Protesty v Srbsku už nejsou tolik vidět, mohou se ale kdykoliv zase rozhořet
Jan LoužekJeště v červnu se zdálo, že střelba na bělehradské škole otřese s celým Vučićovým režimem. Přes léto však zájem o téma ochladl. Vzniklé protestní hnutí nicméně nezaniklo a rovněž problém se zbraněmi v srbské společnosti nezmizel.
Pamatujete? V Srbsku bylo tento rok na přelomu jara a léta dosti horko. Země patří k evropským „šampionům“ co do počtu držených střelných zbraní. Přesto jí na začátku května otřásla střelba v bělehradské základní škole, při níž usmrtil třináctiletý chlapec devět dětí a jednoho dospělého.
Vzhledem k úmrtí dětí šlo o skutečně silnou událost, i když jinak ne jedinečnou. Následovaly ji velké demonstrace s požadavkem kroků, jež měly zabránit, aby se již něco podobného neopakovalo. Protesty nakrátko pak ještě zmohutněly a změnily se v otevřené vystoupení proti celému režimu Aleksandara Vučiće.
Jak vše nakonec dopadlo? Po „horkém jaru“ sice přišla pomyslná okurková sezóna, ale problém zůstal ve všech rozměrech neřešený. Může se kdykoliv vrátit a s ním i rozbouřené ulice.
Podstata problému
Protest známý dnes pod názvem Srbsko proti násilí má dvě roviny. První je dlouhodobé znechucení části lidí z široce přítomného násilí v srbské společnosti. S jistou mírou nadhledu to známe například ze srbských filmů Šišanje nebo Parada, které poukazují na to, jak nezastupitelné místo mají v Srbsku „lidé na špinavou práci“.
Druhým aspektem srbských protestů je fakt, že násilí je vnímáno jako významný pilíř moci vládnoucích kruhů. To je v Srbsku veřejným tajemstvím.
Pojmenovat, diagnostikovat a léčit společenské problémy předpokládá svobodná média. V Srbsku můžeme o jejich nezávislosti hovořit jen výjimečně. Vládnoucí moc udržuje pomocí krátkodobého grantového financování noviny a další média na uzdě.
Je jasné, že pokud novináři v těchto médiích kritizují vládnoucí stranu, pravděpodobně přicházejí o prostředky či zaměstnání. Komerční média pak nemají vzhledem ke stavu srbské společnosti výraznou roli.
Když se dostaly demonstrace na svůj vrchol, vypukly nepokoje v Kosovu a většina mediální pozornosti se soustředila na ně. Kritik vlády by mohl poznamenat — chtěli odvést pozornost. Rozhodně se však i srbské politické vedení — jako většina politiků v případě průšvihu — spoléhá na opakující se mechanismus po tragické události: dostaví se šok, politik slovně vyjádří ochotu problém řešit, následují občanské protesty, načež mocenští představitelé čekají, až se protestující unaví.
Násilí se nicméně — jak pravidelně ukazují tragické zprávy o masové střelbě ve Spojených státech — vrací jako bumerang. S každým dalším případem násilí je veřejnost výrazně podrážděnější. Tím spíše, že místo politických kroků, které by se snažily situaci řešit, slyší od politiků jen další a další neupřímná slova účasti a soustrasti.
Co bude dále
V letním období se tak sice utlumily požadavky demonstrantů na politické změny, ale atmosféra zůstává výbušná. Je zřejmé, že každá další oběť přivede lidi opět do ulic. Je proto dost dobře možné, že se Vučić dostane do situace, kdy mu nezbyde než jednat, a jako správný populista se pokusí postavit do čela demonstrujících a převzít jejich požadavky.
Už podobným způsobem „zastavil“ ostatně těžbu lithia, kterou Srbové většinově nechtěli. Otázkou bude, jak se kampaň proti zbraním vypořádá s tím, že střelné zbraně jsou bezmála součástí národní kultury a skoro každý v zemi nějakou vlastní.
Stranická opozice svou snahu využít protestní hnutí ke svržení Vučiće — i přes útlum protestů — samozřejmě nevzdává. Její představitelé tvrdí, že vláda žádné požadavky demonstrujících nesplnila. Premiér Vučić naopak stále uvádí, že vlastně neví, co demonstrující požadují.
Poslední trend je tedy jednoznačný: i dle analýzy Google Trends zažilo hnutí „proti násilí“ svůj největší vzmach na začátku května po tragické střelbě. V posledním červencovém týdnu zájem i přes veškerou snahu opadl. V Bělehradě i v dalších městech demonstrace sice nadále pokračují, ale lidí je stále méně a pozornost se již zaměřuje jinam.
Nezávislý deník N1 nebo srbské mutace evropských titulů témata nastolit s velkým úsilím na čas dokážou, ale brzy je překryjí jiné — jako plánované Expo 2027, které se má konat v Bělehradě, národní stadion nebo skandály v showbyznysu.
Pokračovat jako by se nic nedělo ovšem dost dobře nebude možné, protože dříve či později se stane další případ tragické střelby a vláda bude nucena reagovat rozhodněji. Jinak by ji opravdu mohl porazit společenský hněv v ulicích.