Návrat hnusného Němce

Joschka Fischer

Ještě nikdy od konce II. světové války se nestalo, že by německo chtělo svým postupem Evropu oslabit. Při jednáních o Řecku se to stalo poprvé. Věděli Merkelová a Schäuble co činí?

Dlouhé noci z 12. na 13. července se během jednání o Řecku v konstrukci Evropské unie objevila vážná trhlina. Od onoho rána Evropané žijí v jiné EU.

Změnilo se totiž Německo. Stalo se jinou zemí, než jak je Evropané mohli od konce druhé světové války poznávat. Na povrchu se zdálo, že se jedná o tom, jak odvrátit odchod Řecka z eurozóny (Grexit) a ponuré důsledky, jež by to mělo pro měnovou unii. V hlubší, podstatnější, rovině se ovšem jednalo o tom, do jaké úlohy se obsadí nejlidnatější a hospodářsky nejmocnější evropská země.

Poválečná obnova Německa a jeho postupné opětovné získávání důvěry světa, jež vyvrcholilo po pětačtyřiceti letech sjednocením, stálo na mohutných pilířích v domácí i v zahraniční politice. Doma se podařilo rychle zbudovat stabilní demokracii založenou na vládě práva. Hospodářský úspěch Německa se stal pro Evropu vzorem. A ochota Němců postavit se čelem a bez vytáček zločinům nacismu vypěstovala v jejich politické kultuře hluboce zakořeněnou skepsi ke všemu vojenskému.

V zahraniční politice si Německo znovu získalo důvěru evropských partnerů tím, že si osvojilo program integrace Západu a europeizace. Mocnost ve středu Evropy se už nikdy neměla stát hrozbou pro evropský kontinent, ani sobě samé. Cílem západních spojenců po roce 1945 — na rozdíl od situace po I. světové válce — nebylo Německo izolovat a hospodářsky ho podlomit, ale naopak z něj politicky učinit pevnou součást Západu.

Udobření Německa s jeho arcinepřítelem Francií podnes zůstává jedním ze základů Evropské unie. Díky němu se podařilo Německo včlenit do společného evropského trhu, jenž vznikal s cílem dosáhnout politického sjednocení Evropy.

V dnešním Německu se ovšem takové úvahy pokládají za beznadějně „euroromantické“; jejich čas prý už minul. Od nynějška už má Německo na evropské úrovni prosazovat pouze své národní zájmy tak jako všichni ostatní.

Jenomže takové uvažování stojí na falešném předpokladu. Otázka, zda se Německo v 21. století vydá cestou k „evropskému Německu“, anebo k „německé Evropě“, je zásadní, historické dilema, jež leží v ohnisku německé politiky po dvě století. A během oné dlouhé noci v Bruselu byla prozatím zodpovězena: koncepce německé Evropy zvítězila nad koncepcí evropského Německa.

Je to osudové rozhodnutí jak pro Německo, tak pro Evropu. Člověk si musí nutně klást otázku, zda Angela Merkelová a Wolfgang Schäuble věděli, co činí.

Pokud mnozí Němci odmítají ostrou kritiku Německa a jeho hlavních představitelů, jež se rozhořela po diktátu Řecku, nasazují si růžové brýle. Zajisté jsme měli co do činění i s pitomoučkou propagandou, která používala neobhajitelné termíny jako „Čtvrtá říše“ či odkazovala na Hitlera. Ale ve své podstatě kritika německého postupu vychází z oprávněného vědomí, že Německo se rozešlo s celou svou poválečnou politikou.

Schäuble svým počínáním popírá celé základní směřování poválečné německé politiky. Foto WmC

Ještě nikdy od II. světové války se nestalo, aby Německo nechtělo svým počínáním posilovat Evropu, ale naopak se ji snažilo oslabit. Německý postoj v noci z 12. na 13. července ohlásil touhu proměnit eurozónu z projektu evropské integrace ve sféru vlivu. Nakonec byla Merkelová přinucena vybrat si mezi Schäublem a Francií (s Itálií).

Šlo o zásadní otázku. Německý ministr financí chtěl masivním nátlakem přinutit člena eurozóny k „dobrovolnému“ odchodu. Řecko mohlo buďto odejít (s plným vědomím strašných následků pro sebe i pro Evropu), anebo přijmout program, který z něj de facto činí evropský protektorát; bez sebemenší vyhlídky na zlepšení ekonomické situace. Řecko je podrobeno kůře — dalším škrtům — jež nefungovala v minulosti a jež mu byla naordinována čistě s cílem uspokojit německé vnitropolitické potřeby.

Ale těžký konflikt s Francií a Itálií, druhým a třetím největším hospodářstvím eurozóny, ještě neskončil, protože Schäuble nepřestal Grexit zvažovat. Trvá-li na tom, že odpuštění dluhů je „legálně“ možné pouze mimo eurozónu, chce téma proměnit v páku, která by mu umožnila znovu dosáhnout „dobrovolného“ Grexitu.

Schäubleho pozice nasvěcuje v ostrých barvách základní otázku vztahu mezi evropským severem a jihem. Jeho přístup může zatížit eurozónu natolik, že to neunese. Přesvědčení, že euro lze využít k ekonomické „převýchově“ jižní Evropy se ukáže jako nebezpečný blud — a to nejen v Řecku. Jak už dobře vědí Francouzi a Italové, takový přístup ohrožuje evropský projekt jako takový, poněvadž v jeho základech leží respekt k rozmanitosti a solidarita.

Německo je velkým vítězem sjednocování Evropy, jak hospodářsky tak politicky. Jen si porovnejte dějiny Německa v první a v druhé polovině dvacátého století. Bismarck sjednocoval Německo v 19. století v době, kdy byl německý nacionalismus na vrcholu. Povahou německé moci se stal militarismus. Povšimněme si, že německá politická filosofie, na rozdíl od francouzské, britské či americké, nikdy nepodmiňovala užití vojenské síly civilizačním ideálem.

Vznik druhého jednotného německého státu v roce 1989 byl založen na neochvějné západní orientaci a na europeizaci. A právě europeizace německé politiky vyplňovala — a posud vyplňuje — civilizační průrvu v německém státnictví. Dovolit aby tento pilíř zerodoval, anebo — ještě hůř — docela se zhroutil, je šílenstvím nejvyššího stupně. Z toho důvodu v Evropské unii, jež vznikla 13. července, Německo i Evropa mohou jedině ztrácet.

Článek původně vyšel na Project Syndicate, odkud jsme získali práva vydat jej v češtině. Přeložil Jakub Patočka

    Diskuse
    July 30, 2015 v 8.47
    Chybička
    V pěkném a podnětném textu je v posledním odstavci uveden chybně rok znovusjednocení Německa - 1989. Bylo to o rok později. Opravte to prosím. Díky.
    MP
    July 30, 2015 v 10.01
    Krásně vám to J. Fischer nandal, p. Kolaříku (a Poláčku)
    Musíte se totiž rouhodnout, zda budete stát na straně "německé Evropy, nebo evropského Německa".
    VK
    July 30, 2015 v 19.28
    Komu se smějete? Sami sobě se smějete."

    "Neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní tobě."
    MP
    July 31, 2015 v 8.38
    P. Kolaříku, J. Fischer píše jasně:
    "Šlo o zásadní otázku. Německý ministr financí chtěl masivním nátlakem přinutit člena eurozóny k „dobrovolnému“ odchodu. Řecko mohlo buďto odejít (s plným vědomím strašných následků pro sebe i pro Evropu), anebo přijmout program, který z něj de facto činí evropský protektorát; bez sebemenší vyhlídky na zlepšení ekonomické situace. Řecko je podrobeno kůře – dalším škrtům – jež nefungovala v minulosti a jež mu byla naordinována čistě s cílem uspokojit německé vnitropolitické potřeby."

    Což se přesně shoduje s mými stanovisky (a dalších diskutujících zde), že německá politika vůči Řecku je ostudná a katastrofální jak ekonomicky a sociálně pro onu zemi, tak pro budoucnost EU. Tento názor zastávají němečtí Zelení všeobecně.
    MP
    July 31, 2015 v 12.26
    P. Kolaříku,
    J. Fischer je taky Němec, profesoři Münchau nebo Flassbeck jsou taky Němci, politici Die Linke jsou taky Němci, G. Schwanová je taky Němka (dokonce někdejší kandidátka na spolkovou prezidentku).
    Vaše tvrzení, že nemám rád Němce, je absurdní. Já jsem proti konkrétní politice současných německých politických a ekonomických elit a nerozlišuji národy na ty, které mám rád, a ty, které nenávidím. To spíš vy vidíte rudě, když se řekne Rus...:)
    JP
    July 31, 2015 v 14.12
    Pane Plevo, a kdepak v onom zmíněném textu najdete jakýkoli doklad o Vašem - stále znovu opakovaném - nepravdivém tvrzení, že by snad ony "Instituce" řecké vládě zakázaly zdanit majetky bohatých?

    I v tomto textu od německé "Die LInke", čili radikální levice, stojí zcela jednoznačně: odmítnuto bylo výhradně pouze zdanění f i r e m n í c h zisků! Ze zcela jednoznačného důvodu (který jsem tu už sám uvedl) - protože takovýmto dodatečným zatížením by byla dále přiškrcena už tak nemocná řecká ekonomika.

    A jinak v celém tom textu (co všechno prý ty zlovolné evropské "instituce" Řekům zakázaly) nebylo k nalezení v podstatě o nic moc více než to, že se mají odstranit d o d a t e č n á zvýhodnění, kterými byl štědře vybaven řecký důchodový systém. (Připomínám, že chudé Řecko si dopřávalo luxusu vlastnit jeden z "nejvelkorysejších" důchodových systémů v celé Evropě!)
    MP
    July 31, 2015 v 17.43
    Josefovi Poláčkovi
    Proč by tam měl Martin Pleva něco takového hledat? Ten text mluví jasně a o zřejmé věci. Němečtí politici dali před zájmy Evropy přednost chlácholení voličů vydávanému za "zájmy" Německa, .
    Vyvozovat z toho, že sdílím toto Fischerovo stanovisko -- či že je sdílí Martin Pleva -- něco o tom, jaký mám vztah k Rusku či že nenávidím Německo, nebo co si myslím o mixu fiskálních opatření, která řecká vláda přijala, má podobnou výpovědní hodnotu jako tvrzení, že když nemám rád nízkotučné sýry s příměsí soji, nenávidím krávy.
    A pokud vím, řecký parlament hlasoval ve zcela nesmyslných lhůtách (dokonce ani stav legislativní nouze by takové zkrácení u nás neumožnil) jen o tom evropském ultimatu, nikoli o celkové daňové reformě. Samozřejmě, takové ultimativní hlasování snižuje šanci prosadit promyšlenou fiskální reformu (po diktátu, který takovou reformu nahradil demonstrací nefunkční austerity, se bude na každý krok hledět jen jako na možné prohlubování těch nefunkčních sociálních břemen).
    VK
    August 1, 2015 v 9.53
    Stačí dořešit drobnost, proč Řecko dusit hospodářství zaříznutím domácí poptávky a a investic do školství, výzkumu atd. musí, ovšem zvýšením korporátních daní nesmí.
    MP
    August 1, 2015 v 13.27
    Aha, tak Putin je měřítko jakéhosi absolutního zla... no jo
    Pane Kolaříku, buď vám vadí na Putinovi to, že porušuje lidská práva a mezinárodní právo (Krym) a má imperiální ambice, ale pak musíte, abyste byl důvěryhodný, TOTÉŽ stejně hlasitě kritizovat i u ostatních, u Američanů na prvním místě. Představte si, že bych řekl: no jo, CDU, to jsou US-Verteher, víc nemá cenu dodávat...:)

    Anebo vám na Putinovi vadí to, že chce posílit RUSKO - a pak jste nenávistný rusofob, řídící se heslem: ostatní můžou, ale Rusko nesmí...
    MP
    August 1, 2015 v 13.39
    A k p. Poláčkovi - asi naposled
    Diskuse s vámi je opravdu asi ztrátou času.
    Máte stereotypně zafixované určité názory, které navzdory faktům sveřepě bráníte. Opravdu nevím, proč se tak srdnatě bijete za pravicovou politiku, která vás a všechny ostatní normální lidi - jedno, jestli v Řecku, Německu či v Česku, okrádá a vykořisťuje. Proti masochismu není holt dišputát...

    Pokud jde o řecké důchody, onen minulý čas, který jste použil, je víc než na místě. Už dávno neplatí, že Řecko má nějak horentní důchody - už je v podstatě na úrovni Portugalska (vámi nedávno opěvovaného) a pod Španělskem. Navíc, jak z textu výše uvedeného vyplývá, z důchodů se musí platit - na rozdíl od ČR - zdravotní pojištění a dokonce daně. A přitom zdravotní spoluúčast je v Řecku asi 25% z výkonu! Vzhledem k tomu, že neexistuje sociální zabezpečení dlouhodobě nezaměstnaných, slouží důchody také k financování mladé generace ("nezaměstnaných vnuků"). Důchody byly redukovány o 20 - 40% a podle některých statistik je v Řecku ohroženo chudobou asi 45% seniorů. To jen abych uvedl na pravou míru ty vaše bláboly...
    JP
    August 1, 2015 v 14.35
    Pane Profante, musím přiznat, že mi činí krajní potíže objevit nějakou věcnou souvislost mezi mým příspěvkem a Vaším posledním vstupem.

    V mém textu se nejednalo o nic jiného nežli o konstatování, že neustále opakované tvrzení pana Plevy o tom, jak prý mezinárodní instituce Řekům zakázaly zdanit majetky boháčů, je hluboce nepravdivé.

    K tomu jsem pak připojil jenom zjištění, že dokonce ani natolik populisticky antikapitalistická strana jako německá "Die Linke" nakonec ze všech "hříchů" Trojky nedokázala vyjmenovat o moc více, nežli že řecký daňový systém má být zbaven dosavadních nadstandardních požitků.
    JP
    August 1, 2015 v 14.46
    Potíže jednoho Němce na řeckém ostrově
    Jen tak pro dokreslení poměrů v Řecku a v jeho fiskálním systému, jedna docela pikantní historka.

    Christian Ude, dlouholetý populární starosta německého města Mnichova (sociální demokrat), si po ukončení své aktivní politické kariéry nedávno zakoupil na jednom řeckém ostrově nemovitost.

    Jako řádný Němec dbalý předpisů se následně začal starat o to, kde má zaplatit příslušnou daň z nemovitosti.

    Na místním úřadě, když se na něj obrátil se svou záležitostí, na něj však hleděli jako na návštěvníka z cizí planety. A naznačili mu, že placení nějakých daní z nemovitostí u nich - platné fiskální zákony sem nebo tam - doposud jaksi nevešlo ve zvyk.

    Christian Ude trval na tom, že zákonům je nutno učinit zadost; nicméně, aby mu nakonec bylo umožněno tu daň z nemovitosti zaplatit, musel si to vyloženě p r o s a d i t; a snad si na to dokonce musel vzít advokáta!

    Tato historka snad daleko plastičtěji nežli suchopárné teoretické rozbory ukazuje, v jakém stavu se nacházela - a podle všeho ještě stále nachází - platební a daňová morálka Řeků; a jaké "násilí" těm řeckým chudákům způsobují ti necitelní Němci, když je nutí k takovým asociálním výstřelkům, jako je plnění daňové povinnosti vůči jejich státu...
    August 1, 2015 v 21.19
    Pane Poláčku,
    historka, kterou jste tu dal k dobrému má pro mne jinou pointu, než kterou uvádíte.
    Plyne z ní, že německý politik má po ukončení kariéry buď takovou spoustu peněz, že si může koupit nemovitost v nádherném prostředí teplého řeckého ostrova, nebo sice nemá až tak moc peněz, ale ta nádherná nemovitost je pro Němce v podstatě za babku. Potvrzuje to moji myšlenku, že boháči si připravili Řecko pro sebe k rozebrání kvůli nádherné přírodě, mírnému klimatu a naivním pohostinným obyvatelům, kteří jim budou v penzi k službám.
    Váš příklad mne skutečně zvedl ze židle, ale ne kvůli Řekům, ale kvůli zupáckým pracháčům, kteří ještě pomlouvají lidi, které nepřímo okradli a vnucují jim milodar v podobě daně z nemovitosti.
    VK
    August 2, 2015 v 0.07
    El dorado nucené privatizace podniků veřejné služby zahraničním investorům teprv začíná.
    JV
    August 2, 2015 v 7.15
    Sloužit bohu mamonu tak i tak
    No, víte, ono tomu bohu mamonu lze sloužit předpisově i nepředpisově.

    Jednou tak, jak to bůh mamonu určil, tj. pěkně podle vládami schválených fiskálních pravidel, a jednou tak, jak to bůh mamonu neurčil, ale jak mu to také vyhovuje. Např. tolerováním daňových rájů, neschopností vybírat daně od elit, nekonečným překrucováním práva, apod.

    Požehnanou neděli s tím pravým Bohem Vám všem přeje
    Jiří Vyleťal
    August 2, 2015 v 10.07
    Ano, pane Vyleťale,
    a pro pana Kolaříka, jehož poznámka mne (jako vždy) donutila se zamyslit a zpytovat svědomí:
    já osobně nemám nic proti Němcům. Mám k nim podobný vztah jako k příslušníkům jiných států Evropy a vlastně celého světa. Mám k nim dobrý vztah jako jejich soused, podobný jako mám k sousedům v domě a okolí. Nějaké nenávisti programově nepěstuji. Vím, že obyčejní lidé si jsou na celém světě podobní.
    Jestli něco proti něčemu mám, tak mám námitky proti zvětšování sociální nerovnosti mezi lidi, které lidstvo dělí na hrstku bohatých na jedné straně a většinu chudých na druhé. Nerovnováha je značně vychýlena do podoby ohrožující sociální smír mezi lidmi i mezi státy. Politici tomu svou úplatností a hloupostí napomáhají, protože vyhovují při schvalování zákonů přáním bohatých na úkor ostatních. Jak je vidět i z článku, pod kterým diskutujeme. Že se to tentokrát týká německé politiky je z tohoto úhlu nepodstatné.
    PM
    August 2, 2015 v 10.55
    A z úhlu pohledu ve kterém se nachází NSR dnes
    bych podtrhl Jožky připomínku - Povšimněme si, že německá politická filosofie, na rozdíl od francouzské, britské či americké, nikdy nepodmiňovala užití vojenské síly civilizačním ideálem..................
    Je doopravdy nutné, aby bylo všeobecně jasné, že se jedná o civilizační manko, kterému je německá politika vystavena, tedy nedostatek který je nutno v krizových situacích podrobit terapii.
    Jsou životní situace, které i bigbrazr nezvládá bez plínek,
    neschopen vyplivnou dudlík zvaný neoliberalismus.
    Hledají se léčitelé.........bych dodal.
    JP
    August 2, 2015 v 11.01
    Paní Švandová, když někdo řádově desítky let vykonával funkci starosty nejbohatšího německého města, pak je skutečně možno právem předpokládat, že si za tu dobu vydělal dost peněz na to, aby si mohl pořídit nějakou letní nemovitost - ať už v Německu, či v Itálii, nebo na nějakém řeckém ostrově.

    Pokud máte na mysli to, že v tomto světě existují n e z a s l o u ž e n é rozdíly mezi těmi, kteří pracují, a zůstávají nemajetní, a mezi zbohatlíky kteří žijí čistě jenom ze svého majetku - ano, máte bezpochyby pravdu, ale to je prostě zase zcela jiná záležitost.

    Christian Ude si své peníze zasloužil svou poctivou prací ve prospěch svého města; a ani jeho političtí odpůrci mu nikdy nemohli vytýkat nedostatek pracovitosti a nasazení.
    PM
    August 2, 2015 v 14.28
    Jakže to bylo s tou vilou toho výtečníka Mynáře?
    Otázku jsem položil starousedlíkovi, jeho sousedovi - zde odpověď:
    Na rohu Slunečné a U krbu se v minulosti odehrávalo leccos :
    Za války se tam do prostředí asanovaného od židů uchylovala SS elita k nezaslouženému rodinnému odpočinku, a i ke hře na velkoburžoazní klid domova - tedy ke skleničce šampaňského a k pártyšumu na terase.
    Pár dní po válce se na téže terase zjevila krásná žena formátu Marlene Dietrich se sladkým děťátkem v náručí, kterému pěla sladkou ukolébavku - paní W. a její Zuzanka (má spolužačka ze Stalinovy školy), se kterými papá W. obsadil opět uvolněný prostor.
    Prostor byl však od původních majitelů natolik uvolněn, že se majitelem nakonec stal národ, tedy obec, která po několika letech prudce ukončila operetní idylu rodiny W.
    Terasa Jeslí se po řadu generací zaplnila sladkými robátky na nočnících, která se zoufalým pláčem dožadovala sladkých náručí emancipovaných matek v provozu.
    Po vítězství pravdy a lásky, zbavil svobodný podnikatelský duch matky roboty, pacholátka vysezeného rudého kruhu nočníkové podoby a sousedy vaty v uších.
    A nastala fáze opětného přerozdělování majetku národa.
    Od té doby - mimo dočasného pronájmu firmě s.r.o. prodávající ty nejlepší systémy k ochraně majetku před vloupáním - čekal tento Faustův dům ve značně zchátralém stavu na srdnatého nástupce.
    MP
    August 2, 2015 v 14.45
    Pavlovi Kolaříkovi
    Proč bych měl mít vztek na Němce? To, co jsem četl od Joschky Fischera a Jürgena Habermase se mi docela líbilo. Mám vztek na neschopné politiky a shodou okolností jsou jsou dnes právě ti němečtí, kteří mohou v Evropě napáchat svojī tupou omezeností největší paseku. A nemám rozhodně Němcům, co vyčítat, že si pořídili právě tyhle, my tu také máme Mládky, Chovance a Zemana.
    VK
    August 2, 2015 v 19.10
    Oni jsou Němci, němečtí zaměstnanci, nedržitelé kapitálu, koneckonců rovněž na straně poražených, v téže hře s nulovým součtem, která nyní drtí jih Evropy. Na jejich úkor bylo dosaženo hospodářského oživení v důsledku Agendy 2000 a Harzu IV, jednostranné zlacinění pracovní síly v Německu je na úkor jejich mezd, důchodů a sociálního zabezpečení, oni platí čtvrtinou pracovních úvazků v režimu prekarizované práce a jednou z nejvyšších sociálních diferencí na celoevropské úrovni, za ten hospodářský impuls navíc, navíc k dlouhodobě budované vědeckotechnické a průmyslové základně - která sama o sobě k vyrovnanému hospodaření a plné zaměstnanosti nestačila. A sem bychom měli upřít svou pozornost, tady je styčný bod koneckonců i s Japonskem s rekordním dluhem, aby si vůbec udrželo nějaký růst, nějakou přijatelnou míru nezaměstnanosti.
    MP
    August 3, 2015 v 10.27
    P. Kolaříku,
    nevím nic o tom, že by členství SRN v NATO bylo zakotveno v německé ústavě. Naopak, SRN původně vznikala jako neutrální a nemilitaristický stát a do NATO byla přijata až 6 let po svém vyhlášení a po přijetí Grundgesetzu.

    NATO napáchalo ostatně za posledních dvacet let zločiny podstatně větší než Putin. Je tedy ostudou německé sociální demokracie a zejména pak německých zelených, kteří původně vznikli jako radikálně pacifistická strana, že jsou k NATO (nota bene tak bezpodmínečně) loajální.

    A mimochodem: neodpověděl jste na mou otázku, co vám na Putinovi vlastně primárně tak vadí - zda to, že porušuje určité správné principy (to totiž dělá NATO a USA taky), anebo to, že mocensky posiluje Rusko.
    MP
    August 3, 2015 v 13.44
    Těm, kteří nejsou hluší a slepí,
    doporučuji článek V. Bělohradského z víkendového Práva. "Německo" opravdu nešetří.
    Cituji jen nejtvrdší pasáže:
    "Kruté a ponižující trestání Řeků je v křiklavém rozporu se smířlivým postojem k viníkům finanční krize z konce minulého desetiletí, v jejichž jedové chýši se řecká krize uvařila a za kterou evropští daňoví poplatníci zaplatili přibližně 2500 miliard eur,"
    "Německo a jeho satelity vyděsila představa, že by se vlády začaly ptát v referendech občanů, zda si přejí "udržet euro za každou cenu", nebo naopak dávají přednost solidárnímu a ukázněnému "rozpuštění té měny zrozené ze strachu"."
    "Náhlé Deutschland hoch! vyvolává strach z mocenské nerovnováhy v EU, pokus dát jih Evropy pod arogantní německou kuratelu by definitivně rozvrátil proces evropské integrace."
    A ještě k flagrantnímu zneužití pojmu reforma: "Změny... nejsou re-formováním kapitálu, ale EMANCIPACÍ KAPITÁLU OD VŠECH FOREM DEMOKRATICKÝCH OMEZENÍ (zvýrazněno V. B.)."
    A k SPD: "... německá sociální demokracie dnes spolupracuje na vládě s reakční nacionalistickou CSU a podobně jako v roce 1914 hlasovala ve prospěch válečných půjček, sto let poté podpořila přeměnu Řecka v protektorát."
    August 3, 2015 v 21.58
    Není čas uvažovat o Severním euru?
    a federalizaci Evropy bez jižní Evropy, Velké Británie, nejlépe však i Francie, tedy na půdorysu Svaté říše římské?

    Německo má to štěstí, že mu nemůže být tolik připomínána okupace Řecka za války. Tu totiž Řekové chtěli, vymínili si, aby je raději obsadili Němci místo Taliánů. A po válce proti řeckému lidu bojovala Británie, až zde kontrarevoluce zvítězila díky americkým jednotkám.

    Řecko fakticky není a nikdy nebylo evropským státem. Kulturně, politicky, historicky. Byť si to někteří romantici v různou dobu přáli.

    MP
    August 4, 2015 v 10.59
    A, už tu chyběl D. Unger se svými nehoráznostmi
    Řekové proti nacistické okupaci statečně bojovali (a pokud nějaký kolaborant Němce "pozval", tak to na výše zmíněném faktu nic nemění, je to asi jako u nás s oním pozváním roce 1968...:)).
    Německá okupace si vyžádala snad na 1 milion mrtých a způsobila obrovské ekonomické škody, přičemž Řecko se velkoryse po znovusjednocení Německa vzdalo reparací a už v r. 1953 bylo mezi zeměmi, které Německu odpustily jeho (tehdy astronomické) dluhy.
    JP
    August 4, 2015 v 12.56
    A že jsem si myslel, že se toho Bělohradského emocionálního výlevu někdo chytí!...

    Bělohradský byl původně tvrdý pravičák, časem ale pochopil že vláda kapitálu mu nabourává jeho vlastní ideologii liberalismu, a tak se proměnil v přesvědčeného kritika kapitalismu. Leckdy ovšem stejně tak fundamentalistickému, jako byl dříve zastáncem pravice...
    MP
    August 4, 2015 v 13.49
    P. Poláčku,
    no takový zuřivý pravičák, jako jste vy, V, Bělohradský nikdy nebyl...
    MP
    August 4, 2015 v 14.51
    Martinovi Plevovi
    On Václav Bělohrad byl přesvědčený a přesvědčivý stoupenec Klausovy ODS v dobách mrazivě "reformních".
    Jerzy Lenc má krásný aforismus:
    "Pevně a zásadově třímal žerď praporu. Jen si nevšiml, že mu na ní někdo stále mění vlajku."
    U Bělohradského je to složitější. On třímá dost pevnou žerď filosofického stanoviska, ze kterého vyplývá nedůvěra k velkým vyprávěním. Zároveň sám pro tuto žerď soustavně hledá politickou vlajku, která by k ní patřila. Pochopitelně, jen ve chvilkovém podlehnutí iluzi vždycky chvíli uvěří, že právě tahle nesedne na tu žerď jako sedlo na prase. Ale alespoň se vždycky v politice mýlí produktivně, sám za sebe a nepoužívá předem tištěné nálepky jako JP či PK.

    Tomu článku v Právu bych vyčítal jediné, neříkal nic nad to, co si člověk přečetl v kdekterém tisku, kromě českého (takže bych to možná měl vyčítat spíše českému tisku a politovat VB, že musel svým jménem zaštítit elementární osvětu).
    August 4, 2015 v 17.15
    Václavu Bělohradskému
    bych měl z té doby jeho pravicovosti za zlé hlavně jeho působní v čele redakční rady Lidových novin, kde z původně názorově pestrého deníku udělal monochromní baštu pravice. Řada redaktorů LN potom přešla do Práva. Později se ani znovu trochu levicový Bělohradský do LN nehodil a publikoval v Rudém Právu, stejně jako například Havel. Tenhle vývoj si myslím opravdu nikdo v roce 1989 představit nedovedl.

    Myslím že ale dost zaniká, že Bělohradského argumentace je dost podobná té Schaubleho, směřuje k tomu, že grexit je nejlepší i pro Řecko. V dřívějším článku píše, že euro je převlečená marka a vede k potlačení řecké svébytnosti. Po věcné stránce to vede ke stejnému závěru k jakému dospěl Schauble, jen obsazení rolí padouchů a hrdinů jsou jiné. Na grexitu de facto spolupracovali Varufakis se Schaublem, neuspěli zatím, ale ještě není konec.
    MP
    August 4, 2015 v 17.53
    Jiřímu Kubičkovi
    Ale on grexit je jedno z řešení, které poskytuje východisko -- sice podobné, jako když si liška uhryže vlastní nohu, aby se dostala z pasti, ale lepší než čekat v železech na pomalou smrt hlady a mrazem.
    Pokud Varufakisovi dobře rozumím -- a tedy i Bělohradskému, protože právě v tomhle sleduje jeho argumentace tu Varufakisovu buchštébliš -- pak k udržení jednotné měny potřebuje eurozóna změnu pravidel tvorby měnové a fiskální politiky, která by umožnila zohlednit rozdílnost strategií podle ekonomicko-sociální a kulturní situace jednotlivých zemí. Utopie v situaci, kdy se DM-patriotismus transformoval v Německu v Euro-patriotismus a kdy to navíc Německu poskytuje docela slušné výhody (přinejmenším kompenzující to omílané doplácení na chudší jih a východ).
    Utopie, která by se mohla ztělesnit v německém státníkovi, co by viděl za horizont příštích voleb, ale to spíš přijde Godot.
    Ano, také můžeme tu lišku v pasti krmit, u krav se tomu říká záchovné dávky (tolik, že nedojí a neotelí se, ale přežijí pro případnou potřebu), opravdu je to méně odporné než grexit?
    PM
    August 5, 2015 v 13.40
    Grexit by mohl být východiskem
    pro aktivizaci pocitu nespravedlnosti, který by mohl napomoci voličské většině západní civilizace dřímající v konzumní letargii, z maloměšťáckého refugia každodenního naciegoismu zabedněné nehorázné ignorance.
    Řecký národ se svým ještě ne totálně zprivatizovaným státem by tak byl použit k vágnímu pokusu o ukončení neoliberální epochy.
    Kdo si vezme na triko morální zodpovědnost v případně prohry a zpevnění moci vítězné konzervativní revoluce....bych se zeptal.
    + Další komentáře