Pět cest ze srbské krize — a žádná není dobrá
Jan LoužekSrbskem zmítají nové protesty. I když není pozice prezidenta Aleksandara Vučiće, který vládne Srbsku od roku 2017, tentokrát zdaleka tak pevná jako dřív, vyhlídky na změnu k lepšímu jsou mizivé.
Srbsko si na přelomu století prošlo řadou neštěstí a sociálních problémů. Když se pak do jejího čela dostal energický Aleksandar Vučić, zdálo se, že se blýská na lepší časy. V posledních letech ale balkánskou republikou zmítají nepokoje — předloni kvůli střelbě na bělehradské škole, loni kvůli plánované těžbě lithia v panenské přírodě. Poslední mohutné demonstrace začaly v listopadu loňského roku a poprvé se zdá, že mohou Vučićovu pozici skutečně ohrozit.
Vučić se rád fotí při stříhání pásek u nových dálnic, železnic nebo továren a prohlašuje, co všechno umí. Teď se však dopustil chyby, která se jen tak neodpouští. Železniční stanici v Novém Sadu, druhém největším městě země, nechal zrekonstruovat čínskou firmou, která zfušovala opravu. Betonový přístřešek nad vstupem do stanice se utrhl a beton zavalil cestující, kteří čekali pod ním. Patnáct lidí zemřelo.
Tragédie se navíc odehrála v atmosféře „únavy z Vučiće“. I když stávající srbský prezident dokázal nasměrovat zemi z postjugoslávského marasmu, mnohá jeho rozhodnutí vítaná nejsou. V jiné zemi by Vučićovi politické chyby dokázal využít opoziční lídr a vyhrát volby. V Srbsku ale takový člověk zoufale chybí.