Kolem tří set milionů pravoslavných křesťanů žije jako společenství jednotlivých místních, respektive národních církví. Tradiční prvenství mezi nimi má ekumenický patriarcha, jehož sídlem je dávná Konstantinopol, centrum Byzantské říše, dnešní Istanbul.

Konstantinopolský patriarcha není však čímsi na způsob pravoslavného papeže. Je spíše prvním mezi sobě rovnými. Práva, která si připisuje, jsou však poněkud jiná než ta, která jsou mu pravoslavnými církvemi přiznávána.

Daleko nejpočetnější a nejvlivnější pravoslavnou církví je totiž církev ruská, označovaná rovněž jako Moskevský patriarchát. Působí v Rusku mezi obyvateli různé etnické příslušnosti a mezi Rusy v zahraničí včetně bývalého sovětského území. V Rusku se od gorbačovovského období Sovětského svazu probudila k životu a získala postupně miliony nových členů.

Když se Sovětský svaz rozpadl, znamenalo to zásadní změnu i pro pravoslaví na Ukrajině. U ukrajinské větve ruské pravoslavné církve zůstala jen část obyvatelstva, spíše ruskojazyčného na východě země. Tato církev pak vystupovala pod jménem Ukrajinská pravoslavná církev (Moskevský patriarchát). Uvádí se, že se k ní hlásí až kolem třetiny populace Ukrajiny.

Většina pravoslavných se naproti tomu od začátku devadesátých let od Moskvy oddělila a začala působit zcela samostatně, nejprve ve dvou útvarech, z nichž jeden měl exilový původ. Ty se v roce 2018 sjednotily a vystupují dnes společně pod názvem Pravoslavná církev Ukrajiny.

V rozjitřené situaci nejsou údaje z tohoto regionu zcela spolehlivé. Ale vše nasvědčuje tomu, že tato církev je významně větší, podle všeho má na své straně většinu obyvatelstva.

S touto církví jsou propojeny vedle ekumenického patriarchátu, který ji oficiálně uznal, ještě další z historických patriarchátů s oficiálním sídlem v Alexandrii a faktickým v Káhiře, a pak už jen církve řecká a kyperská. Všechny ostatní pravoslavné církve, včetně vedení české — propojené se slovenskou — deklarují svou afinitu k církvi ruské.

Dvě různá pravoslavná společenství

Tím vlastně začala celosvětově působit dvě velká pravoslavná společenství, která se navzájem neuznávají, i když se vyskytují rovněž pokusy, například ze strany jeruzalémského patriarchy, o zprostředkování a obnovu jednoty.

Zbytek křesťanských obyvatel Ukrajiny paří zejména ke dvěma řeckokatolickým církvím, které byly za minulého režimu zakázány. Jsou to církve s liturgií v podstatě stejnou, jako mají pravoslavní, s ženatým duchovenstvem, ale jsou autonomními součástmi církve římskokatolické. Jedna z nich je územně vymezena dnešní Zakarpatskou oblastí, někdejší součástí Československa. Regionem druhé je historická Halič.

Na Ukrajině se vyskytují také jiná křesťanská vyznání a jiná náboženství, zejména židé a muslimové. K židovské komunitě patří i prezident Volodymyr Zelenskyj. Tradičním regionem muslimů je Ruskem okupovaný a anektovaný Krym a jde o etnikum Krymských Tatarů, kteří byli za sovětské éry z Krymu vykázáni.

Pochybnosti o Ukrajinské pravoslavné církvi

Pravoslavná církev Ukrajiny podporuje svůj stát. V Ukrajinské pravoslavné církvi příslušící k Moskevskému patriarchátu nastal hned po zahájení ruské agrese v únoru překvapivý vývoj. Její nejvyšší představitel, metropolita Onufrij se vyslovil k ruským krokům ostře kriticky. Přirovnal ruský útok k biblickému příběhu, v němž Kain zabil svého bratra Ábela.

Na toto vyjádření pak navázala zpráva, že někteří biskupové této církve přestali v liturgii zmiňovat moskevského patriarchu pro jeho podporu ruské invaze. To je symbolické přerušení kontaktů. Posledním krokem bylo rozhodnutí shromáždění reprezentantů církve v květnu letošního roku, že se církev od Moskevského patriarchátu odděluje.

Tím vznikla kuriózní situace, že na Ukrajině jsou dvě na Moskvě nezávislé církve kritizující ruský putinovský režim a moskevský patriarchát pro jeho podporu. Jedna ve spojení s aspoň malou částí globálního pravoslavného církevního společenství a nově druhá, zdá se, že izolovaná, přičemž její vazby na promoskevskou většinu pravoslavného světa jsou narušeny.