Bývalý řecký ministr financí a hvězda evropské intelektuální levice Janis Varoufakis poskytl u příležitosti svého vystoupení na diskusi v Berlíně stručný rozhovor týdeníku Der Spiegel. Mluvil v něm mimo jiné o uprchlické krizi a postojích postkomunistických států k ní, kterými podle něj ohrožují Evropskou unii. Myslí si, že EU přežije jen tehdy, pokud se dokáže přetvořit ve federaci.

Varoufakis se vyslovil k novým plánům Tsiprasovy vlády. Je podle něj úplně jedno, zda se nové řecké vládě podaří vydržet celé období, protože má nyní „menší pravomoci než radnice v Drážďanech“. Podle Varoufakise nová Tsiprasova vláda nemůže uspět ani v ohlášeném tažení proti oligarchům, protože ti jsou pod ochranou Trojky — Evropské centrální banky, Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu.

Redaktoři Spiegelu se Varoufakise ptali, proč tedy taková opatření neprosadil sám, dokud byl ministrem financí, proč například vyššími daněmi nezatížil loďařské magnáty. Varoufakis vysvětil, že většina z nich jsou britští občané a jejich sídla v Aténách jsou vlastněna firmami s adresami v daňových rájích.

Současně upozornil, že hlavním problémem jsou jiní oligarchové: majitelé stavebních firem, kteří se obohatili na předražených silnicích, bankéři, kteří posud kontrolují banky, přestože obdržely tak obrovské prostředky z veřejných zdrojů, či vlastníci supermarketů, kteří kartelovými dohodami zvyšují ceny. Varoufakis zopakoval, že Syriza v době, kdy k ní patřil, s tím vším chtěla skoncovat, ale instituce Trojky se nechtěly bavit o ničem jiném než o zvyšování daní a snižování důchodů.

Podle Varoufakise Tsiprasova vláda vstoupila s Trojkou do „faustovské smlouvy“, která povede ke zničení Řecka. Na dotaz Spiegelu, zda se opravdu domnívá, že takový má Trojka cíl, vyloučil, že by se jednalo o úmyslné spiknutí proti Řecku: „Nejsme tak důležití. Jedná se o konflikt Německa a Francie o to, jak zachránit euro. Wolfgang Schäuble chce zavést disciplinující měnovou unii, která by měla rozsáhlou kontrolu i nad francouzským státním rozpočtem. Francouzi tomu vzdorují. Na tomto pozadí jsme se velkým hráčům s našimi alternativními návrhy jevili jen jako protivný hmyz.“

V tomto kontextu Varoufakis glosoval i odpor států jako Slovensko a Lotyšsko vůči řeckým návrhům. Pobaltské republice se podle něj dostávalo neopodstatněné chvály za vlastní politiku škrtů, takže ji nyní vyžaduje po ostatních. Uvádí, že v Lotyšsku částečně uspěla i proto, že velká část Lotyšů během krize opustila zemi, takže se tu zákonitě snížila nezaměstnanost (lotyšská populace mezi lety 2010 a 2011 poklesla o neuvěřitelných sedm procent). Pracovní místa, jež tu vznikají, jsou navíc podle něj z velké části tak nízké kvality, že by nad tím EU neměla jásat.

Na dotaz redakce německého týdeníku po budoucnosti Evropské unie Janis Varoufakis připustil, že se může rozpadnout, ale nepokládá takový vývoj za nevyhnutelný. Dává za příklad Spojené státy, které na každou krizi dokázaly zareagovat zřízením vhodné federální instituce a soustavně se pokoušely slaďovat zájmy různých skupin obyvatel.

Problém Evropské unie vidí řecký ekonom v tom, že už od svého vzniku jako Společenství uhlí a oceli byla koncipována jako apolitické sdružení. Evropská unie tak může podle něj přežít jedině tehdy, pokud se skokově zpolitizuje: nedemokratickou euroskupinu by měla dle jeho mínění nahradit federální evropská vláda.

Redaktoři Spiegelu David Böcking a Andreas Wassermann se věnují i uprchlické krizi a namítají, že Evropskou unii nyní postoje k ní naopak spíše štěpí. A vybídli Varoufakise, zda by nějak neokomentoval svůj příznivý postoj k německému přístupu vůči uprchlíkům: „Pochválil jsem osobně i Angelu Merkelovou, nic mi nedělá takovou radost jako možnost ocenit dobrotu a zásadovost svého politického protivníka,“ poznamenal k tomu rytířsky řecký ekonom.

Naopak velmi kriticky promluvil o přístupu postkomunistických zemí, v nichž spatřuje souvislost mezi politikou škrtů a vzestupem xenofobie. Krize eura rozpoutala odstředivé tendence, z nichž těží ultranacionalisté a krajní pravice, kteří říkají: „Chceme být v Evropě, ale chceme zavřít své hranice před cizinci, nechceme žádné černochy, muslimy, Řeky nebo Portugalce.“ Varoufakis k tomu lakonicky poznamenává: „To není slučitelné s Evropskou unií.“

Redaktoři Spiegelu se v závěru Varoufakise ptají, zda podporuje ideu Oscara Lafontainea a dalších členů Die Linke, aby se součástí jimi ohlášeného „Plánu B pro Evropu“ staly i akce občanské neposlušnosti — odpověď, které se jim dostalo, zní: „Už jsem si to přece vyzkoušel jako řecký ministr financí.“