Kosovo, „nejmladší stát Evropy“, letos v únoru oslavilo patnáct let své existence. Od svého vzniku se země snaží postupně otevírat světu. Stále se zvyšuje počet turistů, kteří zavítají do země. Mezinárodní letiště v hlavním městě Prištině má spojení s řadou měst nejen Evropské unie. Kosovo získá jako poslední region bývalé Jugoslávie od 1. 1. 2024 bezvízový styk s Evropskou unií.

Pokrok i přetrvávající problémy

Za posledních patnáct let je možné v Kosovu vidět ohromné množství investic. Protkaly jej četné nové dálnice (např. z druhého největšího města Prizrenu do Prištiny) a jsou přislíbeny další, jako třeba takzvaná Dálnice míru do Srbska nebo dálnice do Kosovské Mitrovice. Mluví se o obnově zchátralých železnic. Ve městech se staví nové budovy, rekonstruují se památky (např. starý bazar v Peći) a země se propaguje jako atraktivní turistická destinace. Turistický potenciál je ohromný.

Zdaleka ne vše je v zemi idylické. Kosovo je stále jedním z nejchudších států v Evropě. Obce s národnostně smíšeným obyvatelstvem jsou „neformálně“ rozdělené. Hranice není označena, ale každý dobře ví, kde je „jeho“ část. Netýká se to pouze Srbů a Albánců: v Kosovu žije také bosňácká, turecká, romská, egyptská nebo goranská komunita a také Černohorci a Chorvati.

Korupce v zemi je rozsáhlá, stejně jako tempo emigrace do zahraničí. Počet obyvatel Kosova proto klesá — z 1,98 milionu v roce 1991 na 1,77 milionu v roce 2021. Podobně jako v jiných zemích je tématem korupce, fungování veřejných institucí nebo práva pracujících, nicméně médiím do značné míry i letos dominuje spor se Srbskem v severní části země.

V domácí politice převzala populistická strana Vetëvendosje! do jisté míry recept srbského prezidenta Aleksandra Vučiće. Malé, nicméně časté eskalace — tu okolo registračních značek aut, jindy pravidel vývozu produktů — nicméně nepřekračují mez, kdy by západní země musely zasáhnout silou. V Kosovu je koneckonců přítomná i americká armáda (Camp Bondsteel) a jednotky NATO.

Analýza sporu okolo Kosova by vydala na několik obsáhlých monografií. Vleče se v podstatě po celou dobu od konce druhé světové války. Titova Jugoslávie jej označovala za svůj „největší problém“, od války v roce 1999 se situaci pokouší stabilizovat Evropská unie a USA. Například evropská mise EULEX pomáhá v Kosovu budovat právní stát.

Hlavní obětí jsou kosovští Srbové

Západní země pochopily, že Srbsko Kosovo uznat opravdu nechce. Nikdo však také nechce zůstávat v právním vakuu, a tak nastal čas pro hledání „maxima možného“. Přelomová měla být v tomto směru takzvaná bruselská dohoda z roku 2013, která měla zaručit kosovským Srbům jistou míru autonomie — „Společenství srbských obcí“, působit zde ale měly kosovské orgány.

Po podpisu dohody mezi Bělehradem a Prištinou byla se Srbskem podepsána Stabilizační a asociační smlouva, která je nezbytná pro vstup země do Evropské unie. Srbské instituce se ze severu Kosova následně skutečně stáhly, Společenství srbských obcí ale ustanoveno nebylo.

Současné představitelé Kosova se obávají toho, že Společenství srbských obcí se stane státem ve státě, „druhou Republikou srbskou“ — neboli napodobí příklad samosprávné součásti Bosny a Hercegoviny, která po vzoru Kosova chce vyhlásit nezávislost. Kosovští představitelé proto vznik Společenství zablokovali. Srbové v Kosovské Mitrovici a dalších obcích na protest proti tomu opustili „kosovské instituce“. V severním Kosovu tak přestal stát fungovat ze dne na den.

Kosovská vláda se následně pokusila situaci uklidnit vyhlášením voleb, které ale severokosovští Srbové bojkotovali. Ve volbách hlasovalo okolo tisíce lidí, z toho jen třináct srbské národnosti. Volební účast dosáhla 3,45 %. Výsledkem nicméně je, že ve čtyřech obcích (Severní Mitrovica, Leposavić, Zubin Potok a Zvečan) nebudou mít dominantní Srbové žádné zastoupení. Mandáty získala zmíněná populistická strana Vetëvendosjë, protože Albánci volby nebojkotovali a přes jejich malé zastoupení v těchto obcích, získaly jejich strany všechna křesla.

Snad nic nemůže být v této situaci více příznačné pro situaci na severu Kosova. Politické a diplomatické přestřelky totiž mají jedinou oběť — kosovské Srby. Kdo bude jejich hlasem v oblasti a kdo zajistí bezpečnost a fungování veřejných služeb? O dalším vývoji v severním Kosovu se mezi představiteli Bělehradu a Prištiny nyní opět jedná v Bruselu.