Ruský režim využívá vady pravoslaví, že existuje jako národní náboženství. Činí z něj víceméně státní náboženství. Staví je proti zapadnímu sekularismu a liberalismu.

Pravoslavná kosmická spiritualita zahrnuje s člověkem do vykoupení a zbožštění i přírodu. Západní křesťanství mělo tendenci vydělovat člověka. Ekologický obrat soucasného západního křesťanství je inspirován pravoslavím.

A dovolil bych si Žižkovi připomenout, že stejné pravoslaví je vyznáním Ukrajinců. A že obě pravoslavné církve na Ukrajině (a s nimi i příbuzní řeckokatolíci) kritizují ruskou agresi.

Pravoslaví převládá v zemích EU nebo NATO: Řecko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko.

Co církev.

Ale kde je Bůh?

které nejsou schopny vyloučit ze společenského disputu spor o jedinečnost svého světonázoru. .....Ruský režim využívá vady pravoslaví.....Maďarský režim využívá vady katolictví.....

A i režimy hlásící se k liberálnímu režimu jsou trvale vystaveny zneužívání věřících lecjakými vadnými radikály......bych připomněl.

V tom, že každý je přesvědčen o své pravdě, bych, pane Petrasku neviděl žádný zásadní rozdíl.

O své pravdě jsou přesvědčeni muslimové, pravoslavní křesťané, katoličtí křesťané i protestanti – stejně jako jsou o své pravdě přesvědčeni marxisté nebo progresivistističtí liberálové opouštějící dnes kvůli jedinečné pravdivosti svého světonázoru názorově a pravdivostně mnohostní liberalismus.

Někteří jsou pak skálopevně přesvědčeni, že pokud je prakticky nemožné pravdu mít, tak jedinou skutečnou pravdou musí být právě to, že pravda narozdíl od peněz neexistuje, protože peníze mít můžete. Pak je tu ovšem ještě názor, že i když nemám peníze, může je mít někdo jiný, a i když (narozdíl od peněz) pravdu mít nemůže nikdo, může pravda existovat i když ji nikdo nemá.

Katoličtí filozofíci (či spíše filozofičtí katolíci) proto Pravdu (aby mohla trochu rozumně existovat) zosobňují – činí prostě z Pravdy osobu, což vede ke snadnějšímu pochopení toho, že existuje – že ji někdo má jako má sám sebe, ale nikdo ji mít nemůže (musel by si tu osobu podmanit, aby byla jeho), ovšem ta Pravda může mít vás, přičemž nesmíte nikdy pustit ze zřetele, že ji nikdy nemáte, protože jinak vás pustí. Když vás čapne Pravda, mělo by to prostě být něco jiného, než když vás chytnou prachy, protože štěstí je sice krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš.

by mohla být podnětná, kdyby ovšem nepoužíval tak zkreslující až vyloženě nesmyslná hodnocení ohledně teologie.

Ivan Štampach už upozornil na to, že pravoslaví nerovná se ruské pravoslaví, což z Žižkova článku přinejmenším implicitně vyplývá. Dá se dokonce říct, že tím, že veškeré ortodoxní křesťanství ztotožňuje s Ruskem, se Žižek projevuje (jistě nevědomky) jako ruský imperialista par excellence.

Ale jeho zásadní neporozumění či vědomé zkreslení jde ještě dál. Je naprostý nesmysl ztotožnit koncept teoze ("Bůh se stal člověkem, aby se člověk mohl stát Bohem") s (dle Žižka) "ruskou ortodoxní verzí křesťanství". Boholidství nevynalezl v článku citovaný Vladimír Solovjov "starší", byť o něm napsal knihu, je to základ víry společný nejen všem pravoslavným, ale i katolickému křesťanství, přinejmenším.

Úplnou parodií je "vystižení" pozice Martina Luthera jakýmsi aforismem o "božím exkrementu". Jistě, nejen Luther, ale třeba i barokní katoličtí autoři používali k vystižení lidské hříšnosti různá expresivní přirovnání, ale rozhodně tím nechtěli popřít, že je člověk Božím stvořením, jeho obrazem, a že Ježíš Kristus je Bohočlověkem.

Je škoda, že s takto zkresleně a k nerozeznání zmatlaně podanou verzí křesťanství asi nelze smysluplně polemizovat.