Během uplynulých několika měsíců od začátku nové fáze ruské agrese proti Ukrajině se ukázalo, že ruský prezident Vladimir Putin nemůže válku vyhrát na vojenském bojišti. Nedávné válečné úspěchy ukrajinské armády a znovudobytí města Chersonu dalo jasně najevo, že jedinou cestou vpřed je pro ruský teroristický režim vyvíjet tlak na civilní obyvatelstvo a skrze něj i na ukrajinský stát a západní společenství. A to s konečným cílem izolování Ukrajiny a přerušení všech druhů podpory pro její přežití.

Taktika ruského režimu se od válečných neúspěchů na frontě postupně přesměrovala na útoky proti týlu a civilnímu obyvatelstvu, ale také proti kritické infrastruktuře, včetně elektráren a tepláren zásobujících Ukrajince životně důležitými komoditami pro přežití zimních měsíců. V současné chvíli se přitom veřejně mluví o tom, že přes 50 procent veškerých výrobních kapacit země v této oblasti je úplně zničeno nebo alespoň částečně poničeno, některé přitom kvůli ruským raketovým a dronovým útokům opakovaně.

Cíl je přitom zřejmý. Vyhnat co možná nejvyšší počet Ukrajinců ze země, narušit spojení mezi civilním obyvatelstvem a armádou, kterou většina ukrajinské společnosti podporuje a zásobuje, a zvýšit náklady na setrvání ve válce. A to jak pro samotnou Ukrajinu, tak pro její sousedy, kteří se od počátku války starají o miliony Ukrajinců, kteří museli prchnout ze své země po první vlně agrese na severu, východě a jihu země.

Putinův předpoklad je přitom takový, že evropské členské státy ze střední a východní Evropy, které Ukrajinu nejvíce podporují, by v průběhu času a nesnesitelné zimy nesly stále významnější náklady na poskytování pomoci Ukrajincům v nouzi, kteří by znovu museli začít utíkat před nelidskými podmínkami, jako je nefunkční systém vytápění a nedostatek elektřiny a vody.

České varování

Kam narůstající socio-ekonomické problémy mohou českou společnost (a další z regionu) zavést, ukázaly zářijové protesty proti vládě Petra Fialy (ODS) organizované protisystémovými aktéry a také průzkumy veřejného mínění a v průběhu času klesající ukazatele podpory ukrajinským uprchlíkům.

S narůstající inflací a sociálně-ekonomickými problémy části společnosti se situace může dále zhoršovat a ovlivňovat veřejné mínění a pohled lidí na podporu ukrajinských uprchlíků a rovněž obnovy země po skončení ruské agrese. Nejčernější scénáře přitom hovoří o tom, že ze své vlasti by teoreticky mohly být v průběhu dalších měsíců nuceny odejít jeden až dva miliony žen a dětí — často již dnes vnitřně přesídlených Ukrajinců.

Evropská sdílená solidarita

Česko je zároveň jedním z příkladů takového postupného zvratu ve veřejných náladách a trendech, který by mohl ovlivnit velkou část evropských zemí, kam ukrajinští uprchlíci přišli. Cestou z této nastupující krize pohledu na Ukrajinu a Ukrajince, která může být zásadním způsobem urychlena právě probíhající prezidentskou volební kampaní, je přitom silnější celoevropská solidarita a vzájemná pomoc mezi různými částmi Evropy a jejími občanskými společnostmi.

Podle plánu Geralda Knause, zakladatele v Berlíně sídlící organizace European Stability Initiative, která se migraci dlouhodobě věnuje, je třeba do budoucna zemím, jakými je právě Česká republika s jejím nejvyšším počtem přijatých ukrajinských uprchlíků na počet obyvatel, odlehčit. Důvod je přitom nejen geografický, ale také kulturní.

Knausovou výpovědí a apelem je přitom silnější propojení evropského kontinentu a zřízení evropského schématu solidarity, z něhož by mohly čerpat všechny evropské rodiny, které by byly Ukrajincům ochotny pomáhat podobně, jako se k plánu péče o ukrajinské rodiny odhodlala Velká Británie.

O tomto plánu se ostatně již vede diskuze uvnitř Německa, které by se s vlastním schématem pomoci mezi jednotlivými spolkovými zeměmi mohlo stát modelem pro uskutečnění podobné myšlenky na evropské úrovni. Putinovi a dalším agresorům by to přitom vyslalo jasný signál, že ukrajinské ženy a děti jsou v Evropě v bezpečí a Evropané se pod ruským tlakem nezlomí a nepřestanou Ukrajinu podporovat.

Vedle klíčové podpory na vojenském poli, již se Ukrajincům podařilo vyjednat prostřednictvím aktuální návštěvy prezidenta Volodymyra Zelenského ve Spojených státech, by tak mohl stát evropský plán pro případ nouze a další ruské eskalace. Zapotřebí je přitom obojí, jak silnější vojenská podpora, tak solidarita v humanitární oblasti. Jen díky ní bude Ukrajina plně připravena se s ruskou agresí vypořádat.

Přitom v jaké kondici Ukrajina z dlouhých zimních měsíců vyjde, přímo ovlivní to, jak rychle bude moci válku vyhrát. V tuto chvíli je proto nutné konat a Ukrajině na několika vzájemně propojených úrovních pomoci překonat to nejhorší. Její armáda se západní podporou potom může zařídit zbytek, a v důsledku tak zlomit ruský imperialismus.