Kdekoli se rozpadá společenská smlouva, vznikají také optimální podmínky pro šíření všelijakých fám a nesmyslů. Jakkoli se mohou zdát jako opravdu nehorázné a očividně nesmyslné, odrážejí se v nich nejhlubší lidské obavy a předsudky.

Právě to se dnes děje v Rusku, jak ukazuje třeba případ bývalého poradce prezidenta Vladimira Putina Sergeje Markova. Ten varoval, že Ukrajina vytváří „homosexuální supervojáky“, kteří prý vedou válku proti jeho zemi: „Vojenští teoretici a historici vědí, která armáda byla ve starém Řecku nejsilnější. Byli to Sparťané. Spojovalo je homosexuální bratrství. Všichni byli teplouši. Taková byla politika jejich vládců. Myslím si, že to samé se plánuje i v případě ukrajinské armády.“

Tato směs homofobie, nesmyslných představ o minulosti a blouznění o supervojácích jako vystřižených z marvelovských komiksů jasně dokládá, že Markov nemá ani minimální zájem o pěstování kritického myšlení a racionální analýzu. Nic to však nebrání, aby takováto idiotská prohlášení nenacházela odezvu přinejmenším u některých podstatných skupin ruské společnosti.

Stejnou míru pomatenosti vykazují v Rusku ve stále větší míře i vzpomínky na velká národní traumata a zločiny. Kněz známý jako „otec Antonín“ smáčel při nedávném obřadu ve Velikije Luki v Pskovské oblasti šestadvacetimetrovou Stalinovu sochu svěcenou vodou. Prohlásil, že ačkoli během dlouhého stalinského teroru „církev trpěla“, měli by mu dnes být Rusové vděční, protože utrpení přineslo tolik „nových ruských mučedníků a zpovědníků, ke kterým se nyní můžeme modlit a kteří pomáhají obrodit naši vlast“.