Zatímco mainstreamová média se předháněla v prezentování násilného chování uprchlíků v zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová, Krajský soud v Ústí nad Labem vydal zásadní rozhodnutí, dle kterého nesmí česká policie zavírat běžence do uprchlických táborů na základě podezření z útěku uvedeném v takzvaném Dublinském nařízení EU.

Situaci v tomto konkrétním zařízení popisuje také Asociace pro právní otázky imigrace, která je v pravidelném kontaktu se zadržovanými cizinci a cizinkami. V této situaci bylo jasné, že musíme nějaký způsobem vyjádřit podporu uprchlíkům a uprchlicím, že musíme stát vyzvat, aby respektoval mezinárodní právo i rozhodnutí českých soudů. Rozhodli jsme se proto vyjádřit podporu přímo na místě, přímo u bran zařízení.

Byť je Bělá pod Bezdězem vzdálena od Prahy pouhých 90 kilometrů, dopravní spojení není vůbec ideální a vlakem to trvá přes dvě hodiny. Bylo tedy zřejmé, že podpůrnému shromáždění bude potřeba věnovat opět celý den, strávený cestou místo poklidné neděle ve stínu u rybníka. Cesta vlakem nám aspoň umožnila vyměnit si zážitky ze včerejších demonstrací. Dověděli jsme se tak například, že neonacisté nejsou schopni se sejít ve větším počtu ani v tak příhodné datum jako je 8. 8. — sami se rozpustili pro malý zájem. Zároveň jsme se dověděli, že stříkání slzného plynu do očí antikonflikního týmu patří k poklidnému shromáždění, a že to mluvčí Policie ČR nepovažuje za potyčku.

↗

Bělá pod Bezdězem, kde se nachází zařízení pro zajištění cizinců, je vzdálená 90 kilometrů od Prahy. Foto Petr Zewlakk Vrabec

Smutná zjištění, ale nepříliš překvapivá. Mnohem překvapivější bylo doporučení průvodčí, že máme vystoupit na zastávce Bělá pod Bezdězem-Město, odkud je to nejblíže, stačí projít lesem, přes pole a dostanete se konečně do slibovaného města. Vlak sice nevede přímo do města, zato neměl zpoždění. Stihli jsme tedy oběd v nejlokálnější hospůdce, tedy takovém vzezření, že si ji vyberou pouze místní, zatímco turisté či cyklisté, kterých v Bělé není málo, si vyberou z dalších, „čistších“.

My ne, chtěli jsme se potkat s místními. Překvapili nás celkem mile. S uprchlíky a uprchlicemi vesměs nemají přímou zkušenost a tak přebírají většinové mínění, nicméně radikální nejsou. Jsou schopni přiznat, že problematice nerozumí a pokud by skutečně uprchlíci a uprchlice byly oběťmi války, byli by ochotni jim pomoci. Toto vnímání jen dokazuje, jak moc česká společnost potřebuje přijímat odlišné kultury. Zatím u převážné většiny obyvatelstva převládá strach z neznámého. Odstraňme jej tedy tím, že ono neznámé poznáme.

Zařízení Bělá-Jezová je několik kilometrů za samotným městem, což poskytuje celkem příjemnou procházku lesem. Místní evidentně o našem shromáždění byli informováni a někteří nám dokonce cestou vyjadřovali podporu. To se už nedá tvrdit o policii. Ta několik set metrů od samotného zařízení lustrovala všechny projíždějící a procházející. Můžeme skutečně mluvit o štěstí, že jsme přijeli demonstrovat my, kteří násilí odmítáme, jelikož policie byla naprosto nepřipravena. Lustrovala bez udání důvodu. Proč je tak těžké vysvětlit policistům a policistkám, že pokud chtějí někoho lustrovat bezdůvodně, měli by si alespoň najít záminku, třeba v obvyklém „pátrání po hledané osobě“?

Není-li policie schopna respektovat duch zákona, mohla by snad alespoň literu. Policie se naše shromáždění pokusila narušit ještě jednou, během proslovů přijelo policejní auto přímo k bráně. Řečníci auto museli nechat projet a tím svůj projev přerušit jen proto, aby auto pár minut postálo na místě a pak zase odjelo pryč.

Další rozruch vyvolal vyslanec neonacistického hnutí s transparentem „Islám do ČR nepatří“, který byl zprvu zaskočen tím, že na něj nikdo nereaguje. Když se „vzpamatoval“, přišel s námi „diskutovat“. Média mu byla vděčná, konečně se schylovalo k násilí, které mají tak ráda (prý prodává). Ačkoli nebyl připraven po argumentační stránce, dověděli jsme se od něho zajímavé věci — třeba že „nenávidí ty, co nenávidí“, nebo že „40 % zastoupení mužů v populaci je nebezpečně velké číslo“ (že by radikální feminista?). Nezbývá tedy než doufat, že příště neonacisté pošlou na provokaci zdatnějšího řečníka.

↗

Nezbývá tedy než doufat, že příště neonacisté pošlou na provokaci zdatnějšího řečníka. Foto Petr Zewlakk Vrabec

V samotných projevech jsme vyjádřili především solidaritu se všemi uprchlíky a uprchlicemi, požadovali využívání detenčních zařízení jen v oprávněných případech, nikoli automaticky. Kdyby náhodou Ministerstvo vnitra nevědělo, jak to udělat, doporučili jsme dvě nejsnazší alternativy: pravidelná ohlašovací povinnost, nebo kauce ve výši nákladů případné deportace.

Na oplátku jsme se od šéfa uprchlických zařízení dověděli, že tam žádné děti zadržovány nejsou, že jsou pouze ubytovány se zadrženými. Děkujeme za informaci, že děti mají svobodu pohybu. Pro příští akci nachystáme dětský program.

Autor je mluvčím Mladých zelených