Srbská opozice neuspěla ve volbách proti Srbské pokrokové straně, vedené stávajícím prezidentem Aleksandarem Vučićem. Výsledky byly 39 procent pro Srbskou pokrokovou stranu a 34 procent pro opozici. Volilo se nejen do jednokomorového parlamentu, ale i do zastupitelstev, regionálního parlamentu Vojvodiny a podobně. Důvody volebního výsledku byly různé, hlavním z nich však bylo, že opozice se omezila jen na program „Antivučić“ a nebyla schopná nabídnout občanům jasnou vizi a konkrétní alternativy. Pachuť ve společnosti však zůstává, neboť opozice obvinila Vučiće ze zfalšování voleb. Srbský prezident Vučić totiž pozval velké množství Srbů, žijících mimo Srbsko — v Republice srbské v Bosně a Hercegovině —, aby odvolili v Bělehradě. Tím se změnily volební výsledky metropole a opozice tak nevyhrála.

Obviněním Vučiće nechtěla opozice ani tak poukázat na skutečný problém, jako především oživit v srbské společnosti vzpomínky na rok 2000, kdy ulice svrhla Miloševiće silou. Protože srbská opozice umí svolávat protesty velmi efektivně, demonstrace se nakonec konala, a to přímo ve středu města. Pokus o vyrabování parlamentu se nakonec transformoval ve snahu o násilné vniknutí do budovy bělehradského magistrátu — bývalého Starého dvora, který byl původně sídlem srbského krále. Policie však celé události zabránila a výsledné vyznění pokusu o svržení Vučiće připomnělo spíše Trumpův útok na Kapitol než Miloševićův pád v roce 2000. Policejní kordony uvnitř budovy a rozbitá okna tento dojem ještě umocňují.

Současné Srbsko je totiž na hony vzdálené realitě devadesátých let. Staví se nové dálnice, rostou obchodní centra i obytné domy, zlepšuje se infrastruktura, zvyšují se platy, v roce 2027 bude Srbsko pořádat EXPO. Vučić a jeho Srbská pokroková strana jsou hegemony politické scény a do značné míry ovlivňují nebo kontrolují média. V zemi je rozšířená korupce a klientelismus. Žádné z těchto negativ však nedosahuje takové míry, aby se projevovalo v běžném životě, a tedy aby dokázalo zvednout průměrného obyvatele země ze židle. Vučić to velmi dobře ví a právě v této bezpečné zóně jeho strana může operovat.

Demonstrace, jíž se zúčastnilo asi 2500 lidí, proto nebyla hrdinným opakováním historie, ale nepovedenou akcí. Výmluvný je sám fakt, že násilí vypuklo na akci svolané hnutím Srbsko proti násilí. Opozice s tím samozřejmě nesouhlasí. Tvrdí, že její nově zvolení politici chtěli vstoupit do budovy, což jim nebylo umožněno, a násilí prý vyprovokovali Vučićovi chuligáni.

Ačkoliv se Vučić vyjádřil, že nejde o revoluci a není důvod se znepokojovat, ve skutečnosti během protestu byli někteří lidé brutálně zbiti a jednomu byla zlomena noha. Zásah policie trval tři hodiny.

Protest odsoudil americký velvyslanec v Srbsku Christopher Hill a za Vučiće se postavilo i Rusko. Neúspěch ve volbách i tragikomická demonstrace, která skončila jak vystřižená z balkánského komediálního filmu, je pro srbskou opozici tragickou ranou.

Jedinou šancí na změnu tak zůstala žádost Ústavnímu soudu, aby byly výsledky voleb zrušeny. Tuto žádost srbská opozice podala 18. ledna a usiluje o to, aby v metropoli byly vypsány nové volby. Pokud by se tak stalo, mohla by opozice alespoň v metropoli zvítězit a vytvořit Vučićovi z bělehradského magistrátu určitou ideovou protiváhu. Obdobný model ostatně funguje v sousedním Maďarsku.

Opozice se vývojem nenechává zastrašit. Neústupnost je koneckonců v srbské politice mnohem typičtější než v té české. Další vlna protestů se uskutečnila v bělehradských ulicích 26. ledna. Tentokrát už opozice žádala zrušení výsledků voleb v celé zemi, nejen v metropoli.

A Vučić? Ten je úplně jinde. Opět proklamuje své velké plány, co nového se má kde postavit. Na ostře sledované tiskové konferenci s názvem Skok do budoucnosti představil vizi rozvoje země do roku 2027. Témata jsou stále stejná: nové dálnice, vyšší platy, vyšší důchody.