Summit členských států eurozóny v neděli večer ještě běží. Jisté je, že nepřinese řešení řecké krize. Jednak se nezdá, že by k dohodě byla vůle. Jednak těch několik stamiliard euro stejně nelze nikam poslat a řeckou ekonomiku oživit v noci na pondělí. Je to úkol přinejlepším na řadu let.

Různá média zprávami z jednání dávají obraz, podle kterého se Německo snaží Řecko z eurozóny vytlačit. Lucemburský ministr zahraničních věcí měl říci, že „pokud Německo bude Řecko vytlačovat z eurozóny, způsobí to hluboký konflikt s Francií“, což by „byla pro Evropu katastrofa“. Francouzský prezident měl německé kancléřce podle zdrojů z francouzské vládní delegace říci, „že riskuje, že zůstane v paměti jako kancléřka, která zničila Evropu“.

Online zprávy z vyjednávání explicitně hovoří o důležitější krizi, než je ta řecká. Doma ji můžeme ukázat na skutečnosti, že se včerejšího jednání neúčastnil český premiér. Možná by i chtěl, ale Česká republika neplatí eurem, takže nebyl pozván (čl. 136, odst. 1 Smlouvy o EU).

To, co sledujeme, je krize mezivládního způsobu jednání, který v případě států platících eurem v Evropské unii převážil nad způsobem komunitárním (místo všech členů Evropské unie jednají jen ti z nich, kteří jako svou měnu používají euro).