Varoufakis: Egoismus postkomunistických zemí ohrožuje Evropu

Jakub Patočka

Yanis Varoufakis v rozhovoru pro Spiegel upozornil na souvislost politiky škrtů a šíření xenofobie. A pochválil postoj Merkelové k uprchlíkům: „Nic mi nedělá takovou radost jako možnost ocenit dobrotu a zásadovost politického protivníka.“

Bývalý řecký ministr financí a hvězda evropské intelektuální levice Janis Varoufakis poskytl u příležitosti svého vystoupení na diskusi v Berlíně stručný rozhovor týdeníku Der Spiegel. Mluvil v něm mimo jiné o uprchlické krizi a postojích postkomunistických států k ní, kterými podle něj ohrožují Evropskou unii. Myslí si, že EU přežije jen tehdy, pokud se dokáže přetvořit ve federaci.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Varoufakis se vyslovil k novým plánům Tsiprasovy vlády. Je podle něj úplně jedno, zda se nové řecké vládě podaří vydržet celé období, protože má nyní „menší pravomoci než radnice v Drážďanech“. Podle Varoufakise nová Tsiprasova vláda nemůže uspět ani v ohlášeném tažení proti oligarchům, protože ti jsou pod ochranou Trojky — Evropské centrální banky, Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu.

Redaktoři Spiegelu se Varoufakise ptali, proč tedy taková opatření neprosadil sám, dokud byl ministrem financí, proč například vyššími daněmi nezatížil loďařské magnáty. Varoufakis vysvětil, že většina z nich jsou britští občané a jejich sídla v Aténách jsou vlastněna firmami s adresami v daňových rájích.

Současně upozornil, že hlavním problémem jsou jiní oligarchové: majitelé stavebních firem, kteří se obohatili na předražených silnicích, bankéři, kteří posud kontrolují banky, přestože obdržely tak obrovské prostředky z veřejných zdrojů, či vlastníci supermarketů, kteří kartelovými dohodami zvyšují ceny. Varoufakis zopakoval, že Syriza v době, kdy k ní patřil, s tím vším chtěla skoncovat, ale instituce Trojky se nechtěly bavit o ničem jiném než o zvyšování daní a snižování důchodů.

Podle Varoufakise Tsiprasova vláda vstoupila s Trojkou do „faustovské smlouvy“, která povede ke zničení Řecka. Na dotaz Spiegelu, zda se opravdu domnívá, že takový má Trojka cíl, vyloučil, že by se jednalo o úmyslné spiknutí proti Řecku: „Nejsme tak důležití. Jedná se o konflikt Německa a Francie o to, jak zachránit euro. Wolfgang Schäuble chce zavést disciplinující měnovou unii, která by měla rozsáhlou kontrolu i nad francouzským státním rozpočtem. Francouzi tomu vzdorují. Na tomto pozadí jsme se velkým hráčům s našimi alternativními návrhy jevili jen jako protivný hmyz.“

V tomto kontextu Varoufakis glosoval i odpor států jako Slovensko a Lotyšsko vůči řeckým návrhům. Pobaltské republice se podle něj dostávalo neopodstatněné chvály za vlastní politiku škrtů, takže ji nyní vyžaduje po ostatních. Uvádí, že v Lotyšsku částečně uspěla i proto, že velká část Lotyšů během krize opustila zemi, takže se tu zákonitě snížila nezaměstnanost (lotyšská populace mezi lety 2010 a 2011 poklesla o neuvěřitelných sedm procent). Pracovní místa, jež tu vznikají, jsou navíc podle něj z velké části tak nízké kvality, že by nad tím EU neměla jásat.

Na dotaz redakce německého týdeníku po budoucnosti Evropské unie Janis Varoufakis připustil, že se může rozpadnout, ale nepokládá takový vývoj za nevyhnutelný. Dává za příklad Spojené státy, které na každou krizi dokázaly zareagovat zřízením vhodné federální instituce a soustavně se pokoušely slaďovat zájmy různých skupin obyvatel.

Problém Evropské unie vidí řecký ekonom v tom, že už od svého vzniku jako Společenství uhlí a oceli byla koncipována jako apolitické sdružení. Evropská unie tak může podle něj přežít jedině tehdy, pokud se skokově zpolitizuje: nedemokratickou euroskupinu by měla dle jeho mínění nahradit federální evropská vláda.

Redaktoři Spiegelu David Böcking a Andreas Wassermann se věnují i uprchlické krizi a namítají, že Evropskou unii nyní postoje k ní naopak spíše štěpí. A vybídli Varoufakise, zda by nějak neokomentoval svůj příznivý postoj k německému přístupu vůči uprchlíkům: „Pochválil jsem osobně i Angelu Merkelovou, nic mi nedělá takovou radost jako možnost ocenit dobrotu a zásadovost svého politického protivníka,“ poznamenal k tomu rytířsky řecký ekonom.

Naopak velmi kriticky promluvil o přístupu postkomunistických zemí, v nichž spatřuje souvislost mezi politikou škrtů a vzestupem xenofobie. Krize eura rozpoutala odstředivé tendence, z nichž těží ultranacionalisté a krajní pravice, kteří říkají: „Chceme být v Evropě, ale chceme zavřít své hranice před cizinci, nechceme žádné černochy, muslimy, Řeky nebo Portugalce.“ Varoufakis k tomu lakonicky poznamenává: „To není slučitelné s Evropskou unií.“

Redaktoři Spiegelu se v závěru Varoufakise ptají, zda podporuje ideu Oscara Lafontainea a dalších členů Die Linke, aby se součástí jimi ohlášeného „Plánu B pro Evropu“ staly i akce občanské neposlušnosti — odpověď, které se jim dostalo, zní: „Už jsem si to přece vyzkoušel jako řecký ministr financí.“

    Diskuse
    MP
    October 11, 2015 v 9.50
    Varufakis opět boduje
    Povinné čtení pro všechny, kdo si myslí, že "protiuprchlické" postoje jsou slučitelné s levicovostí.
    PM
    October 11, 2015 v 10.28
    Jeden z mála, který umí a smí poodhrnout záclonu
    Tajemstvím zůstává otázka odkud vzít politický potenciál , který skokově zpolitizuje téma dominujících nedemokratických euroskupin tak, aby je mohla nahradit demokratická federální evropská vláda.
    Zatím je na místě pouze otázka - kterýpak oligarcha si to vezme na futro.........bych si tu zafňukal.
    October 11, 2015 v 13.14
    Kdo tu má protiuprchlické postoje?
    Kdo je slučuje s levicovostí?
    October 11, 2015 v 15.57
    Abych byla v obraze...
    co to znamená zaujímat egoistický protiuprchlický postoj? Nerada bych z něj byla podezřelá. Jaký názor, jakou pochybnost konkrétně člověk nesmí vyslovit? Co přesně musí říkat?
    Přiznám se, že když se chci před některými lidmi vyjádřit k otázce uprchlíků či migrantů, mám tendenci pokaždé začít slovy: "Jsem pro uprchlíky, ale..." A pak teprve řeknu, co jsem doopravdy chtěla říct. Dříve jsem to dělala podobně, když byla řeč o záležitostech spojených s Romy: Cítila jsem se povinna začít větou: "Nemám vůbec nic proti Romům..." A pak teprve jsem se odvážila vyslovit nějakou kritiku. Nedávno jsem se ovšem setkala v diskusi s názorem, že Karel Čapek označil lidi, kteří takto mluví, za "alelidi". Nechtěla bych k nim být počítána, proto už nebudu začínat slovy "jsem pro uprchlíky, ale..." nebo "nejsem proti Romům, ale..." Raději si to, co by mělo následovat za tím "ale" zcela odpustím a budu říkat jenom: Nejsem proti Romům, nejsem proti Romům, nejsem proti Romům, nejsem proti Romům.... A nebo: Jsem pro uprchlíky, jsem pro uprchlíky, jsem pro uprchlíky, jsem pro uprchlíky.... Myslím, že pokud nás takových bude víc, skvěle se domluvíme.
    October 11, 2015 v 19.59
    podstatná nuance - jak bránit solidaritu?
    v podstatě souhlas - xenofobie a kulturní rasismus nejsou se skutečnou levicovostí slučitelné.
    Ale je snad protiuprchlický postoj upozorňovat na kapacitní a jiné limity pomoci ?
    nebo chtít aby se v EU i v této věci rozhodovalo s ohledem na situaci v členských zemí, tedy ne diktátem?
    Ona se totiž solidarita s uprchlíky musí obhájit ne jen před nadšenými aktivisty ale i před zpanikařenými občany.
    nadpoloviční odpor vůči uprchlíkům je v ČR politický fakt se kterým se musí naložit promyšleně
    FO
    October 11, 2015 v 20.43
    Paní Hájková,
    v posledním příspěvku jste myslím velmi trefně a vtipně vystihla důležitou věc.
    October 11, 2015 v 22.13
    Smekám klobouk
    Člověk skutečně občas musí připustit, že i někdo s odlišnými názory k němu má v jiném tématu blízko. V tomto ohledu mě Varoufakis příjemně překvapil.
    October 12, 2015 v 5.23
    Pane Outrato,
    kde mezi lidmi schází důvěra, zaujme obvykle její místo něco jiného. Například ideologie.
    PM
    October 12, 2015 v 10.23
    Prostor bez demokratů,
    pane Dolejši, vystavuje nejen levicové politiky nebezpečí nárokovat si skutečnou znalost a schopnost humanistických standardů demokratického režimu a dokonce takovou schopnost upírat svým politickým soupeřům/kolegům .
    Xenofobie a kulturní rasismus nejsou slučitelné se skutečnou jak levicovostí tak pravicovostí .......se občas slýchává v prostoru osídleném demokraty.
    Prostory bez demokratů si vynucují diktáty, a to dokonce od demokratů, kteří z toho mají hlavu v pejru......jsem si všiml
    JP
    October 12, 2015 v 13.18
    Alelidi
    Ono nakonec vždycky přijde na to, kam to "ale" skutečně směřuje, paní Hájková.

    Docela dobrým měřítkem pro to, jaké skutečné intence za tím "ale" stojí, je zkouška, jestli je možno dané souvětí také obrátit.

    To znamená, jestli je dotyčný/dotyčná s naprosto stejným důrazem a s naprosto stejným vnitřním přesvědčením vedle věty: "Nic proti uprchlíkům nemám, ale nemáme tu pro všechny dost místa" schopen/schopna vyslovit také větu: "Pro všechny uprchlíky nemáme samozřejmě dost místa, ALE jsme mravně povinni jim pomoci alespoň natolik, kolik je reálně v našich možnostech a silách!"

    Je to právě tahle druhá věta, tohleto druhé "ale", které naprosto chybí u současné české (respektive východoevropské) politické reprezentace, a stejně tak i u většiny populace.

    Hledají se stále jenom nějaká "ale" pro odůvodnění, proč uprchlíkům nelze pomoci, a proč jedinou "pomocí" jim je vysílání ozbrojených složek na hranice - ale kdo už dokáže vyslovit to druhé "ale"? Tak nějak ve smyslu německé kancléřky Merkelové, která samozřejmě také ví, kolik problémů se do její země spolu s uprchlíky valí, která nicméně dokázala veřejně vyhlásit: "ALE my to zvládneme!"

    Tak tohle je ten jemný rozdíl, paní Hájková, mezi lidmi vstřícnými, a mezi těmi "alelidmi" podle Karla Čapka.
    + Další komentáře