Ultrapravicové nepokoje v Británii. Tentokrát to bylo horší
Daniel TrillingNovinář Daniel Trilling, který posledních patnáct let sleduje britskou krajní pravici, ve své eseji rozebírá, z čeho pramenily nedávné ultrapravicové nepokoje ve Velké Británii a jak je třeba nárůstu krajní pravice čelit.
Na konci července tomu bylo potřetí za posledních jedenáct let, co britská krajní pravice odpověděla na šokující vražedný čin tím, že nenávist a násilí obrátila vůči lidem, kteří s ním neměli zhola nic společného.
V roce 2013 vražda vojáka Leeho Rigbyho dvěma islámskými fundamentalisty před armádními kasárnami Woolwich vdechla nový život skomírající krajně pravicové Lize na obranu Anglie. Tisícovky lidí tehdy protestovaly pod jejími prapory v Londýně, Birminghamu a dalších městech a než se protimuslimské hnutí rozpadlo v důsledku vzájemných šarvátek, žháři podpálili několik dalších mešit.
V roce 2017 vyvolala série džihádistických útoků ve Westminsteru, v manchesterské Aréně a na London Bridge největší protimuslimské protesty, jaké jsme v Británii doposud zažili. V jejich středu stanul dřívější lídr Ligy na obranu Anglie Stephen Yaxley-Lennon, známější pod pseudonymem Tommy Robinson, který se posléze stal mezinárodně vzývaným idolem ultrapravicových aktivistů.
Tentokrát to ale bylo ještě horší. Rasistické bouře, které se rozšířily napříč značnou částí Anglie a Severního Irska, vynikaly svým geografickým rozsahem, surovostí a tím, že se na nich podílela mnohem širší škála aktérů než jen malé skupinky přesvědčených fašistů, kteří ze začátku pomohli násilí podnítit. Postupně se do nich zapojili fotbaloví chuligáni, lidé sympatizující s protiislámskými a protiimigračními projevy, které od vražd kolují na internetu, znuděné děti, které se jen chtějí porvat s policií nebo si zarabovat, či přihlížející zvědavci.
Terčem útoků se stali muslimové, uprchlíci a zjevní příslušníci etnických menšin. Krom toho, že se účastníci výtržností pokusili zaútočit na mešity a podpálit hotely, jež ubytovávají žadatele o azyl, a v Belfastu dokonce podpalovali podniky vlastněné migranty, jsme byli svědky i sledu dílčích projevů násilí a zastrašování, jako například napadení skupinky mužů z východní Evropy, kteří zrovna projížděli východoanglickým Hullem.
Ultrapravicoví influenceři
Proč se to stalo právě teď? Rozbuškou byla falešná tvrzení, která se začala šířit na sociálních sítích po vraždě tří dětí v Southportu a která nepravdivě uváděla, že pachatelem byl muslim nebo že do Velké Británie připlul na člunu. Předpokládaný pachatel Axel Rudakubana se ve skutečnosti narodil v Cardiffu rwandským rodičům. Jeho totožnost však byla oficiálně uveřejněna až 1. srpna, tedy po uvolnění informačního embarga, protože mu je teprve sedmnáct.
Není tedy řeč ani o úkazu, který by vzešel zcela zdola, ani o kampani organizované zahraničními mocnostmi, přestože by nebylo zrovna překvapivé, kdyby se ruští propagandisté pokoušeli nepokoje vytěžit pro své vlastní účely. Spíše jsme svědky jednoho z ústředních prostředků působení dnešních krajně pravicových aktivistů.
V Británii je dnes organizovaná krajní pravice, tedy ta, kterou tvoří skupiny se skutečnou formalizovanou strukturou a členstvem, malá a poměrně okrajová. Například Liga na obranu Anglie už existuje pouze jako heslo, které provolávají někteří účastníci nepokojů.
Mnohem větší vliv mají jednotliví vykukové, jako právě Tommy Robinson, kteří si vybudovali rozsáhlé internetové publikum. Mají moc přebírat dezinformace, umocňovat a přikrášlovat je a zasadit je do své dlouhodobě cizelované povídačky, která vše svádí na imigraci, multikulturalismus, islám a liberální elitu, jež se údajně spolčila proti etnické většině.