Zatímco se na Ukrajině válčí, Západ se snaží napadené zemi pomoci a ruští vojáci páchají válečné zločiny, v jedné evropské zemi je okolo Ukrajiny až překvapivé ticho. Touto zemí je Srbsko.

Srbsko je dlouhodobě v těžké pozici. Je to jedna z nejchudších zemí v Evropě, která si prošla pro Středoevropana až nepředstavitelnými zkouškami. Má v čele populistickou, ale přesto pragmatickou politickou reprezentaci, která staví na předpokladu, že stačí Srbsko otevřít světu — a díky zahraničním investicím se životní úroveň bude jen lepšit. Vždyť to v 90. letech přeci evropští i američtí ekonomové říkali!

A tak přišly investice z Evropské unie, z Ázerbajdžánu, Číny a také z Ruska. Vyhrocení vztahů mezi Ruskem a Západem kvůli válce na Ukrajině ale postavila srbskou vládu před dilema, jak v takové situaci dál.

Jediné, co srbská vláda mohla v takové chvíli učinit, bylo strčit hlavu do písku. Neschválila ani sankce proti Rusku, zároveň ale odsoudila válku na Ukrajině a mluvila o zachování ukrajinských hranic. Za symptomatické lze považovat, že Aleksandr Vučić si vzal 36 hodin na rozmyšlenou, než vystoupil v televizi a situaci alespoň nějak okomentoval.

Vučić svůj recept na vyvedení Srbska z chudoby postavil na zahraničních investicích. Pro jeho voliče byl velmi dobře srozumitelný, neboť to byl již Titův recept. Sem tam podpořit Západ, sem tam Sovětský svaz a čekat, co vlastně Jugoslávii obě strany za to „dají“.

Fungovalo to hezky až do perestrojky, kdy hrozba Ruskem přestala fungovat a Západ začal trvat na splácení dluhů. Následná politika „utahování opasků“, kterou zahájil Branko Mikulić a prosazoval Ante Marković, vedla k ekonomickému pádu a rozpadu země.

Toto lavírování na obě strany nebylo nikdy ideální. V roce 1983 například jugoslávská vláda obdržela zprávu, že velká část podniků vyváží do Sovětského svazu už tolik zboží, že by sovětská vláda mohla ovlivňovat dění v zemi. Jen stěží si tak lze myslet, že by současná obchodní (i jiná) výměna probíhala bez jakéhokoli vlivu Ruska na Srbsko. I místní média koneckonců píší o tom, že půjčky a smlouvy na obnovu železnic doprovází i měkká moc.