„Slavíte vy vůbec Vánoce?“ ptala se mě mladá slečna s překvapeným obličejem, výraznou rudou rtěnkou a modrou mašličkou ve vlasech. „Slavíme!“ odpověděla jsem jedním slovem a dál jsem nervózně pátrala po peněžence, kterou jsem mezi všemi věcmi v kabelce nemohla najít. „Krásné svátky tedy!“ popřála mi s hřejivým úsměvem lékárnice potom, co jsem konečně zaplatila.

Své první Vánoce jsem slavila před patnácti lety v uprchlickém středisku v Zastávce u Brna. Tehdejší integrační tábor se skládal ze čtyř velkých budov, které byly od sebe rozmístěny různě daleko. Mezi nimi rostly smrky, borovice, modříny a listnaté stromy a tvořily tak malý a útulný park. Kolem budov byl zelený plot, který odděloval tábor od vnějšího světa.