Tomio Okamura navštívil mužský uprchlický tábor, aby referoval o tom, že je plný mužů. Hlučně rezonující srdeční čakra Igoru Chaunovi na pár týdnů přehlušila tiché ozvy jeho v meditaci odpočívajícího mozku, a tak se duchovní režisér a zpeněžitel prázdna musel na vlastní oči přesvědčit, že lidé jsou lidé.

Petr Fiala se se stejnou dadaistickou vervou vydal k plotu s uprchlíky, aby svým voličům (a stovkám trollů) poreferoval, že je skutečně plotem s uprchlíky.

Jak moc, ptám se, musí v těchto dnech srdeční čakra vibrovat Petru Fialovi, když se musel na vlastní oči přesvědčit, že plot je plot?

Fiala, Okamura i Chaun jsou představiteli nového uměleckého stylu s názvem „instagramový realismus“. Ten v sobě snoubí to nejlepší z kimčongunismu a škromachismu - výsledkem je žánr „selfie při koukání na věci“.

ODS: Oplocování domorodých společenství

Lakonické heslo nové kampaně ODS zní „Rozbal to“. Nová ODS s ním chce oslovit všechny „odvážné a podnikavé“, „svobodné a zodpovědné“, „aktivní a pracovité“ a konečně ty, „kteří se chtějí sami rozhodovat“.

Skoro by se zdálo, že ODS je ideální stranou pro uprchlíky. Vždyť kdo jiný v posledních dnech lépe ztělesňuje všechny její ideály? Kdo v sobě sebral „odvahu“ a „podnikl“ životu nebezpečnou cestu, kdo byl dostatečně „zodpovědný“, aby vykonal nemožné pro lepší budoucnost svojí rodiny? Kdo chce „sám rozhodovat“ o tom, kde začne znovu žít?

Přes to všechno se Fiala druhým dechem vymezuje proti „mladým mužům“, kteří mají z různých (vždy však pro většinu z nás nepředstavitelně zásadních) důvodů namířeno do Evropy.