Naší zbraní je solidarita

Petr Bittner

Militantní štváči vyzývají z obrazovek ke zbrojení Evropanů. Následují tak Breivikův manifest. Jak to, že demokracie neumí podobnému úpadku čelit? Jak dnes vypadá dialog liberála s fašistou, a z čeho pramení náš pocit bezmoci?

Světlana Witowská: „A co od těch žen očekáváte?“ (smích)

Kuras: „Že ty muže poženou, aby se naučili střílet.“ (smích)

Witowská: (smích) „Vážení přátelé, to je vše, děkujeme za pozornost, následují Události.“

Měli bychom si klást vážné otázky. Kde se nachází společnost, jejíž hlavní veřejnoprávní médium prezentuje houfování ke zbrojení na obranu evropské kultury jako hodné smíchu?

Spisovatel a „panwerich islamofobie“ Benjamin Kuras dal v jednom z nejskandálnějších vysílání pořadu Interview ČT24 průchod všem symptomům komplexu sexuální méněcennosti vůči africkým imigrantům.

Kdyby mohl záznam toho rozhovoru zhlédnout Anders Breivik, cítil by se triumfálně. V nových touhách po „obraně evropské kultury se zbraní v ruce“ ožívá i odkaz jeho masakru třiadevadesáti norských vlastizrádných sluníček.

Jak je možné, že demokracie zase prohrává?

Naši éru označují někteří teoretikové jako „demokratický fundamentalismus“. Máme tendenci považovat demokracii za soběstačný prostor, kterému stačí čas od času splatit jakousi daň v podobě deklarování několika formálních hodnot („Svoboda projevu je základem demokracie!“, „Otevřené hranice odlišují demokracii od komunismu.“).

Jakmile svou demokratickou přísahu odříkáme, můžeme jednat podle úplně jiných, nezpochybnitelných principů — a to podle takových, které ke svému fungování demokracii vůbec nepotřebují: ekonomický růst, zvyšování produkce, volný pohyb kapitálu… zkrátka věci, se kterými nemají problém v totalitní Číně, ani v liberály nenáviděném Putinově Rusku, stejně jako by s nimi neměli problém v nacistickém Německu.

V dobách krizí (jako je ta uprchlická) nastává problém. Obrozený fašismus dnes dokáže chytit „demokraticky přísahat“ lépe, než ti největší liberálové. Martin Konvička tak třeba při kritice islámu projevuje upřímnou starost o rovnoprávnost žen, Marine Le Pen zase může svoje kritiky odpálkovat jejich vlastní zbraní — vždyť jsou to oni, kdo jí ve jménu „politické korektnosti“ brání ve svobodném projevu!

Deformovaný diskurs snese lži i rasové urážky: v pluralitě pravd je lež nemožná, a rasová urážka je jen svobodný názor. Dokáže dneska někdo bez koktání říct, proč by mělo být špatné, že někdo lže v televizi? Pokud toho schopní nejsme, pak se řítíme do pořádného maléru.

Tenhle kontrolovaný pád do septiku dějin absolvujeme za pečlivého dohledu naší největší veřejnoprávní instituce: Česká televize se chová jako hlídací pes našeho demokracií maskovaného úpadku.

Falešná hra liberálů

Podstatný díl zodpovědnosti za současnou situaci nesou liberálové. Ti  jsou sice vůči uprchlíkům solidární, ale s fašisty prohrávají, protože nejsou ochotní učinit solidaritu svou univerzální hodnotou. Prohrávají v očích lidí, vůči jejichž údělu solidární nejsou, a jimž fašisté naopak pochopení vyjadřují.

Požadavek solidarity z úst liberálů je tedy stejně formální a exkluzivní jako jejich ostatní demokratické sliby — pod kuratelou vznosných hesel musí dál zuřit neúprosný konkurenční boj, který je páteří pokroku.

Nejen v očích sociálně slabých, ale i v perspektivě samotného neoliberalismu tak „nově příchozí“ zůstávají především konkurencí, a to takřka ve všem, na co si člověk vzpomene — od pracovních příležitostí, až po schopnost uspokojit partnera. Zemanův „příkop mezi elitami a lidem“ je lživým popisem jiného problému: vyšší třídy požadují po většinové společnosti, aby přijala jejich liberální perspektivu, přestože právě ta dostala většinu z dnešních xenofobů do neutěšeného koloběhu nezaměstnanosti, chudoby a zneuznání.

Liberálové prohrávají s fašisty proto, že od začátku hrají falešnou hru — jejich „solidarita“ je selektivní, je pouhou charitou vůči vybraným skupinám. Luxus charity si chudý dovolit nemůže. Je naučený bojovat se všemi a přesto prohrávat — síly a prostředky věnované druhému by mu v tom boji mohly chybět, a zítra by mohlo být ještě hůř.

Z toho pramení jeho nenávist ke všem, kdo chtějí pomáhat dalším, s nimiž se on bude nucen utkávat. Je to nadržování jeho potenciálnímu nepříteli v boji o důstojnost. Je to křivda, kterou před ním zastánce liberálních pořádků prostě nedokáže obhájit.

Vůči uprchlíkům jsou liberálové solidární, s fašisty však prohrávají, protože nejsou ochotní učinit solidaritu svou univerzální hodnotou. Foto streetartutopia.com

Historickou úlohou fašismu je udržet pohled frustrovaných od skutečných systémových příčin jejich životní porážky, a nasměrovat ho na hmatatelný terč, po jehož odstranění „bude všechno OK“. Hlavně aby běžný Evropan nespatřil v imigrantově tváři spojence v boji proti systému, který je oba marginalizuje bez rozdílu.

Je tragikomické sledovat teď pravicové ideology, jak chtějí zavírat hranice, či upírat migrantům právo na to jediné, čím jsou zvyklí krmit pracující: „Když se ti tam nelíbí, tak běž jinam — nikdo ti v tom přeci nebrání!“

A proč asi všichni chtějí do Německa? Přeci proto, že Evropa se nefederalizuje, ani nesjednocuje svou fiskální politiku — naopak, udržuje přebytkové ekonomiky a buduje elitní kluby. Nemůže se pak divit, že lidé z celého světa chtějí do těch elitních klubů patřit. Kam se poděla pravicová víra ve svobodnou racionální volbu, nezdolnou ochotu riskovat a snahu maximalizovat zisk?

Na prvního máje jsme blokovali pochod xenofobů Brnem. V Divadelní ulici jsme v několika stovkách lidí skandovali, že „naší zbraní je solidarita“. Z proskleného špičáku nehnutě shlížel na naše zmoklé hlavy mladý muž v obleku. Bylo mu to celé úplně šumák. Na ulici se akorát „střetli pravicoví a levicoví extrémisté“, zatímco on tvořil hodnoty, kterým je demokracie jen skořápkou, v jejíchž útrobách pulsuje „business as usual“.

Stará Evropa „křesťanských kořenů“ potřebovala holokaust, aby se začala honosit kořeny „křesťansko-židovskými“. Bude i dnešní Evropa potřebovat svůj fašistický otřes, než si bude ochotná přiznat, že již několik generací muslimů žije její osudy, a že tento trendu bude pokračovat? Budeme znovu dopřávat sluchu osobnostem vyzývajícím ke zbrojení a stavbě nových zdí?

Nikoli, naší jedinou zbraní musí zůstat solidarita. Solidární ale musíme být se všemi potřebnými. Skutečná solidarita totiž nezná rozdíl mezi starousedlíkem a nově příchozím.

    Diskuse
    August 28, 2015 v 8.41
    Tezi, že liberální svobody jsou prázdné slupky, za nimiž běží třídní boj, nesdílím. Ale budiž. Deklarovaná solidarita ovšem může být také slupka. Myslete do důsledků. Univerzální solidarita, jak o ní mluvíte, znamená zrušení všech států, protože státy vytváří hranice mezi lidmi a starají se o své občany solidárněji než o jiné lidi. Co v takovém univerzálně solidárním světě uděláte s Konvičkou aspol.? Odpověď, že se tam nebudou vyskytovat, že budou mezitím proměněni, je falešná slupka, protože zakrývá převýchovné tábory, věznice a popravy třídních nepřátel. Takový stát jsme už viděli. Druhá odpověď je také falešná. Rousseau na jednom místě lamentuje, že svět je zkažený, vláda je despotická a solidarita zničená, avšak ta přece jenom přežívá v srdcích několika posledních kosmopolitních duší. Tato odpověď zakrývá hysterizující únik do úzkostí vlastní duše skutečných individualit. Naštěstí je zde ještě jedna odpověď, kdy univerzální solidarita je slupka pro skutečné politické akce lidí, kteří jsou ochotni i fyzicky se postavit fašizující lůze, jako jste to udělali v Brně. Byla by škoda, kdybyste z této své solidarity vytěsnili obranu právního státu a liberální hodnoty.
    JV
    August 28, 2015 v 9.06
    Vynikající článek
    Vynikající článek. Pan Bittner velice přesně pranýřuje faleš všech druhů nesolidárních postojů. Jak těch, které zastávají tzv. elity, až po ty, které jsou vlastní lidem dole. Výborná je také kritika samotné demokracie, ze které jsme si do značné míry udělali božstvo a nejsme ochotni připustit, že i v nejlepším smyslu demokraticky uspořádaná společnost dokáže být velmi nespravedlivá.

    Křesťanské, resp. křesťansko-židovské kořeny, si dnes do úst berou nejčastěji ti, kteří o těchto slovech (nikoliv významech!) neměli včera nejmenší potuchy. Netřeba snad dodávat, že takové zastánce „křesťanských kořenů Evropy“ ani nenapadne se podle nějakých křesťanských kriterií mravnosti chovat. Že jim to většina lidí „baští“ je dáno tím, že tato většina nemá o křesťanství ani potuchy.

    Jiří Vyleťal
    PB
    August 28, 2015 v 10.51
    Díky za komentáře
    Dík za oba komentáře, pochvalný i polemický. Pane Znoji, Vaši výtku chápu a pokusím se sem formulovat odpověď.
    August 28, 2015 v 11.08
    Problém vidím v tom, že pokud z toho "my", které by mělo být solidární, vynecháte "liberály", tak vám zbude strašně málo lidí.Velká část levice se k těm, kteří solidaritu uprchlíky odmítají, přidává, například Jan Keller.
    August 28, 2015 v 11.28
    V předválečné Evropě byla radikální levice daleko silnější než dnes a přesto svůj boj s fašismem prohrála úplně všude.
    JN
    August 28, 2015 v 12.30
    Jiřímu Kubičkovi
    Prohrála ho, protože se přidala na jednu stranu. A ta strana, ke které se přidala, nebyla o nic lepší než ta, proti které bojovala.
    Ani dnes si z toho však žádné ponaučení, jak se zdá, nevezmeme.
    AV
    August 28, 2015 v 15.33
    K solidaritě
    Souhlasím s tím, co říká Milan Znoj o solidaritě. Ona univerzální solidarita logicky vyžaduje nastolení globální politické moci. V rámci stávajícího politického uspořádání je možné kombinovat solidaritu uvnitř státního společenství se solidaritou mezi národy. Solidarita má smysl, pokud je reciproční a vzniká na základě vzájemné dohody zůčastněných. Pojem "univerzální solidarita" je pochybný a je mimochodem i v rozporu s definicí solidarity, jak ji uvádí Wikipedie s odvoláním na Petruskův Velký sociologický slovník.
    JN
    August 28, 2015 v 16.18
    Už rozumím.
    "Hlavně aby běžný Evropan nespatřil v imigrantově tváři spojence v boji proti systému."

    "Stará Evropa 'křesťanských kořenů' potřebovala holokaust, aby se začala honosit kořeny 'křesťansko-židovskými'. Bude i dnešní Evropa potřebovat svůj fašistický otřes ..?"

    Musíme dnes bojovat proti fašismu, i když víme, že na výsledku toho boje vlastně nezáleží (taktika protipotratových aktivistů), neboť k rozhodujícímu střetu se zrádným a pokryteckým současným světovým systémem dojde až později. V tom rozhodujícím střetu budou našimi spojenci imigranti, i když si toho sami ani nemusí být vědomi. To oni nám pomohou rozbořit prohnilý dům zapáchajících hodnot staré křesťansko - židovské Evropy. Na jeho troskách pak vystavíme nový, lepší světový systém, systém spravedlivý ke všem, systém solidarismu. Nejprve v Evropě a postupně i v celém světě.
    PM
    August 28, 2015 v 18.08
    Já znám solidarity dvě
    Jinak se solidarizují v liberálně demokratickém režimu ti, kteří jsou schopni psychické a i fyzické pohyblivosti, tedy schopni pohybu mezi konfliktními zájmy a v rozdílném prostředí.
    Jinak se solidarizují lidé opačných dispozic, které - vystaveni konfliktnímu prostředí - sjednocuje potřeba agresivní sebeobrany.
    Navodit prostředí takové psychické a i fyzické čilosti, kdy dominuje schopnost žít/vyrovnávat se s konfliktní zájmy je vleklý proces, viz východní Německo.
    Jak urychlit nápomoc solidárně zabedněným.....toť otázka.
    IH
    August 28, 2015 v 18.36
    Za politickou odpovědnost
    Nechci obhajovat výhrady k imigrantům, které přicházejí z levice. Třeba Jan Keller (jehož jsem volil) mě nejen v tomto punktu zklamal. Na druhou stranu je legitimní politická otázka, zda k nám (a hlavně přes nás) míří "soudruzi", nebo spíše odvážní adepti na selfmademany, kteří za své mají (budou mít) kapitalismus, nikoliv demokracii. Pravicoví a středoví liberálové se liší od konzervativců tím, že nejsou elitáři a přejí stejné příležitosti všem. To je v našich očích činí sympatickými a rozumnými. Neznamená to však, že svoji vstřícnost k velmi podnikavým nepřehánějí. Ani příliš mnoho Čechů se nemůže stěhovat do nejpřitažlivějšího našeho města, pro účely tohoto textu třeba Třeboně. Zvedli by rychle ceny tamních bytů a změnili by charakter sídla a snížili brzy jeho přitažlivost. Nejinak je tomu ovšem se státy. Třeba Švýcarsko nebude už Švýcarskem, přijme-li třeba jen jedno promile obyvatel rozvojového světa.
    Média dnes píší o tragédii sedmi desítek migrantů, kteří se udusili v mrazícím voze. Jak na ni pohlížet? Stala se v podstatě jen nehoda? Kdo nese odpovědnost?
    Určitě by měly rychle padnout "exemplární" tresty převaděčům, kteří z agilních lidí tyjí. Mělo by se rovněž přemýšlet nad azylovými pravidly, jež jsou koncipována jako pozvánka k testu odhodlání a způsobilosti. Z migrantů spousta lidí profituje a chystá se profitovat. Vyvolávání přehnaných nadějí a vln zájemců o globálně víc známou než dostupnou podobu života mohou být v posledku spíše politikou sociálně darwinistického typu, než lekcí humanismu. Mnou (námi) nemilovaný špinavý kšeft, coby trvající vítaný, ba zásadní zdroj kapitalistické společnosti a jejího růstu, nečekají zatím větší regulace.
    LV
    August 28, 2015 v 19.28
    S tou stejnou příležitostí bych byla opatrnější
    "Pravicoví a středoví liberálové se liší od konzervativců tím, že nejsou elitáři a přejí stejné příležitosti všem."
    a) někteří na levici nechtějí pouze stejné příležitosti, ale i rovnost výsledku
    b) mnozí jiní sice o stejných příležitostech hovoří, ale, co tak z povzdálí pozoruji přes La Manche
    pokud si někdo z pracující chudiny stýská, že ve škole je nadpoloviční většina dětí, které neumí anglicky a vzdělání jeho dětí tímto dostává na frak, zastane se ho konzervativec, od liberálů dostane vynadáno do rasistů. Příslušný liberál do takové školy své děti samozřejmě nepošle.
    LV
    August 28, 2015 v 19.47
    Ono by to chtělo osvětu.
    Mnoho migrantů má naprosto nerealistické představy.

    Četla jsem rozhovor s jedním migrantem v Německu. Přišel, tuším, z Nigérie, pracoval v Lýbii, dařilo se mu dobře. Vypukl konflikt. Vydal se nelegálně do Evropy. Je v šoku, nechápe, že se má hůře než v Lýbii.

    Paní Pekárková také psala, že kolem sebe vidí hodně lidí z Nigeru..., kteří by se rádi vrátili z Británie domů, neb se jim nedaří, ale nevědí jak. Jsou v pasti.

    Dnes jsem našla na jednom fóru příspěvek Brita, který žije v Němecu. Uváděl, že potkal v Srbsku emigranty ze Sýrie. Nikdo nechtěl v Srbsku zůstat, všichni chtěli do Německa. Měli představu, že tak okamžitě najdou práci ve vlastním oboru.

    Ona je tu otázka kurzu - za dolar se dá v Nigeru koupit jídlo na celý den, v Bonnu se za dolar nedá koupit ani káva. To si ne každý v Nigeru a jinde uvědomuje.

    Plus mnozí z migrantů zřejmě přehánějí svůj úspěch. A. Merah psal ve vzpomínkách na svého bratra (Můj bratr, ten terorista) o tom, že doma dostal od otce dárek jenom několikrát. Všechny peníze šly s cílem získat postavení v rodné komunitě na dary příbuzným a známým v Alžíru.
    + Další komentáře