Varoufakis prosazoval konfrontaci, Tsipras byl proti

Jan Bittner

Janis Varoufakis v exkluzivním interview pro New Statesman popsal jednání s Euroskupinou. Líčí ji jako plně kontrolovanou Německem, ekonomicky iracionální a pohrdající demokratickými institucemi. A popisuje důvody svého odchodu.

Novinář britského týdeníku New Statesman Harry Lambert mluvil v uplynulém týdnu telefonicky s Janisem Varoufakisem. Z exkluzivního rozhovoru plyne, že Varoufakis předvídal vývoj, který vedl k uzavření pro Řecko mimořádně nepříznivé dohody. Z vlády odešel, protože neprosadil svou variantu konfrontačního přístupu.

Řecko o víkendu konečně dosáhlo dohody se svými věřiteli. Podepsaná dohoda je krutá a podstatně horší nežli návrhy, kterým se vláda předešlých pět měsíců snažila zoufale vzdorovat.

V pátek večer, kdy se řecký parlament shodl na programu úspor a škrtů, který voliči rezolutně odmítli v referendu jen o pět dní dříve, zdála se být dohoda blízko. Částečný odpis dluhu byl nepravděpodobný, ale možný. Nyní, navzdory kapitulaci vlády, Řecko nečeká odpuštění dluhu, a dokonce stále hrozí, že může být vyhozeno z Eurozóny.

Varoufakis v hodinovém telefonickém rozhovoru s britským časopisem New Statesman nazval návrhy věřitelů, odsouhlasené v pátek Athénami, které se v dnešním světle zdají být ještě vcelku štědré, „naprosto nemožnými, neuskutečnitelnými a toxickými… byly tím typem návrhů, který se předkládá druhé straně ve chvíli, když si nepřejete dohodu“.

V rozhovoru pro New Statesman pokračoval: „Řecko musí přestat předstírat a protahovat současný stav, musíme na sebe přestat brát další dluhy a předstírat, že jsme vyřešili problém, když jsme ho nevyřešili; pokud jsme změnili náš dluh v ještě méně udržitelný s podmínkou pokračující politiky škrtů, která ještě více smršťuje ekonomiku; a břímě nadále přesouvá na záda chudých, čímž vytváří humanitární krizi.“

Zásadním momentem rozhovoru je Varoufakisovo obvinění, že během jeho pěti měsíců v úřadě s ním jeho partneři nikdy nevedli vážně míněná jednání. Tsiprasova vláda byla zvolená, aby znovu jednala o programu škrtů a úspor, který očividně selhal; během pěti let sebral čtvrtině Řeků práci a vytvořil nejhorší krizi ve vyspělém světě od třicátých let minulého století.

Pro New Statesman dále uvedl, že krátkodobá dohoda mohla být na světě brzy po zvolení Syrizy již na konci ledna. „Měli jsme připravené tři nebo čtyři zásadní reformy,“ které mohly být odsouhlaseny a Evropská centrální banka mohla na oplátku uvolnit omezení likvidity.

Stalo se ale úplně něco jiného: „Druhá strana trvala na ‚všeobecné dohodě‘, která znamenala, že chtěli mluvit o všem. Já si to interpretuji tak, že když chcete mluvit o všem, nechcete vlastně mluvit vůbec o ničem.“ Všeobecná dohoda navíc nebyla možná. „Oni nepředložili vůbec žádné nové návrhy.“ Varoufakis si myslí, že věřitelé celých pět měsíců během jednání Řeky vodili za nos.

Eurozónu řídí Němci

Varoufakis pro New Statestman vylíčil, že při jednáních se „za všech okolností konzistentně“ choval německý ministr financí Schäuble, architekt dohod z let 2010 a 2012. „Jeho stanovisko znělo: ‚Já nehodlám diskutovat o programu — ten byl již přijat předchozími vládami a my nemůžeme dovolit, aby volby cokoliv změnily.‘“

Varoufakis popsal svou reakci takto: „V tu chvíli jsem řekl ‚No možná by bylo nejlepší, kdyby se v zadlužených zemích volby nekonaly vůbec,‘ ale nedočkal jsem se žádné odpovědi. Moje jediná interpretace je, že si o tom mysleli: ‚Ano, to je skvělý nápad, ale bylo by těžké to uskutečnit. Tak to buď podepište tady, kde je to vyšrafované místo dole, anebo vás vykopneme.‘“

Varoufakis byl skutečně vyhozen z vyjednávacího týmu krátce po té, co se Syriza ujala vlády, přestože měl stále na starost státní finance. Nikdo dlouho nevěděl proč. V dubnu uvedl velmi vágní důvod: „Snažím se mluvit v Euroskupině o ekonomii, což tu není zvykem.“

Na otázku New Statesman, jak to přijali, odpovídá: „Rezolutně odmítli zabývat se ekonomickými argumenty. Vy předložíte detailně propracovaný argument, propracujete do detailu jeho věcnou stránku, a pak se ocitnete v místnosti, kde na vás civí skupina vašich kolegů, jako by ztratili řeč. Je to jako kdybyste ani nepromluvil. To, co říkáte, se naprosto míjí s tím, co říkají oni. Kdybyste jim zazpíval švédskou hymnu, mělo by to stejný účinek.

Členské státy Eurozóny se rozdělily na dva břehy — jedni chtěli „Grexit“, druzí zase dohodu. Podle Varoufakise je ale spojovalo jedno — odmítnutí vyjednávat.

„Někteří lidé nám v osobní rovině projevovali sympatie, za zavřenými dveřmi, především lidé z Mezinárodního měnového fondu.“ Varoufakis naznačil, že se jednalo o Christine Lagardeovou, šéfku MMF. „Uvnitř Euroskupiny to pak bylo už jen pár vlídných slov a nic víc.“ Varoufakis v New Statesman popisuje mimořádnou zkušenost: „Velmi mocní lidé na vás hledí, mlčí a dávají nepokrytě najevo: ‚Máte pravdu v tom, co říkáte, ale my vás stejně rozdrtíme‘.“

Varoufakis se zdráhal v rozhovoru uvádět konkrétní jména, ale mimo jiné přiznal, že vlády zemí, jejichž situace je podobná jako Řecka, byly ve skutečnosti jeho „nejodhodlanějšími nepřáteli“. „Největší noční můrou“ vlád nejzadluženějších států, jako jsou Portugalsko, Španělsko, Itálie a Irsko, „byl náš úspěch“, uvedl doslova Varoufakis. „My jsme se blížili úspěchu ve vyjednávání lepší dohody, což by pro ně bylo politicky fatální: museli by vysvětlit svým občanům, proč nevyjednávali jako my.“

Varoufakis se domnívá, že věřitelé po celou dobu měli ve vyjednávání jasný plán: udržovali řeckou vládu v nadějích na kompromis, přičemž současně zaškrcovali oprátku finanční nouze. Strategii po celou dobu řídil německý ministr financí Schäuble. Počítal s tím, že nakonec řeckou vládu zažene do kouta, kde mu bude vydána na milost a nemilost. Což se nakonec stalo.

Strategii po celou dobu řídil německý ministr financí Schäuble. Počítal s tím, že nakonec řeckou vládu zažene do kouta, kde mu bude vydána na milost a nemilost. Což se nakonec stalo. Foto The Toc

„Řekli nám, že potřebují všechna data o naší fiskální situaci, všechna data o státních podnicích. Tak jsme strávili spoustu času snahou jim je poskytnout, vyplňovali jsme dotazníky a účastnili se spousty schůzek.“ Varoufakisův závěr byl stručný: „Nachystali si nás.“

Varoufakis očekával diskusi, ale narazil do zdi: „Úplně a bezvýhradně všichni poslouchají ministra financí Německa. Fungují jako skvěle sehraný orchestr a on je dirigent.“

„Pouze francouzský ministr [Michel Sapin] občas něco nesouhlasně zamručel, ale sotva slyšitelně. Bylo cítit, že musel používat velmi uvážlivý jazyk, aby to nevypadalo jako odpor vůči Němcům. Vlastně vždy, když Dr. Schäuble něco prohlásil a stanovil tak oficiální linii, francouzský ministr ustoupil,“ popsal Varoufakis situaci.

Varoufakis si myslí, že nadvláda Merkelové a Schäubleho nad Euroskupinou je absolutní a že sama skupina stojí za hraicemi zákona. Ukázalo se to výmluvně v situaci, kdy vydala prohlášení bez řeckého souhlasu, přestože podle vnitřních pravidel je k jakémukoli veřejnému výstupu nutný konsensus.

Varoufakis navrhoval jiný plán, který neprošel

New Statesman píše, že v souladu s tím, co Schäuble naznačil, to dnes vypadá, jako by se nesmělo v Evropě připustit, aby volby něco změnily. Ale Varoufakis věří, že mohly změnit všechno. V den referenda měl připravený radikální konfrontační plán, který ovšem Alexis Tsipras nepřijal.

Varoufakis konstatuje, že eurozóna může diktovat podmínky Řecku, protože už nemá strach z Grexitu. Je přesvědčená, že její banky jsou zabezpečené pro případ bankrotu řeckých bank. Ale Varoufakis si myslel, že má v rukou ještě jednu páku: jakmile ECB vynutila zavření řeckých bank, dalo to podle něj řecké vládě oprávnění k samostatnému postupu.

Varoufakis se New Statesmanu svěřil, že poslední měsíc soustavně řecký kabinet varoval, že ECB by mohla řecké banky zavřít, aby jeho zemi donutila k uzavření dohody. Když se tak stalo, Varoufakis měl připravené tři kroky: vydat dlužní úpisy denominované v eurech; ořezat obligace, které Řecko vydalo v roce 2012, čímž by snížil řecký dluh; a převzít kontrolu nad řeckou centrální bankou od ECB.

Žádný z těchto kroků by ještě přímo nevedl ke Grexitu. Varoufakis si byl jistý, že Řecko by nemohlo být z Euroskupiny jen tak vytlačeno; neexistuje žádná právní klauzule pro takový případ. Pouze reálná hrozba Grexitu by Řecku umožnila získat lepší dohodu. A Varoufakis byl přesvědčen, že referendum dalo Syrize mandát, který potřebovala k úderu takovými odvážnými kroky — nebo alespoň k jejich ohlášení.

Zatímco davy na náměstí Syntagma v neděli večer slavily vítězství v referendu, šestičlenný nejužší kabinet Syrizy měl zásadní hlasování. V poměru čtyř hlasů ku dvěma Varoufakis neuspěl v získání podpory pro svůj plán, o němž nedokázal Tsiprase přesvědčit.

Původně chtěl odehrát svůj „triptych“ plánovaných opatření už na začátku týdne, kdy ECB poprvé donutila řecké banky zavřít. Nedělní noc byla jeho posledním pokusem. Neúspěch pak znamenal nevyhnutelný odchod.

„Tu noc vláda rozhodla, že vůle lidu, ono hlasité ‚Ne‘, se nemělo využít k ráznému postupu v duchu plánu, který jsem předložil. Naopak se rozhodla využít lidovou podporu k výrazným ústupkům druhé straně: schůze rady předsedů politických stran s naším premiérem dospěla k závěru, že ať se stane cokoliv, ať druhá strana udělá cokoliv, my už neodpovíme konfrontací. A to v podstatě znamená složení zbraní. V tu chvíli de facto přestáváte vyjednávat.“

I přes neúspěšný pokus uzavřít novou dohodu, Varoufakis nevyjádřil v rozhovoru hořkost, uvedl, že Tsipras mu zůstává blízký a stejně tak i nový ministr financí Tsakalotos. V rozhovoru dokonce prohlásil, že je „radostí bez sebe“.

Jeho uvolnění nepřekvapuje. Varoufakis byl přeci jmenován, aby vyjednával s evropskými institucemi, které neměly o rozhovor zájem, přestaly se bát Grexitu a které kontrolovaly bankovní účty řecké státní pokladny.

Rezignací a nepodepsáním dohody, které se děsil, si Varoufakis udržel čisté svědomí a svou reputaci bez poskvrny. Jeho země zůstává chycená v pasti, které roky čelil a proti které měsíce aktivně bojoval, ale on sám nakonec uniknul. Zůstává poslancem a lze očekávat, že v parlamentu bude hlasovat proti bruselským dohodám.

    Diskuse (15 příspěvků)
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    July 14, 2015 v 10.8
    Velmi zajímavý článek
    Chápu Varufakise i Tsiprase. Bylo by ovšem tragické, kdyby se do krve rozhádali.
    Nevím, co bych udělal já na místě řeckého premiéra. Asi bych se "podělal" taky. Ta zodpovědnost, která na vás v takovém okamžiku leží, je strašlivá.

    V každém případě povinné čtení pro p. Poláčka a Dolejše.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    July 14, 2015 v 15.4
    Ten Varufakisův plán B, na nějž nedošlo...
    ... má přeci velkou slabinu v tom, že by ty jeho euro-dluhopisy musel někdo kupovat... Což by bylo poté, co by provedl haircut starého dluhu, dost nepravděpodobné, ne...? Nebo to chápu špatně? No je míněno, že by těmi "dlužními úpisy" euro-úpisy platil státním zaměstnancům?
    TT
    Tomáš Tožička
    July 14, 2015 v 19.26
    Plán B
    To, že Tsipras neměl plán B a neakceptoval ten varufakisův, je jeho životní omyl.

    Z rozhovoru v NS není jasné, jaké dluhopisy měl Varufakis na mysli. Ale spíš šlo o volně obchodovatelné bondy, jak o tom mluvil dříve, než o nějakou podobu komplementární měny, o níž vlastně nikdy nemluvil.

    Obchodovatelnost by právě zlepšilo ono oddlužení, nebo snížení dluhové služby, protože by noví investoři měli větší šanci na výnosy. Navíc z dřívějších Varufakisových prohlášení vyplývá, že on chtěl výnosy z dluhopisů vázat na odložené výnosy z daní,

    Rozhovor ale krásně ukazuje, že v dnešní politice žádná racionalita neplatí - to je konečně vidět u Dolejše :). Přes naprosto zřejmá data a zkušenosti si Němečtí neoliberálové prosadili svoje ideologické fantasmogorie.

    A pro Evropu to bude drahé. Oddlužení přijde pozdě, nejspíše v několika vlnách a zásadním způsobem se prodraží. Řecká a ekonomika se z toho bude léta vzpamatovávat a v Evropě zůstane pachuť ztráty demokracie i solidarity.
    Jiří Kubička, psycholog
    July 14, 2015 v 19.50
    "We should issue our own IOUs, or even at least announce that we’re going to issue our own euro-denominated liquidity" říká Varufakis. To spíš vypadá na to druhé, paralelní měnu.

    Kladu si otázku, jaké racionále ten konfrontační přístup k jednání měl, pokud Varufakis nechtěl grexit, což vlastně ani výslovně nepopírá, říká spíš, že k tomu jeho vláda neměla mandát.Ta před časem zde diskutovaná hra na kuře měnila svůj smysl čím více se ukazovalo, že část eurorepresentace neblafuje, ale opravdu si grexit přeje.


    Jiří Kubička, psycholog
    July 14, 2015 v 20.6
    Psal jsem to paralelně s panem Tožičkou, nereagoval na něj.
    TT
    Tomáš Tožička
    July 14, 2015 v 20.24
    Paralelní měna
    Děkuji pane Kubičko za ten citát. Skutečně to vypadá trochu, že by mohlo jít i komplementární měnu, ale rovněž to nechává otevřenou otázku bondů, které by přinesly státu Eura...

    Myslím, že tvrdý postoj Řeckých vyjednavačů byl postaven na Varoufakisově ekonomické erudici a tvrdých faktech, která ovšem evropští vyjednavači ignorovali. Nakonec v rozhovoru naznačuje, že MMF více méně s jeho postojem souhlasilo, což ukazuje i ta studie, kterou předběžně řecká vláda i MMF zveřejnili. Tsipras prostě vyjednávání a celou strategii nezvládl.

    Grexit je totální nesmysl, protože tím by se ten dluh stal absolutně nesplatitelným.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    July 15, 2015 v 0.3
    P. Tožičko,
    není asi moudré se tak jednoznačně stavět za Varufakise proti Tsiprasovi, když ani sám nevíte, co vlastně ten V. plán obsahoval. Možná už to bylo opravdu příliš. Varufakis zkrátka nedokázal přesvědčit nejen Tsiprase, ale ani tři další členy nejužšího vedení Syrizy. Tak to v demokratické politice bývá. S 10 miliony lidí nelze hrát hru na to kuře atd.
    TT
    Tomáš Tožička
    July 15, 2015 v 0.55
    Varoufakis chtel komplementaární měnu, Tsipras zradil
    Podle Ilony Švihlíkové v případě IOU jde o návrh komplementární měny. To znamená, že platí to, co jsem naznačoval již ve svém článku. Tsipras a další z vedení Syrizy se prostě zalekli vlastního stínu a místo aby šli do ekonomicky racionální konfrontace, přistoupili na otřesné podmínky evropských neolibárálů, vykašlali se lidový mandát vzešlý z referenda a místo toho se proti vlastním lidem se spolčili z opozicí.

    Je to nejen zrada vlastního volebního programu, ale především lidí, kteří jim dali svou důvěru.
    Květoslava Hyldebrantová, pedagog
    July 15, 2015 v 7.14
    Poučení nejen pro Česko (nevstupovat do nadvlády Německa)
    ...což výstižně popisuje Ilona Švihlíková zde:

    http://www.blisty.cz/art/78135.html
    Jiří Dolejš, poslanec
    July 15, 2015 v 8.12
    teprve uvidíme - nevyrábějme idol
    varufakis jako Ikona vzpoury může být zavádějící
    1( eurozóna z GREXITu neměla nikdy moc ekonomický strach - obaby byly spíše poltické
    2) jak vše bylo ve vztazích premiér a ministr financí bude jasnější až s odstupem doby
    3( dnes těžko rpzlišit varufakisovo ego a skutečné racio -lenin také uzavřel dohodu s němci
    4) zatím je jen dohoda o dohodě - rozhodne poměr sil a rozpadlá SYRIZA by už moc neudělala
    5) věřitelské státy samozřejmě vyhodnocují i kredibilitu - nejen originalitu úvah
    6) malé země nejsou v pozici že by mohli dělat izolacionalistickou politiku
    To ad nevěcné strašení vnějším nepřítelem - bez koalic s ostatními v rámci evropských struktur to nepůjde
    + Další komentáře