Vylíčili jsme poměry, které panují na tak zvané Balkánské uprchlické cestě. Pro účely naší zprávy zcela ponecháváme stranou úvahy o právní situaci běženců či legalitě jejich pobytu v jednotlivých zemích. Jsme přesvědčeni, že mimořádné situace vyžadují mimořádná řešení a že lpění na jednotlivých právních detailech, které pak vcelku popírá samotný smysl právního systému, poškozuje celý evropský hodnotový systém a především celý systém mezinárodně právní ochrany osob na útěku před ozbrojenými konflikty.

Povinnost pomoci uprchlíkům patří k základům evropské civilizace

Jsme přesvědčeni, že právo na ochranu, vycházející z celé civilizační právní i hodnotové tradice i nezpochybnitelně platných mezinárodních úmluv, jakož i právních systémů jednotlivých států, není jen jakýmsi deklaratorním právem, nýbrž právem konkrétně platným bez ohledu na počet osob, které se ho vlivem kataklyzmatických událostí současně dovolávají. Toto právo nesmí být oslabováno partikulárními zájmy jednotlivých států či oportunními postoji politických činitelů, nýbrž musí být důsledněji a systémově komplexně zajištěno v praxi. Tíhu obtíží a rizik na sebe musí brát státy, nikoliv jednotliví lidé, jejichž konkrétní situace, možnosti, schopnosti ani informační deficity je staví především do role pasivního trpitele souvislostí, jejichž důsledky nemohou ovlivnit.

Pokud jde o takzvaný bezpečnostní aspekt, rozumíme, že není radno jej podceňovat. Zajištění důstojného a co nejméně obtěžujícího způsobu opatřování informací podstatných pro vyhodnocení bezpečnostních rizik souvisejících s přicházejícími lidmi, je podstatou role států, které k takové činnosti mají rozsáhlé a trvale financované instituce. Nesmí se však obracet proti lidem, kteří v naprosté většině svého počtu jsou oběťmi válek, institucionálního či skupinového násilí a zneužití státní moci. Státy nepochybně dokáží výrazně omezit bezpečnostní rizika migrace, úvaze na toto téma věnujeme níže odpovídající prostor.

Nelze také opominout často zmiňovaný odpor k převážné části běženců zdůvodňovaný tím, že se z některých hledisek jeví být tak zvanými ekonomickými migranty. Motivace k opuštění vlastní země je v případě takových masových pohybů lidí vždy smíšená a nejednoznačná, protože v nestabilních regionech spolu násilí i materiální bída vždy do značné míry souvisí. Touha vylepšit svůj životní standard není v převažujícím počtu případů míněna jako hledání ještě lepšího zajištění své rodiny, nýbrž jako hledání zcela bazálních možností, jak uspořádat svůj budoucí život, a to, kromě jiných legitimních hledisek, i po stránce ekonomického zajištění.

Nakonec je třeba se zmínit i o aspektu v posledních týdnech zmiňovaném nejhojněji, tedy o argumentu poukazujícím na údajné vyčerpání kapacitních možností evropských států přijímat běžence. S velkým pochopením pro všechny, kteří se na přijetí a začleňování uprchlíků podílejí, je namístě vyslovit o tomto argumentu zásadní pochybnost. Vyčerpává se zcela nerovnoměrně schopnost přijímat uprchlíky některými evropskými státy a některými regiony některých států.

Zkušenosti z migračních pohybů devadesátých let, které — přestože byly početně robustnější - proběhly méně halasně, protože byly v mnohem menší míře zneužívány k pochybným politickým cílům, ukazují, že možnosti evropských zemí sdružených v Evropské unii leží značně výše. Dovolujeme si odhadnout, že ani desetinásobek dosud přijatého počtu uprchlíků v rámci současné migrační vlny by Evropu, její akceschopnost, kulturní identitu, ba ani bezpečnost nemohl ohrozit.

Chápeme však, že může ohrozit křehký konsensus, který v řadě zemí umožňuje vládnout a zvládat nastalou situaci. Politické elity však mají nabízet řešení, nikoliv ustupovat vypočítavým tlakům.

Samozřejmě přijímáme argument, že nelze přijmout každého a všechny, ale jsme přesvědčeni, že meze, při nichž lze s dobrým svědomím tento argument použít, leží jinde než v současné situaci. Je třeba také zdůraznit, že některé státy ležící mimo Evropskou unii nesou zátěž několikanásobně překračující dosavadní rozsah migrace do Evropy, a to dlouhodobě.

Jakékoliv omezení migrační vlny, o nichž v dané době různé státy v různých variantách hovoří, se podle našeho názoru nesmí dotknout nikoho z běženců, kteří už jsou na cestě. Vedlo by to ke třem rovnocenně podstatným destrukčním důsledkům:

1. Pro desetitisíce lidí by to znamenalo obtížně opravitelný zásah do jejich životů, protože již opustili svoji existenci včetně zázemí v zemi původu.
2. Mnozí z nich by po návratu do původních zemí mohli být pronásledováni nebo ohroženi na životě vinou trvajících konfliktů a válek. Znamenalo by to také vznik nových ohnisek problémů, ať už v zemích původu, nebo v předchozích tranzitních zemích, pokud by země původu odmítaly své migrující obyvatele přijmout zpět.
3. A nakonec by to znamenalo také značné znevěrohodnění pozice Evropské unie jako subjektu, který je postaven na právních jistotách a humanistické evropské tradici.

Zajištění základních životních potřeb běženců

Současné institucionální zajištění balkánské migrační trasy je nouzové, provizorní a dlouhodobě neudržitelné. Chybí dostatečná koordinace činností mezi jednotlivými státy, na většině trasy převládá alibistický přístup.

Především z těchto důvodů jsou běženci vystavováni neúměrnému stresu, nejistotě a ohrožení. Každý stát je bezpochyby schopen podat každému z běženců základní informaci o jeho právní i faktické situaci, o směru, kterým bude přes území státu vedena trasa přesunu, o časových náležitostech takového přesunu.