Když se dnes řekne „pravoslavný biskup“ či metropolita, představí si zřejmě většina lidí jako první moskevského patriarchu Kirilla, hlavu ruské pravoslavné církve a spojenec Vladimira Putina. Dá se říci, že všechny ostatní postavy a podoby dnes zastínil vyhraněný bojovník proti západnímu liberalismu, „homosexualismu“ a dalším údajně úpadkovým projevům, proti nimž představuje spolehlivou hráz a záštitu „ruský svět“ se svou ortodoxní vírou.

I proto má smysl připomínat jiné postavy světového pravoslaví, které jsou sice nepoměrně méně známé, ale co do myšlenkového bohatství stejně tak nepoměrně zajímavější. Jednou z nich nepochybně byl Kallistos Ware, anglický teolog a biskup pravoslavné církve, který zesnul 24. srpna ve svém domě v Oxfordu.

Kallistos Ware, vlastním jménem Timothy Richard Ware, se narodil 11. září 1934 v anglickém Bathu v anglikánské rodině. Začal se studiem teologie a záhy, už ve čtyřiadvaceti letech, se obrátil k pravoslaví. Strávil šest měsíců v Kanadě v klášterní komunitě Ruské pravoslavní církve v zahraničí, poté byl mnichem v řeckém klášteře Svatého Jana Teologa na Patmu. V roce 1966 přijal kněžství a s ním i jméno Kallistos.

V témže roce začal působit na univerzitě v Oxfordu, kde se věnoval pravoslavným studiím, a to celých pětatřicet let. Přeložil — spolu s Geraldem Palmerem a Philipem Sherrardem — do angličtiny stěžejní dílo pravoslavné spirituální a asketické tradice, slavnou Filokalii.

Byl autorem desítek knih a studií. Nejpopulárnější z nich jsou The Orthodox Church, úvod do historie pravoslaví, napsaný již v roce 1963, a kniha The Orthodox Way z roku 1979, uvádějící do pravoslavné teologie.

Toto rozsahem nevelké, ale obsahově hluboké dílo vyšlo již v roce 1996 česky, pod názvem Cestou orthodoxie je v překladu Rudolfa Valenty a Milana Bobysuda vydalo ekumenické nakladatelství Síť. Pro mne a pro mnoho dalších křesťanů, kteří jsme se v té době začali zajímat o ekumenismus a objevoval tradice jiných křesťanských církví a tradic, znamenalo setkání s textem cosi jako zjevení. Jeho autor dokázal myšlenky církevních Otců staré mnoho staletí oživit a vtáhnout do dialogu s moderním člověkem.

Kallistos Ware patřil mezi představitele „západního pravoslaví“, pro něž je typickým rysem dialog jak s jinými myšlenkovými tradicemi, tak i jinými křesťanskými konfesemi. Najdeme mezi nimi ruské emigranty, jako byli Sergej Bulgakov (1871-1944) či Paul Evdokimov (1901-1970), ale i západní konvertity, jako byl Francouz Olivier Clément (1921-2009), Američan Serafim Rose (1934-1982) nebo dosud žijící Angličan Andrew Louth (1944).

Pro Kallista Warea byl ekumenický dialog celoživotně důležitý, a to jak s anglikánskou církví — byl v roce 2017 oceněn arcibiskupem z Canterbury Justinem Welbym za vynikající přínos k anglikánsko-pravoslavnému dialogu —, tak třeba i s evangelikálním křesťanstvím.

Postoj k homosexuálním svazkům: vážné otázky pro ortodoxii

Schopnost a ochotu vyslovit se k diskutovaným otázkám dneška a nevyhýbat se problematickým bodům prokázal Kallistos Ware v roce 2018, kdy rozvířil v rámci pravoslavné církve debatu o vztahu ke stejnopohlavním svazkům a LGBT+ komunitě. V čísle sborníku The Wheel věnovaném antropologii a zejména aspektům sexuality, genderu, tělesnosti a manželství přispěl předmluvou, v níž pojmenoval některé z jeho pohledu problematické stránky ortodoxního přístupu k této problematice.

První vážnou výhradou je to, že oficiální postoj vynucující u osob homosexuální orientace život v celibátu, protože realizace jejich sklonu ve vztahu je považována za hřích (obdobný je oficiální pohled římskokatolické církve), nakládá na osoby homosexuální orientace příliš těžké břemeno, protože jim není umožněno žít v láskyplném a trvalém svazku. Jsou tak na tom v přístupu ke svátostem paradoxně hůře než ti heterosexuální věřící, kteří jdou z jednoho krátkodobého vztahu do druhého, stačí, když se vyzpovídají a mohou tak pokračovat stále dál. To je ale zjevně nespravedlivé.