↗

Kallistos Ware, vlastním jménem Timothy Richard Ware, vykonal mnoho pro zpřístupnění myšlenkového bohatství ortodoxního křesťanství západnímu publiku a velké zásluhy měl také o mezináboženský dialog. Foto Orthodox Times

Když se dnes řekne „pravoslavný biskup“ či metropolita, představí si zřejmě většina lidí jako první moskevského patriarchu Kirilla, hlavu ruské pravoslavné církve a spojenec Vladimira Putina. Dá se říci, že všechny ostatní postavy a podoby dnes zastínil vyhraněný bojovník proti západnímu liberalismu, „homosexualismu“ a dalším údajně úpadkovým projevům, proti nimž představuje spolehlivou hráz a záštitu „ruský svět“ se svou ortodoxní vírou.

I proto má smysl připomínat jiné postavy světového pravoslaví, které jsou sice nepoměrně méně známé, ale co do myšlenkového bohatství stejně tak nepoměrně zajímavější. Jednou z nich nepochybně byl Kallistos Ware, anglický teolog a biskup pravoslavné církve, který zesnul 24. srpna ve svém domě v Oxfordu.

Kallistos Ware, vlastním jménem Timothy Richard Ware, se narodil 11. září 1934 v anglickém Bathu v anglikánské rodině. Začal se studiem teologie a záhy, už ve čtyřiadvaceti letech, se obrátil k pravoslaví. Strávil šest měsíců v Kanadě v klášterní komunitě Ruské pravoslavní církve v zahraničí, poté byl mnichem v řeckém klášteře Svatého Jana Teologa na Patmu. V roce 1966 přijal kněžství a s ním i jméno Kallistos.

V témže roce začal působit na univerzitě v Oxfordu, kde se věnoval pravoslavným studiím, a to celých pětatřicet let. Přeložil — spolu s Geraldem Palmerem a Philipem Sherrardem — do angličtiny stěžejní dílo pravoslavné spirituální a asketické tradice, slavnou Filokalii.

Byl autorem desítek knih a studií. Nejpopulárnější z nich jsou The Orthodox Church, úvod do historie pravoslaví, napsaný již v roce 1963, a kniha The Orthodox Way z roku 1979, uvádějící do pravoslavné teologie.

Toto rozsahem nevelké, ale obsahově hluboké dílo vyšlo již v roce 1996 česky, pod názvem Cestou orthodoxie je v překladu Rudolfa Valenty a Milana Bobysuda vydalo ekumenické nakladatelství Síť. Pro mne a pro mnoho dalších křesťanů, kteří jsme se v té době začali zajímat o ekumenismus a objevoval tradice jiných křesťanských církví a tradic, znamenalo setkání s textem cosi jako zjevení. Jeho autor dokázal myšlenky církevních Otců staré mnoho staletí oživit a vtáhnout do dialogu s moderním člověkem.

Kallistos Ware patřil mezi představitele „západního pravoslaví“, pro něž je typickým rysem dialog jak s jinými myšlenkovými tradicemi, tak i jinými křesťanskými konfesemi. Najdeme mezi nimi ruské emigranty, jako byli Sergej Bulgakov (1871-1944) či Paul Evdokimov (1901-1970), ale i západní konvertity, jako byl Francouz Olivier Clément (1921-2009), Američan Serafim Rose (1934-1982) nebo dosud žijící Angličan Andrew Louth (1944).

Pro Kallista Warea byl ekumenický dialog celoživotně důležitý, a to jak s anglikánskou církví — byl v roce 2017 oceněn arcibiskupem z Canterbury Justinem Welbym za vynikající přínos k anglikánsko-pravoslavnému dialogu —, tak třeba i s evangelikálním křesťanstvím.

Postoj k homosexuálním svazkům: vážné otázky pro ortodoxii

Schopnost a ochotu vyslovit se k diskutovaným otázkám dneška a nevyhýbat se problematickým bodům prokázal Kallistos Ware v roce 2018, kdy rozvířil v rámci pravoslavné církve debatu o vztahu ke stejnopohlavním svazkům a LGBT+ komunitě. V čísle sborníku The Wheel věnovaném antropologii a zejména aspektům sexuality, genderu, tělesnosti a manželství přispěl předmluvou, v níž pojmenoval některé z jeho pohledu problematické stránky ortodoxního přístupu k této problematice.

První vážnou výhradou je to, že oficiální postoj vynucující u osob homosexuální orientace život v celibátu, protože realizace jejich sklonu ve vztahu je považována za hřích (obdobný je oficiální pohled římskokatolické církve), nakládá na osoby homosexuální orientace příliš těžké břemeno, protože jim není umožněno žít v láskyplném a trvalém svazku. Jsou tak na tom v přístupu ke svátostem paradoxně hůře než ti heterosexuální věřící, kteří jdou z jednoho krátkodobého vztahu do druhého, stačí, když se vyzpovídají a mohou tak pokračovat stále dál. To je ale zjevně nespravedlivé.

„Proč klademe takový důraz na pohlavní styk? Proč chceme vyšetřovat, co dělají dospělí lidé stejného pohlaví v intimitě svých ložnic? Nakukovat klíčovou dírkou není nic důstojného. A jakou újmu pro druhé by to asi tak mohlo představovat?“ Takovýmto způsobem se ve svém úvodním textu Kallistos Ware pokusil rozpoutat diskusi na závažná témata, kterými se svazek zabýval.

A to se skutečně podařilo. Na hlavu emeritního biskupa z Diokleje se snesla docela silná vlna kritiky z konzervativních pravoslavných kruhů. Bylo mu vytýkáno, že zamlžuje, rozostřuje jasné kontury ortodoxní nauky.

Ačkoli to sám přímo neříká, pozornosti neušlo, že jeho argumentace jasně směřuje k uznání stejnopohlavních manželství, nebo přinejmenším k uznání pozitivního přínosu těchto svazků, které naplňují přinejmenším jeden ze dvou hlavních pilířů manželství (vzájemná láska), reálně vzato ale často i druhý (potomstvo a péče o něj).

Jiný z autorů ve sborníku, profesor biblických a patristických studií z univerzity v Chicagu Bradley Nassif, mimo jiné také autor zajímavého nekrologu Kallista Warea, na úvod své stati o přístupu pravoslaví k sexuálním otázkám cituje výrok Gilberta K. Chestertona: „Nikdy nestrhávejte plot, pokud nevíte, proč byl právě na tom místě postaven.“

Oním plotem je v tomto případě jasná hranice, která odděluje to, co je podle církevního učení správné, od toho, co takové není a nikdy nemůže být. Učení pravoslavné církve je podle Nassifa a dalších autorů v této otázce jednoznačné, pouze manželství mezi mužem a ženou naplňuje ideál křesťanského manželství, které je obrazem — ikonou — vztahu mezi Kristem a církví. Jakýkoli jiný pohled, ať již vedený třeba i velmi humánními pohnutkami, je prostě nesprávný.

Primárním motivem biskupa Kallista v jeho postoji byla pastorační péče. Jinými slovy, neviděl před očima na prvním místě obecné zásady, abstraktní pravdy a narýsované hranice mezi pojmy, ale konkrétní lidi, hříšníky v jejich vztazích. V tom je jeho přístup podobný papeži Františkovi, který si také z konzervativních kruhů bohatě užil a užívá kritiky za to, že rozostřuje hranice, ustupuje z nich, relativizuje.

Křesťanství bez tohoto přístupu by ale nakonec nebylo ničím jiným než přemalovaným zákonictvím. Bylo by jasné, zřetelné, lákavé pro milovníky jednoduchých řešení. Ale něco podstatného by mu chybělo. Díky za svědectví a přístup takových křesťanů, jako byl Kallistos Ware.