Kolem tří set milionů pravoslavných křesťanů žije jako společenství jednotlivých místních, respektive národních církví. Tradiční prvenství mezi nimi má ekumenický patriarcha, jehož sídlem je dávná Konstantinopol, centrum Byzantské říše, dnešní Istanbul.

Konstantinopolský patriarcha není však čímsi na způsob pravoslavného papeže. Je spíše prvním mezi sobě rovnými. Práva, která si připisuje, jsou však poněkud jiná než ta, která jsou mu pravoslavnými církvemi přiznávána.

Daleko nejpočetnější a nejvlivnější pravoslavnou církví je totiž církev ruská, označovaná rovněž jako Moskevský patriarchát. Působí v Rusku mezi obyvateli různé etnické příslušnosti a mezi Rusy v zahraničí včetně bývalého sovětského území. V Rusku se od gorbačovovského období Sovětského svazu probudila k životu a získala postupně miliony nových členů.

Když se Sovětský svaz rozpadl, znamenalo to zásadní změnu i pro pravoslaví na Ukrajině. U ukrajinské větve ruské pravoslavné církve zůstala jen část obyvatelstva, spíše ruskojazyčného na východě země. Tato církev pak vystupovala pod jménem Ukrajinská pravoslavná církev (Moskevský patriarchát). Uvádí se, že se k ní hlásí až kolem třetiny populace Ukrajiny.

Většina pravoslavných se naproti tomu od začátku devadesátých let od Moskvy oddělila a začala působit zcela samostatně, nejprve ve dvou útvarech, z nichž jeden měl exilový původ. Ty se v roce 2018 sjednotily a vystupují dnes společně pod názvem Pravoslavná církev Ukrajiny.

V rozjitřené situaci nejsou údaje z tohoto regionu zcela spolehlivé. Ale vše nasvědčuje tomu, že tato církev je významně větší, podle všeho má na své straně většinu obyvatelstva.