Maďarská vesnička Röszke, která leží nedaleko srbských hranic, se v posledních týdnech objevuje stále častěji v médiích. U této malé obce totiž vyrostl záchytný tábor pro lidi, kteří utíkají před válkou a dostávají se přes Srbsko do Maďarska. Minulý týden jsem zde strávila dva dny. V takových místech člověk zjistí, že v životě jsou okamžiky, na které nejde zapomenout. Okamžiky, kdy pro vás může obyčejný batoh znamenat celý svět.

V úterý ráno mi nebylo příliš dobře, měla jsem zvláštní náladu. Cítila jsem se nervózně jako před důležitou zkouškou ve škole. Tísnivý tlak na hrudníku, zrychlený tep a podivný pocit strachu. Chystala jsem se na cestu do Maďarska, kam jsme měli odvést potřebné předměty a potraviny, a nevěděla jsem, co můžu čekat. V podobné situaci bez naděje jsem byla přece taky. Ano, je tomu už zhruba patnáct let, ale některé okamžiky v životě jsou tak silné, že může uběhnout třeba i půl století a pocity budou stále živé. Jako by se to odehrálo včera, budu to mít pořád před očima.

S plným nákladem jsme tedy vyrazili na sedmihodinovou cestu. Obavy se střídaly s napjatým očekáváním. Cíl cesty je důležitý, nicméně pokud cestujete se super parťákem, stává se i nevydařená cesta zážitkem.