Ultrapravicové nepokoje v Británii. Tentokrát to bylo horší
Daniel TrillingNovinář Daniel Trilling, který posledních patnáct let sleduje britskou krajní pravici, ve své eseji rozebírá, z čeho pramenily nedávné ultrapravicové nepokoje ve Velké Británii a jak je třeba nárůstu krajní pravice čelit.
Na konci července tomu bylo potřetí za posledních jedenáct let, co britská krajní pravice odpověděla na šokující vražedný čin tím, že nenávist a násilí obrátila vůči lidem, kteří s ním neměli zhola nic společného.
V roce 2013 vražda vojáka Leeho Rigbyho dvěma islámskými fundamentalisty před armádními kasárnami Woolwich vdechla nový život skomírající krajně pravicové Lize na obranu Anglie. Tisícovky lidí tehdy protestovaly pod jejími prapory v Londýně, Birminghamu a dalších městech a než se protimuslimské hnutí rozpadlo v důsledku vzájemných šarvátek, žháři podpálili několik dalších mešit.
V roce 2017 vyvolala série džihádistických útoků ve Westminsteru, v manchesterské Aréně a na London Bridge největší protimuslimské protesty, jaké jsme v Británii doposud zažili. V jejich středu stanul dřívější lídr Ligy na obranu Anglie Stephen Yaxley-Lennon, známější pod pseudonymem Tommy Robinson, který se posléze stal mezinárodně vzývaným idolem ultrapravicových aktivistů.
Tentokrát to ale bylo ještě horší. Rasistické bouře, které se rozšířily napříč značnou částí Anglie a Severního Irska, vynikaly svým geografickým rozsahem, surovostí a tím, že se na nich podílela mnohem širší škála aktérů než jen malé skupinky přesvědčených fašistů, kteří ze začátku pomohli násilí podnítit. Postupně se do nich zapojili fotbaloví chuligáni, lidé sympatizující s protiislámskými a protiimigračními projevy, které od vražd kolují na internetu, znuděné děti, které se jen chtějí porvat s policií nebo si zarabovat, či přihlížející zvědavci.
Terčem útoků se stali muslimové, uprchlíci a zjevní příslušníci etnických menšin. Krom toho, že se účastníci výtržností pokusili zaútočit na mešity a podpálit hotely, jež ubytovávají žadatele o azyl, a v Belfastu dokonce podpalovali podniky vlastněné migranty, jsme byli svědky i sledu dílčích projevů násilí a zastrašování, jako například napadení skupinky mužů z východní Evropy, kteří zrovna projížděli východoanglickým Hullem.
Ultrapravicoví influenceři
Proč se to stalo právě teď? Rozbuškou byla falešná tvrzení, která se začala šířit na sociálních sítích po vraždě tří dětí v Southportu a která nepravdivě uváděla, že pachatelem byl muslim nebo že do Velké Británie připlul na člunu. Předpokládaný pachatel Axel Rudakubana se ve skutečnosti narodil v Cardiffu rwandským rodičům. Jeho totožnost však byla oficiálně uveřejněna až 1. srpna, tedy po uvolnění informačního embarga, protože mu je teprve sedmnáct.
Není tedy řeč ani o úkazu, který by vzešel zcela zdola, ani o kampani organizované zahraničními mocnostmi, přestože by nebylo zrovna překvapivé, kdyby se ruští propagandisté pokoušeli nepokoje vytěžit pro své vlastní účely. Spíše jsme svědky jednoho z ústředních prostředků působení dnešních krajně pravicových aktivistů.
V Británii je dnes organizovaná krajní pravice, tedy ta, kterou tvoří skupiny se skutečnou formalizovanou strukturou a členstvem, malá a poměrně okrajová. Například Liga na obranu Anglie už existuje pouze jako heslo, které provolávají někteří účastníci nepokojů.
Mnohem větší vliv mají jednotliví vykukové, jako právě Tommy Robinson, kteří si vybudovali rozsáhlé internetové publikum. Mají moc přebírat dezinformace, umocňovat a přikrášlovat je a zasadit je do své dlouhodobě cizelované povídačky, která vše svádí na imigraci, multikulturalismus, islám a liberální elitu, jež se údajně spolčila proti etnické většině.
Sociální sítě se staly příznivějším prostředím pro krajně pravicové influencery zejména potom, co Elon Musk ovládl Twitter a přejmenoval ho na X. Tommymu Robinsonovi, který byl v roce 2017 z platformy vykázán, Musk účet loni v listopadu obnovil. Sám Musk tvrdí, že jedná v zájmu „svobody projevu“, na svém vlastním účtu však tráví hodně času právě umocňováním krajně pravicového obsahu.
Od jeho návratu se Robinsonův počet sledujících rozrostl na více než devět set tisíc. „Co se ještě musí stát, abyste se naštvali tolik, že s tím něco uděláte?“ položil tomuto obecenstvu Robinson otázku den po vraždách v Southportu.
Do akce se zapojili i další internetoví podvodníci, jako například misogynní influencer Andrew Tate. Jeho twitterový účet byl obnoven v roce 2022. Než bylo jeho lživé tvrzení, že vraždy v Southportu spáchal „migrant bez papírů“, který „připlul do Velké Británie na člunu“, odstraněno, dosáhlo podle antifašistické organizace Hope not Hate (Naděje, ne nenávist) dvanácti milionů zobrazení.
Vina konzervativních vlád
To je ale jen jeden ze střípků. Ultrapravicoví aktivisté jako Robinson mají sice moc situaci rozjitřit, samo ideologické podhoubí ale pramení ze zdánlivě mnohem věrohodnějších zdrojů. Islamofobní, protimigrantské a protiuprchlické smýšlení bylo poslední dekády stálicí britského pravicového tisku. Ostatně nyní z období, během něhož konzervativní vláda učinila z pravicového populismu středobod své politiky, právě vystupujeme.
Je třeba si uvědomit rozsah škod, které v tomto ohledu napáchaly vlády Borise Johnsona, Liz Trussové a Rishiho Sunaka. Během každého vyhroceného momentu se britští toryové a jejich mediální roztleskávači uchýlili k tomu, že se svou populistickou rétorikou ještě přitvrdili a své oponenty vykreslovali jako nepřátele, kteří ohrožují celistvost národa.
S protesty za práva černochů Black Lives Matter tak bylo v roce 2020 nakládáno jako s příznaky „cizí kultury“, která uchvátila britská města. Bývalá ministryně vnitra Suella Bravermanová pak očerňovala demonstrace požadující příměří v Gaze jako „nenávistné pochody“.
Během poslední vlády zažívala Británie rekordní hodnoty čistého přírůstu migrantů, jelikož přistěhovalectví je strukturálním rysem naší ekonomiky, a fungování našich veřejných služeb se bez ní tudíž neobejde. Zároveň ale vláda zaváděla nová pravidla, která okázale trestají právě ty pracovníky, kteří obstarávají chod životně důležitých služeb, jako je sociální péče. Například tím, že jejich blízkým zakázala přijet za nimi.
Bývalá vláda řídila azylový systém tak hanebně, že žadatelé o azyl museli po celé měsíce či roky živořit na „nouzových“ hotelových ubikacích. V téže době si přitom osvojila krajně pravicovou rétoriku o údajné „invazi“.
Někteří bývalí ministři se nyní od důsledků toho, co zaseli, snaží horko těžko distancovat. Další bývalá ministryně vnitra a současná uchazečka o post budoucí lídryně toryů Priti Patelová tak výtržnosti a dezinformace posledních týdnů ostře odsoudila.
Ještě v říjnu 2020, potom co muž zaútočil nožem na zaměstnance významné firmy advokátů zabývajících se imigračním právem, ovšem Patelová zcela ignorovala výtky kolegů, kteří na ni apelovali, aby přestala s rétorickými výpady vůči „levičáckým“ právníkům. A ještě letošní první srpnový víkend ultrapravicoví aktivisté sdíleli na sítích výzvu k protestům před kancelářemi poraden pro imigranty po celé Anglii.
V čí prospěch
Teď, když je celý pobrexitovský volební projekt konzervativců v troskách, probíhá na pravici boj o hegemonii. Tommy Robinson například upnul své síly k tomu, aby dal znovu do kupy mimoparlamentní krajně pravicové hnutí, a to už před vraždami v Southportu.