Letní cyklistická nehoda mě zavedla do nemocnice Rudolfa a Stefanie v Benešově. Na velké nástěnné reklamě jsem viděl prezentaci firmy B. Braun Medical, jedné ze společností spojených s korupcí okolo zakázek ve středočeských nemocnicích pod patronátem Davida Ratha. Zdraví, veřejný statek, se tu postupně stalo věcí velkého byznysu a rozsáhlého organizovaného zločinu.

Je to výstižné pro dnešní stav sociální demokracie, a nejen té české. Zapletla se, a nejen v osobě jednoho dříve vlivného představitele, do myšlení v kategoriích zisku a nic než zisku, za jakoukoli cenu, technokratismu, efektivity a výkonu nad veškeré ohledy, zvláště ty sociální. Je těžko k rozeznání od pravicových stran, mluví stejným jazykem.

Řecká krize odhalila slabost evropské sociálnědemokratické levice. Máme tu situaci země, jejíž dluh je, jak se již všeobecně přiznává, nesplatitelný. Jako podmínky pro pomoc v nouzi — ne pro splacení dluhu, ale prostě pro důstojné přežití — si státy eurozóny diktují takové reformy, které s největší pravděpodobností nejen prohloubí sociální krizi v Řecku, ale navíc budou udržovat zemi v dlouhodobé recesi.

Požadovat například po zemi, která žije z velké části z cestovního ruchu, aby zvýšila DPH na služby a zrušila daňovou úlevu pro ostrovy, vypadá jako dobře promyšlený recept na to, jak hlavní pilíř řecké ekonomiky podtrhnout. U všech těchto kroků požadovaných po Řecku figurují také představitelé evropských socialistických stran. Měli by se místo toho pokusit navrhnout taková opatření, která pomůžou zkoušené jihoevropské zemi postavit se na nohy.

↗

Siegmar Gabriel a Angela Merkelová ztělesňují v Německu středovou alianci sociálních demokratů a lidovců, která je ústředním modelem v celé Evropě. Socialisté si tak pod sebou možná řežou větev. Foto archiv Zaman.de

Řecko má být potrestáno nejen za dluhy, ale také za to, že si dovolilo zvolit levicovou vládu, vládu, která představovala — nejen pro Řecko samotné — přinejmenším naději na to, že lze politiku dělat i z jiné perspektivy než je ta bank a mezinárodních finančních institucí.

Trest teď spočívá v tom, že drsné až ponižující podmínky pomoci bude přijímat a realizovat právě tato levicová vláda. Přitom bude muset popřít vůli voličů v referendu, které sama iniciovala. Všichni uvidí jasně, že žádná alternativa nadále není možná.

Sociálnědemokratická levice nezažívá v Evropě zrovna skvělé časy. Někde, jako právě v Řecku, se v p podstatě propadla do bezvýznamnosti, jinde, jako v Německu, hraje dlouhodobě roli junior partnera pravicové či pravostředové silnější straně. Je dost dobře možné, že podobný osud čeká brzy i českou sociální demokracii.

Nelze se tomu divit. Spojení programové nevyhraněnosti až beztvarosti a náchylnosti vůči korupčnímu jednání ve vlastních řadách příliš šancí na úspěch nedává. Pokud česká sociální demokracie — a její evropské sestry stejně tak — nedokáže mít čitelný levicový a sociální profil, a zároveň nebude odolná vůči rozežírající korupci, nemá proti stranám spojeným přímo s velkými ekonomickými a finančními hráči šanci.