Války a sankce obvykle vedou k rozsáhlému přerozdělování majetku. Nejen prostřednictvím znárodňování či konfiskací, ale často i cestou trestné činnosti. Současné Rusko není výjimkou. Mimo zřetel médií zde totiž probíhá radikální redistribuce majetku. Souběžně s tím, jak Putinova agrese upevňuje jeho kontrolu nad ruskou společností, vážně poškozuje ekonomiku. Mezinárodní sankce stále silněji zasahují energetiku, bankovnictví, zbrojní průmysl a další klíčová odvětví.

Předtím než Rusko loni v únoru napadlo Ukrajinu, mohlo se honosit celkovým objemem přímých zahraničních investic ve výši asi pěti set miliard dolarů. Většina z nich však pocházela od západních firem, které po začátku války oznámily úmysl zemi opustit.

Podle Jeffreyho A. Sonnenfelda z Yaleovy univerzity už přes tisíc firem dokonce ohlásilo, že omezují své aktivity v Rusku nad rámec toho, co vyžadují sankce. Uvolnila se tak aktiva v hodnotě stovek miliard dolarů. A přestože budou změny vlastnictví postupné a neprůhledné, už teď je základní podstata transformace zjevná.

Západní fosilní korporace berou nohy na ramena

Největší podíl na zahraničním vlastnictví náležel před válkou fosilnímu průmyslu. Většina nadnárodních hráčů tohoto odvětví přitom v zemi měla zastoupení skrze partnerství se státními společnostmi jako Rosněfť nebo Gazprom. V té první například 19,75 % vlastní britská energetická společnost British Petroleum (BP). Tento podíl byl dříve oceněný na čtrnáct miliard dolarů a zatím není jasné, jak se jej firma zbaví. Předpokládá se ale, že Rosněfť nakonec akcie odkoupí za pár kopějek na rubl původní ceny.

V podobné situaci je Exxon, který provozoval významný podnik na Sachalinu rovněž s Rosněfťem. Zdá se však, že jeho vlastnictví bylo převedeno přímo na ruskou vládu. V minulosti svůj podíl oceňoval na čtyři miliardy dolarů a zatím neobjasnil, zda mu Rosněfť nabídl vůbec nějaké odškodnění. Víme ale, že podíl Shellu na jiném sachalinském projektu s Gazpromem byl fakticky zkonfiskován bez náhrady.

Dále tu máme francouzskou nadnárodní společnost TotalEnergies, jež investovala do druhého největšího ruského plynaře, Novateku, který ovládají Putinovi kumpáni Gennadij Timčenko a Leonid Michelson. Investice šly do jeho obrovské továrny na zkapalněný zemní plyn v Severním ledovém oceánu u Jamalu. TotalEnergies byla poslední velkou západní společností, jež oznámila, že trh opustí. Zatím to neudělala. Ze své investice si ovšem odepsala 3,7 miliardy dolarů, a je proto pravděpodobné, že dospěje k dohodě, která bude pro Timčenka a Michelsona výhodná.

Že Rusko opustily, mezitím ohlásily také dvě velké firmy poskytující energetické služby — Halliburton a Baker Hughes. Okolnosti napovídají, že své místní dceřiné společnosti prodaly ruským vrcholovým manažerům těchto subjektů, což je běžná praxe. Těžko říct, která z těchto transakcí, pokud vůbec nějaká, by v případě zrušení západních sankcí mohla být zvrácena. Společnost Schlumberger se rozhodla setrvat a pouze pozastavila nové investice a nasazování nových technologií.

Dohlížet a přerozdělovat

Zatímco na velké ruské banky sankce dopadly, většiny menších se to netýká, což otevírá prostor pro arbitráže. Jakékoliv změny ve vlastnictví bank budou ale pravděpodoboně probíhat s větší opatrností, protože ruská centrální banka — k níž má podle všeho Putin velký respekt — se obává destabilizace celého odvětví.

Za zvláštní zmínku ovšem stojí případ Vladimira Potanina, jednoho z oligarchů devadesátých let, který svou Rosbanku prodal Société Générale už před mnoha lety. Po Putinově invazi se však Société Générale chtěla vyvázat, a tak do hry znovu vstoupil Potanin (na kterého tehdy ještě nedoléhaly sankce) a Rosbank odkoupil zpět s obrovskou slevou. Zaplatil pouhých 500 milionů eur, zatímco Société Générale si z prodeje odepsala 3,1 miliardy.