Protesty před budapešťským nádražím zesílily, policie nasadila těžkooděnce
Gaby KhazalováRedaktorka DR Gaby Khazalová referuje z budapešťského nádraží Keleti, před nímž zůstávají tísíce uprchlíků, o vývoji situace.
Na dva tisíce uprchlíků skandujících „Německo, Německo“, zástup těžkooděnců maďarské policie a desítky kamer zahraničních médií. Tyto momenty by zaujaly zřejmě nejvíce na první pohled pozorovatele, který by zavítal ve středu na prostranství před budovou budapešťského nádraží Keleti.
Uprchlíci protestují už od úterý, respektive od pondělního večera, neboť jim maďarské úřady nedovolují nastupovat do vlaků na západ, ačkoliv mají koupené lístky. Od úterního dopoledne nesmějí uprchlíci ani do nádražní budovy.
Ve středu kolem poledne protesty ještě zesílily, jelikož policie začala vytlačovat dav dále od hlavního vstupu do nádraží. Uprchlíci se v reakci nahrnuli k bočnímu vchodu. Policejní jednotky pak začaly náměstíčko před nádražím obkličovat a na místo přijeli těžkooděnci.
Nyní, to značí ve středu odpoledne, se situace zdá relativně stabilní. Uprchlíci skandují stále hesla jako „Otevřete nádraží“, „Kam chceme jet? Do Německa!“ nebo i jméno kancléřky Angely Merkelové. Protesty se odbývají bez jakéhokoliv násilí.
V rozhovorech se samotnými uprchlíky je cítit nejistota, protože lidé netuší, co mají dělat, a zjevné zklamání, neboť jim bylo při koupi mimořádně drahého lístku do Mnichova či Berlína údajně řečeno, že odcestovat mohou.
Pomáhají jen dobrovolníci
Ve středu večer má v centru Budapešti proběhnout demonstrace těch Maďarů, kteří nesouhlasí s politikou své vlády a přístupem úřadů k uprchlíkům — ty totiž s lidmi shromážděnými u nádraží vůbec nekomunikují. Pomáhají pouze soukromé osoby a dobrovolníci, někteří i ze zahraničí.
Večerní protest pořádá právě dobrovolnická organizace Migration Aid, která se snaží mezi uprchlíky distribuovat humanitární pomoc. Má jít o protestní pochod, který započne u druhého vlakového nádraží Nyugati, jež stojí nedaleko stanice Keleti. Migration Aid na svém facebookovém profilu doslova píše: „Doteď jsme mlčeli a snažili se problém řešit každý den přímo na místě. Nyní je čas promluvit.“
Kolem nádraží, v podchodech a okolních ulicích jsou tisíce uprchlíků převážně ze Sýrie a Afghánistánu. Na místě chybí základní hygienické potřeby, jídlo i voda. Velkou část přítomných tvoří rodiny s dětmi.
Uprchlíci chtějí do Německa (Británie, Švédska...).
Jakub Patočka zde může spřádat smělé plány na přerozdělování a pomoc, jenže to je klasické poručíme větru, dešti.
Uprchlíci nechtějí do Maďarska, České republiky nebo Bulharska.
Chtějí do Německa.
Nějaké naše představy a dohody je nezajímají.
Co z toho plyne, sám nevím...