Za poslední týden bylo město Bělá pod Bezdězem zmíněno v denním přehledu zpráv několikrát, a to kvůli situaci uprchlíků čekajících na vyhoštění z České republiky. Vlnu medializace vyvolala tak řečená „vzpoura“. Ta spočívala v poničení branek tábora a pokusu o útěk, kterým údajně vadilo zabavení peněz a mobilních telefonů.

Média upřela svoji pozornost na ministra vnitra Milana Chovance, který uprchlíkům vzkázal, že jsou v České republice „na návštěvě“, a že by se podle toho měli chovat. Mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová navíc dodala, že někteří uprchlíci začali v táboře praktikovat sebepoškozování nebo se dokonce pokusili spáchat sebevraždu.

Co na to samotní uprchlíci? Těch se nikdo na nic nezeptal. Do médií dostala snad jen informace od zaměstnance zařízení, podle níž učí někteří z uprchlíků své děti křičet „Policie, fuj!“, nebo „Svoboda! Svoboda!“

Co je to ale za reportáž, když se nabízejí informace jen z jedné strany? Proč se nikdo nejde zeptat přímo uprchlíků v Bělé? Jsou dvě možnosti: Buď s nimi nikdo z novinářů hovořit nechce, nebo to neumí (neovládá žádný cizí jazyk, kterým by se s uprchlíky domluvil). Obojí je samozřejmě profesní tragédie.

Nelze se pak bohužel divit nenávistným projevům vůči uprchlíkům, jestliže je jednoduché zdémonizovat uprchlíky, aniž by měli možnost se bránit. Tím, že jsou diskutováni, ale zároveň nejsou přizváni k diskuzi, dochází totiž ke známé situaci „o nás bez nás“, či spíše „o nich bez nich“.

↗

Co je to ale za reportáž, když se nabízejí informace jen z jedné strany? Proč se nikdo nejde zeptat přímo uprchlíků v Bělé? Repro DR