není výjimkou. Mimo zřetel médií zde totiž probíhá radikální redistribuce majetku. Souběžně s tím, jak Putinova agrese upevňuje jeho kontrolu nad ruskou společností, vážně poškozuje ekonomiku. Mezinárodní sankce stále silněji zasahují energetiku, bankovnictví, zbrojní průmysl a další klíčová odvětví.

Předtím než Rusko loni v únoru napadlo Ukrajinu, mohlo se honosit celkovým objemem přímých zahraničních investic ve výši asi pěti set miliard dolarů. Většina z nich však pocházela od západních firem, které po začátku války oznámily úmysl zemi opustit.

Podle Jeffreyho A. Sonnenfelda z Yaleovy univerzity už přes tisíc firem dokonce ohlásilo, že omezují své aktivity v Rusku nad rámec toho, co vyžadují sankce. Uvolnila se tak aktiva v hodnotě stovek miliard dolarů. A přestože budou změny vlastnictví postupné a neprůhledné, už teď je základní podstata transformace zjevná.

Západní fosilní korporace berou nohy na ramena

Největší podíl na zahraničním vlastnictví náležel před válkou fosilnímu průmyslu. Většina nadnárodních hráčů tohoto odvětví přitom v zemi měla zastoupení skrze partnerství se státními společnostmi jako Rosněfť nebo Gazprom. V té první například 19,75 % vlastní britská energetická společnost British Petroleum (BP). Tento podíl byl dříve oceněný na čtrnáct miliard dolarů a zatím není jasné, jak se jej firma zbaví. Předpokládá se ale, že Rosněfť nakonec akcie odkoupí za pár kopějek na rubl původní ceny.

V podobné situaci je Exxon, který provozoval významný podnik na Sachalinu rovněž s Rosněfťem. Zdá se však, že jeho vlastnictví bylo převedeno přímo na ruskou vládu. V minulosti svůj podíl oceňoval na čtyři miliardy dolarů a zatím neobjasnil, zda mu Rosněfť nabídl vůbec nějaké odškodnění. Víme ale, že podíl Shellu na jiném sachalinském projektu s Gazpromem byl fakticky zkonfiskován bez náhrady.

Dále tu máme francouzskou nadnárodní společnost TotalEnergies, jež investovala do druhého největšího ruského plynaře, Novateku, který ovládají Putinovi kumpáni Gennadij Timčenko a Leonid Michelson. Investice šly do jeho obrovské továrny na zkapalněný zemní plyn v Severním ledovém oceánu u Jamalu. TotalEnergies byla poslední velkou západní společností, jež oznámila, že trh opustí. Zatím to neudělala. Ze své investice si ovšem odepsala 3,7 miliardy dolarů, a je proto pravděpodobné, že dospěje k dohodě, která bude pro Timčenka a Michelsona výhodná.

Že Rusko opustily, mezitím ohlásily také dvě velké firmy poskytující energetické služby — Halliburton a Baker Hughes. Okolnosti napovídají, že své místní dceřiné společnosti prodaly ruským vrcholovým manažerům těchto subjektů, což je běžná praxe. Těžko říct, která z těchto transakcí, pokud vůbec nějaká, by v případě zrušení západních sankcí mohla být zvrácena. Společnost Schlumberger se rozhodla setrvat a pouze pozastavila nové investice a nasazování nových technologií.

Dohlížet a přerozdělovat

Zatímco na velké ruské banky sankce dopadly, většiny menších se to netýká, což otevírá prostor pro arbitráže. Jakékoliv změny ve vlastnictví bank budou ale pravděpodoboně probíhat s větší opatrností, protože ruská centrální banka — k níž má podle všeho Putin velký respekt — se obává destabilizace celého odvětví.

Za zvláštní zmínku ovšem stojí případ Vladimira Potanina, jednoho z oligarchů devadesátých let, který svou Rosbanku prodal Société Générale už před mnoha lety. Po Putinově invazi se však Société Générale chtěla vyvázat, a tak do hry znovu vstoupil Potanin (na kterého tehdy ještě nedoléhaly sankce) a Rosbank odkoupil zpět s obrovskou slevou. Zaplatil pouhých 500 milionů eur, zatímco Société Générale si z prodeje odepsala 3,1 miliardy.

Posléze Potanin (na kterého už mezitím sankce dolehly) koupil 35 % Tinkoff Bank od jejího zakladatele Olega Tiňkova poté, co Tiňkov veřejně vystoupil proti válce a znepřátelil si Putina. Podle Tiňkovova odhadu měly prodané akcie desetkrát vyšší cenu, než kolik za ně Potanin zaplatil.

Krom samotného ruského státu budou nejspíš z přerozdělování nejvíce těžit právě Putinovi nejbližší důvěrníci z Petrohradu: sourozenci Jurij a Michail Kovalčukovi, bratři Arkadij a Boris Rotenbergovi a Gennadij Timčenko. Jurij Kovalčuk, známý jako Putinův „osobní bankéř“ a jeho nejbližší poradce, koupil většinu ruských televizních stanic a ovládl většinu ruského internetu koupí portálu mail.ru od Ališera Usmanova, který je sice Putinovi blízký, zjevně však ne dost.

Stejné procesy jsou zřejmé také v několika dalších průmyslových odvětvích, převážně ovládaných oligarchy. Majetek zde putuje od těch, kteří Rusko opustili nebo se od Putina distancovali, ve prospěch těch, kteří mu zůstali věrní. Nikoho snad nepřekvapí, že právě ti, kteří zůstali v Rusku a kterými se Putin nyní obklopil, bývají ti samí, kteří by byli v zahraničí pravděpodobně zatčeni.

Rusko také opustily desítky tisíc vynikajících počítačových odborníků, kteří teď zdejšímu zbrojnímu průmyslu scházejí. Do sousedních zemí odešlo tolik Rusů, že například Arménie počítá s růstem hrubého domácího produktu za rok 2022 o neuvěřitelných 13 %. Na rozdíl od ropných polí přitom jde o kapitál, který Putin nemůže prostě znárodnit nebo zabavit.

Ruský prezident samozřejmě využil situace také k tomu, aby se ještě více obohatil osobně. Britský deník Financial Times nedávno uvedl, že „ruský soud nařídil zabavení luxusního hotelového komplexu, který vlastnil Oleg Děripaska, jeden z mála oligarchů, kteří kritizovali válku.“ Majetek byl oceněn na miliardu dolarů a Putinovi ho v podstatě předal soud, jejž v posledku kontroluje právě on sám.

Ruský majetek se samozřejmě přerozděluje i na západě. Ruské firmy byly své dceřiné společnosti nuceny buďto prodat, nebo čelit zestátnění. Příkladem jsou ropné rafinérie Rosněfťu a zásobníky Gazpromu v Německu nebo rafinérie Lukoilu na Sicílii.

Ať ale dopadne přerozdělování v Rusku jakkoliv, už teď je jasné, že se nesmírný majetek ocitne v rukou státu, Putinových nejbližších kumpánů a zločinců. Cizinci a emigranti budou vyvlastněni. Kreml ale nespěchá. A ač dosud používal přerozdělování předně jako trest za porušení loajality, nezabránilo to Putinovi v tom, aby si majetek otevřeně zabíral sám pro sebe.

Z anglického originálu Stealing Russia publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil DANIEL KOTECKÝ.