Válka na Ukrajině ke konci roku: v prosinci posuny spíš jen o půlkilometry

Petr Jedlička

Nejvýznamnějším momentem z ukrajinské strany byla za poslední měsíc snaha obchvátit severodonbaskou Kreminnu. Nejtěžší boje se vedly dál u Bachmutu. Dílčí novinkou ruského postupu je soustavné ostřelování Chersonu z protějšího břehu Dněpru.

Zelené kruhy označují oblasti, kde se v prosinci bojovalo nejvíce: svatovskou frontu, okolí Kreminny a oblast Soledar — Bachmut. Zelené tečky jsou pak místa, kde se odehrávaly rovněž střety, ale fronta neměnila: Oskil na severu a příměstí Doněcku na jihu. Grafika WmC/DR

Žádný z diskutovaných průlomů ve válce na Ukrajině nepřineslo nakonec ani období před Vánoci, ani hned po nich. Fronta se během prosince hýbala v zásadě jen mezi Svatovým a Kreminnou na severu v Donbasu a pak u Bachmutu. Ve všech případech šlo přitom o posuny spíš jen o půlkilometry.

V severní části donbaské fronty vykrystalizovaly v průběhu měsíce dvě základní tendence: ruské síly se pokoušely probít z pozic jižně od dopravního uzlu Svatove v Luhanské oblasti směrem na západ, a rozdělit tak frontu ve dví; ukrajinské síly se zároveň pokoušely o něco jižněji o obchvat Kreminny — o přetnutí ruských zásobovacích tras a o otevření cesty na východ, hlouběji do Luhanska.

Ruským silám se v daném snažení podařilo za prosinec dobýt jednu významnější vesnici (Karmazynivku), ukrajinské postoupily o trochu hlouběji. Podle zpravodajských souhrnů think tanku ISW se v pondělí 26. prosince bojovalo u Kreminny už v místech, kde ústí důležitá magistrála P66 přímo do města.

Na ukrajinské straně zde válčí stále základ korpusu, který na konci léta provedl spektakulární charkovskou ofenzívu, třebaže notně posílený. Na ruské straně jsou přitom i jednotky, které se právě z Charkovska stáhly, plus zkušenější vojáci z první vlny zmobilizovaných.

Situace na severním Donbase. Zelená linie označuje průběh fronty na konci listopadu, červené šipky ruské údery pod Svatovým a modré šipky ukrajinský postup na Kreminnu. Grafika MilitaryLand.net/DR

Situace u Bachmutu

U druhdy sedmdesátitisícového Bachmutu probíhají ty nejtužší boje v podstatě od začátku podzimu, mírnější potom nepřetržitě od července. Město velikosti našeho Havířova je obehnáno zákopy a z velké části již rozstřílené. Přesto v něm zůstává i dnes asi deset procent původních obyvatel.

Ruské jednotky jsou zde soustředěny v desetitisícových počtech. Velkou část z nich tvoří amnestovaní kriminálníci a žoldnéři z Wagnerovy skupiny. Boje u města se skládají po celou dobu z kombinací ruských průzkumných útoků, dělostřelby a následných větších útoků, které jsou opakovaně odráženy.

Ztráty útočníků jsou podle všeho enormní. Díky nepolevujícímu tlaku se jim však daří stále po troškách postupovat.

Konkrétně během prosince se Rusům podařilo dobýt průmyslovou oblast na nejvýchodnějším konci Bachmutu. Jiná část sboru zároveň pokročila při dobývání vesnic a opěrných bodů jižně od města ve snaze jej obchvátit — k Majorsku a Ozarjanivce dobytým v listopadu přibyly v prosinci Andrijvka, Kurďjumivka a Zelenopillja.

Think tank ISW ve vánočním přehledu uvádí, že ruské útoky u Bachmutu teď nejspíše zeslábnou — tamní jednotky jsou prý po všech stránkách vyčerpané, dochází jim munice a potřebují operační pauzu. Četní analytikové, jako například Sean Bell ze Sky News, ale připomínají, že zvlášť pro prestiž Wagnerovy skupiny a jejího zakladatele — oligarchy Jevgenije Prigožina — je úspěch u Bachmutu naprosto klíčový. Těžké boje v oblasti tak budou podle nich pokračovat.

Zásadní význam Bachmutu ve stávající fázi války podtrhla nedávno i osobní návštěva Volodymyra Zelenského. Ukrajinský prezident zavítal za obránci obléhaného města krátce před Vánoci, těsně před cestou do USA.

Prosincová situace v okolí Bachmutu. Zelená linie označuje průběh fronty na konci listopadu. Ruské průlomy na více místech jsou dobře patrné. Grafika MilitaryLand.net/DR

Celkový vývoj

Mimo zmiňovaná válčiště pokračovaly v prosinci boje také na nejsevernějším rozhraní Charkovské a Luhanské oblasti u řeky Oskil, na západních příměstích Doněcku a drobně i na jižní chersonské a záporožské frontě. Ani na jednom z těchto válčišť se však linie trvaleji nehýbala.

Vzato obecně pokračovala válka v prosinci v podobném duchu jako během podzimu: ruské síly i nadále odpalovaly různé typy střel na ukrajinskou enegretickou infrastrukturu i nazdařbůh do měst — v tomto začíná ruská kampaň připomínat například útoky palestinského Hamásu. Města v blízkosti front pak bombardovala děla.

Malou novinkou v kontextu dané části válčení je bombardování města Chersonu z nepřesných krátkodostřelových raketometů Grad rozestavených za řekou Dněprem. Příslušně vypuštěné střely dopadaly do městských ulic i přímo o Vánocích. Ve středu 28. prosince pak palba ještě zintenzivnila.

Například francouzští analytikové předpovídají, že nové, a ještě větší vlny bombardování a ostřelování přijdou s novým rokem. Kvůli zničené infrastruktuře musejí Ukrajinci stále snášet četné výpadky v dodávkách elektrické energie.

Někteří pozorovatelé pořád předpovídají brzké otevření nové fronty. Nejčastěji se ukazuje na západní Záporoží, kde ruská okupační správa v posledních týdnech intenzivně opevňuje Tokmak, Berďansk i Melitopol. Druhý nejčastější odhad je úder nových ruských sil přes severozápadní hranici, z území Běloruska.

Jiní analytikové nicméně očekávají další větší ofenzívu až s příchodem jara.

Počet zabitých ruských vojáků podle statistik ukrajinského ministerstva obrany přesáhl v prosinci 100 tisíc. Přibývá také dílčích útoků pomocí dronů či různých výbušných zařízení na vojenské objekty přímo v Rusku.

Zvláštní pozornost poutal v posledních dnech požár, jenž opět paralyzoval stále opravovanou ruskou letadlovou loď Admirál Kuzněcov. Souvislost této události s válkou na Ukrajině je předmětem četných dohadů — stejně jako množící se záhadná úmrtí ruských oligarchů.