Novinář britského týdeníku New Statesman Harry Lambert mluvil v uplynulém týdnu telefonicky s Janisem Varoufakisem. Z exkluzivního rozhovoru plyne, že Varoufakis předvídal vývoj, který vedl k uzavření pro Řecko mimořádně nepříznivé dohody. Z vlády odešel, protože neprosadil svou variantu konfrontačního přístupu.

Řecko o víkendu konečně dosáhlo dohody se svými věřiteli. Podepsaná dohoda je krutá a podstatně horší nežli návrhy, kterým se vláda předešlých pět měsíců snažila zoufale vzdorovat.

V pátek večer, kdy se řecký parlament shodl na programu úspor a škrtů, který voliči rezolutně odmítli v referendu jen o pět dní dříve, zdála se být dohoda blízko. Částečný odpis dluhu byl nepravděpodobný, ale možný. Nyní, navzdory kapitulaci vlády, Řecko nečeká odpuštění dluhu, a dokonce stále hrozí, že může být vyhozeno z Eurozóny.

Varoufakis v hodinovém telefonickém rozhovoru s britským časopisem New Statesman nazval návrhy věřitelů, odsouhlasené v pátek Athénami, které se v dnešním světle zdají být ještě vcelku štědré, „naprosto nemožnými, neuskutečnitelnými a toxickými… byly tím typem návrhů, který se předkládá druhé straně ve chvíli, když si nepřejete dohodu“.

V rozhovoru pro New Statesman pokračoval: „Řecko musí přestat předstírat a protahovat současný stav, musíme na sebe přestat brát další dluhy a předstírat, že jsme vyřešili problém, když jsme ho nevyřešili; pokud jsme změnili náš dluh v ještě méně udržitelný s podmínkou pokračující politiky škrtů, která ještě více smršťuje ekonomiku; a břímě nadále přesouvá na záda chudých, čímž vytváří humanitární krizi.“

Zásadním momentem rozhovoru je Varoufakisovo obvinění, že během jeho pěti měsíců v úřadě s ním jeho partneři nikdy nevedli vážně míněná jednání. Tsiprasova vláda byla zvolená, aby znovu jednala o programu škrtů a úspor, který očividně selhal; během pěti let sebral čtvrtině Řeků práci a vytvořil nejhorší krizi ve vyspělém světě od třicátých let minulého století.

Pro New Statesman dále uvedl, že krátkodobá dohoda mohla být na světě brzy po zvolení Syrizy již na konci ledna. „Měli jsme připravené tři nebo čtyři zásadní reformy,“ které mohly být odsouhlaseny a Evropská centrální banka mohla na oplátku uvolnit omezení likvidity.

Stalo se ale úplně něco jiného: „Druhá strana trvala na ‚všeobecné dohodě‘, která znamenala, že chtěli mluvit o všem. Já si to interpretuji tak, že když chcete mluvit o všem, nechcete vlastně mluvit vůbec o ničem.“ Všeobecná dohoda navíc nebyla možná. „Oni nepředložili vůbec žádné nové návrhy.“ Varoufakis si myslí, že věřitelé celých pět měsíců během jednání Řeky vodili za nos.

Eurozónu řídí Němci

Varoufakis pro New Statestman vylíčil, že při jednáních se „za všech okolností konzistentně“ choval německý ministr financí Schäuble, architekt dohod z let 2010 a 2012. „Jeho stanovisko znělo: ‚Já nehodlám diskutovat o programu — ten byl již přijat předchozími vládami a my nemůžeme dovolit, aby volby cokoliv změnily.‘“