Tezi, že liberální svobody jsou prázdné slupky, za nimiž běží třídní boj, nesdílím. Ale budiž. Deklarovaná solidarita ovšem může být také slupka. Myslete do důsledků. Univerzální solidarita, jak o ní mluvíte, znamená zrušení všech států, protože státy vytváří hranice mezi lidmi a starají se o své občany solidárněji než o jiné lidi. Co v takovém univerzálně solidárním světě uděláte s Konvičkou aspol.? Odpověď, že se tam nebudou vyskytovat, že budou mezitím proměněni, je falešná slupka, protože zakrývá převýchovné tábory, věznice a popravy třídních nepřátel. Takový stát jsme už viděli. Druhá odpověď je také falešná. Rousseau na jednom místě lamentuje, že svět je zkažený, vláda je despotická a solidarita zničená, avšak ta přece jenom přežívá v srdcích několika posledních kosmopolitních duší. Tato odpověď zakrývá hysterizující únik do úzkostí vlastní duše skutečných individualit. Naštěstí je zde ještě jedna odpověď, kdy univerzální solidarita je slupka pro skutečné politické akce lidí, kteří jsou ochotni i fyzicky se postavit fašizující lůze, jako jste to udělali v Brně. Byla by škoda, kdybyste z této své solidarity vytěsnili obranu právního státu a liberální hodnoty.

Vynikající článek. Pan Bittner velice přesně pranýřuje faleš všech druhů nesolidárních postojů. Jak těch, které zastávají tzv. elity, až po ty, které jsou vlastní lidem dole. Výborná je také kritika samotné demokracie, ze které jsme si do značné míry udělali božstvo a nejsme ochotni připustit, že i v nejlepším smyslu demokraticky uspořádaná společnost dokáže být velmi nespravedlivá.

Křesťanské, resp. křesťansko-židovské kořeny, si dnes do úst berou nejčastěji ti, kteří o těchto slovech (nikoliv významech!) neměli včera nejmenší potuchy. Netřeba snad dodávat, že takové zastánce „křesťanských kořenů Evropy“ ani nenapadne se podle nějakých křesťanských kriterií mravnosti chovat. Že jim to většina lidí „baští“ je dáno tím, že tato většina nemá o křesťanství ani potuchy.

Jiří Vyleťal

Dík za oba komentáře, pochvalný i polemický. Pane Znoji, Vaši výtku chápu a pokusím se sem formulovat odpověď.

Problém vidím v tom, že pokud z toho "my", které by mělo být solidární, vynecháte "liberály", tak vám zbude strašně málo lidí.Velká část levice se k těm, kteří solidaritu uprchlíky odmítají, přidává, například Jan Keller.

V předválečné Evropě byla radikální levice daleko silnější než dnes a přesto svůj boj s fašismem prohrála úplně všude.

Prohrála ho, protože se přidala na jednu stranu. A ta strana, ke které se přidala, nebyla o nic lepší než ta, proti které bojovala.
Ani dnes si z toho však žádné ponaučení, jak se zdá, nevezmeme.

Souhlasím s tím, co říká Milan Znoj o solidaritě. Ona univerzální solidarita logicky vyžaduje nastolení globální politické moci. V rámci stávajícího politického uspořádání je možné kombinovat solidaritu uvnitř státního společenství se solidaritou mezi národy. Solidarita má smysl, pokud je reciproční a vzniká na základě vzájemné dohody zůčastněných. Pojem "univerzální solidarita" je pochybný a je mimochodem i v rozporu s definicí solidarity, jak ji uvádí Wikipedie s odvoláním na Petruskův Velký sociologický slovník.

"Hlavně aby běžný Evropan nespatřil v imigrantově tváři spojence v boji proti systému."

"Stará Evropa 'křesťanských kořenů' potřebovala holokaust, aby se začala honosit kořeny 'křesťansko-židovskými'. Bude i dnešní Evropa potřebovat svůj fašistický otřes ..?"

Musíme dnes bojovat proti fašismu, i když víme, že na výsledku toho boje vlastně nezáleží (taktika protipotratových aktivistů), neboť k rozhodujícímu střetu se zrádným a pokryteckým současným světovým systémem dojde až později. V tom rozhodujícím střetu budou našimi spojenci imigranti, i když si toho sami ani nemusí být vědomi. To oni nám pomohou rozbořit prohnilý dům zapáchajících hodnot staré křesťansko - židovské Evropy. Na jeho troskách pak vystavíme nový, lepší světový systém, systém spravedlivý ke všem, systém solidarismu. Nejprve v Evropě a postupně i v celém světě.

Jinak se solidarizují v liberálně demokratickém režimu ti, kteří jsou schopni psychické a i fyzické pohyblivosti, tedy schopni pohybu mezi konfliktními zájmy a v rozdílném prostředí.
Jinak se solidarizují lidé opačných dispozic, které - vystaveni konfliktnímu prostředí - sjednocuje potřeba agresivní sebeobrany.
Navodit prostředí takové psychické a i fyzické čilosti, kdy dominuje schopnost žít/vyrovnávat se s konfliktní zájmy je vleklý proces, viz východní Německo.
Jak urychlit nápomoc solidárně zabedněným.....toť otázka.

Nechci obhajovat výhrady k imigrantům, které přicházejí z levice. Třeba Jan Keller (jehož jsem volil) mě nejen v tomto punktu zklamal. Na druhou stranu je legitimní politická otázka, zda k nám (a hlavně přes nás) míří "soudruzi", nebo spíše odvážní adepti na selfmademany, kteří za své mají (budou mít) kapitalismus, nikoliv demokracii. Pravicoví a středoví liberálové se liší od konzervativců tím, že nejsou elitáři a přejí stejné příležitosti všem. To je v našich očích činí sympatickými a rozumnými. Neznamená to však, že svoji vstřícnost k velmi podnikavým nepřehánějí. Ani příliš mnoho Čechů se nemůže stěhovat do nejpřitažlivějšího našeho města, pro účely tohoto textu třeba Třeboně. Zvedli by rychle ceny tamních bytů a změnili by charakter sídla a snížili brzy jeho přitažlivost. Nejinak je tomu ovšem se státy. Třeba Švýcarsko nebude už Švýcarskem, přijme-li třeba jen jedno promile obyvatel rozvojového světa.
Média dnes píší o tragédii sedmi desítek migrantů, kteří se udusili v mrazícím voze. Jak na ni pohlížet? Stala se v podstatě jen nehoda? Kdo nese odpovědnost?
Určitě by měly rychle padnout "exemplární" tresty převaděčům, kteří z agilních lidí tyjí. Mělo by se rovněž přemýšlet nad azylovými pravidly, jež jsou koncipována jako pozvánka k testu odhodlání a způsobilosti. Z migrantů spousta lidí profituje a chystá se profitovat. Vyvolávání přehnaných nadějí a vln zájemců o globálně víc známou než dostupnou podobu života mohou být v posledku spíše politikou sociálně darwinistického typu, než lekcí humanismu. Mnou (námi) nemilovaný špinavý kšeft, coby trvající vítaný, ba zásadní zdroj kapitalistické společnosti a jejího růstu, nečekají zatím větší regulace.

"Pravicoví a středoví liberálové se liší od konzervativců tím, že nejsou elitáři a přejí stejné příležitosti všem."
a) někteří na levici nechtějí pouze stejné příležitosti, ale i rovnost výsledku
b) mnozí jiní sice o stejných příležitostech hovoří, ale, co tak z povzdálí pozoruji přes La Manche
pokud si někdo z pracující chudiny stýská, že ve škole je nadpoloviční většina dětí, které neumí anglicky a vzdělání jeho dětí tímto dostává na frak, zastane se ho konzervativec, od liberálů dostane vynadáno do rasistů. Příslušný liberál do takové školy své děti samozřejmě nepošle.