Vědci doporučují otevřít hranice
Tania DumbravaPolitici se v otázkách migrace většinou rozhodují na základě mýtu a polopravd. Proto staví barikády na pomezí svých států. Výzkumy naopak prokazují, že svoboda přemisťování může přinést překvapivé výhody.
Představte si, že všechny země otevřou hranice a umožní volný pohyb osob. Co by se stalo? Do jaké míry je to utopie a jak moc je to pravděpodobné v horizontu patnácti nebo dvaceti let? Co by se odehrávalo jinak, pokud by se politici inspirovali vědou a nenechali by se vést masovou panikou z migrantů?
Tým vědců z francouzského Národního výzkumného centra (CNRS) odstartoval v roce 2013 projekt MobGlob, jehož účelem je odpovědět na podobné otázky. Podle autorů serveru The Migrants' Files stálo hlídání hranic programem Frontex od rok 2004 přibližně miliardu eur. Zaplatili ji evropští daňoví poplatníci. Podle tohoto webu zaplatili uprchlíci dalších 13 miliard eur svým převaděčům. Ti jim slíbili, že je dostanou do Evropy.
Desítky tisíc těchto odvážlivců však skončily ve vlnách Středozemního moře. Jiné čekala smrt při nehodách nebo úmrtí udušením na korbách kamionů. Zvětšující se množství lidí umírá každý měsíc kvůli víře v článek 13 z Všeobecné deklarace lidských práv: Každý má právo opustit kteroukoli zemi — i svou vlastní.
Ilegální migrace neexistuje
Podle výzkumníků z CNRS jsou všechny otázky o migraci, které kolují v politických kruzích, velmi špatně formulovány. Hein de Haas, profesor z Institutu Mezinárodní Migrace (IMI), opakovaně připomíná, že státy nejsou schopné reagovat na proměnlivé podoby přistěhovalectví.
Politici se pouze snaží vzbuzovat dojem, že mají situaci pod kontrolou. Místo hledání konkrétních řešení proto migraci buď radikálně zavrhují anebo ji přijímají bez zodpovědnosti. Oproti tomu se projekt Mobglob snaží zkoumat alternativní způsoby průchodu hranic.
Především se věnují modelu mezinárodního volného pohybu a jeho důsledkům v časovém horizontu dvaceti pěti let. Hélène Thiollet, koordinátorka této organizace, se domnívá, že migrování je možné analyzovat a odhadovat jeho transformace. Používal by se stejný způsob, který se uplatňuje v případě demografických předpovědí.
Jeden z častých závěrů specialistů vypovídá o tom, že globální otevření hranic nevede k masivnímu přílivu cizinců do Evropy, jak se běžně očekává. François Gemenne, jeden ze zúčastněných politologů, tvrdí, že migranti dnes představují pouze 3,2 procent světové populace. A do budoucna se toto procento významně nezvýší.
Upozorňuje také na to, že největší migrační vlna v historii proběhla na konci 19. století. Přistěhovalci tvořili deset procent obyvatelstva. Takový podíl není možné očekávat za deset ani za dvacet pět let.
Na druhou stranu volnost ohraničení států může vytvořit novou kategorii „nomádů“. Tedy lidí, kteří budou přicházet a odcházet a nikde se neusadí natrvalo. Tak to probíhá u sezonních pracovníků, kteří každý rok přecházejí do sousední země.
Otevření hranic navýší rovněž stěhování mezi sousedními zeměmi v Asii a v Africe. Přesun mezi světadíly zůstane ojedinělým. Nastane pouze tehdy, když přestěhování do sousedního státu nebo regionu nebude možné. Výmluvným příkladem je situace v ECOWAS, Hospodářském společenství západoafrických států. Třeba Pobřeží slonoviny hostí 2,5 milionu pracovníků z vedlejších zemí.
Také další fakta rozporují obvyklé trendy v názorech politiků. Migraci není možné předejít přísným střežením nejrůznějších hranic. Většinou to totiž nic nezmění na rozhodnutí dotyčných jedinců. Lidé migrují, i když jsou hranice uzavřeny. Zvolí pouze jinou trasu, která je mnohdy méně bezpečná.
Političní zástupci však těmto argumentům nenaslouchají. Politolog Bertrand Badie jim vyčítá, že jejich informace z této oblasti jsou třicet let staré. To plodí neschopnost aplikovat aktuální vědecké poznatky, které nabízí nespočet řešení.
Zastánci volného pohybu osob se ale nevyskytují pouze v odborné komunitě. Iniciativy jako No Border, Le Gisti, Organisation for Universal Citizenship (OUS) a další organizace se jím zabývají již řadu let.
Dokonce i někteří politici působící mimo Evropskou unii inklinují ke změně migračního diskurzu. Ekvádorský prezident Rafael Correa nedávno prohlásil, že neexistují ilegální imigranti. Každý člověk má právo volného pohybu.
Otevření hranic samozřejmě přináší i spoustu komplikací, které je třeba zohlednit. Jmenujme riziko odlivu mozků (třeba v Moldavsku) nebo sociální nerovnosti (v Kataru anebo Spojených arabských emirátech, které mají svobodu přemisťování, ale nezaručují rovný právní přístup).
Otázkou je, kdy konečně i evropští politici a ekonomové začnou hledat reálná východiska. Inspirace existují, ale zatím se jich nikdo nechopil. Tisíce lidí umírají na hranici Evropy. Evropané se stěhují svobodně do zemí Latinské Ameriky. Kéž by se tedy naši volení zástupci inspirovali u jejich prezidentů…
Je vidět, že nekončí doba, kdy jsou státy fincované výzkumy nesmrtelnosti chroustů.
versus
tvrzení
University College London Centre for Research and Analysis of Migration, že přistěhovalci ze zemí mimo EU stáli v letech 1995 až 2011 pouze Británii 118 miliard liber.
V tržní ekonomice jsou lidé placeni podle své produktivity. Sluničkoví humanisté mají problémy akceptovat, že Švéd je placen padesátkrát více za tu samou práci jako Ind, ale to je pouze výsledek jejich odlišné produktivity.....
Co Vám neřeknu je to, že rozdíl ve výši mezd mezi bohatými a chudými zeměmi neexistuje hlavně díky rozdílům v produktivitě, ale především díky kontrole přistěhovalectví. Pokud by existoval volný pohyb osob, většina pracovníků v bohatých zemích by mohla být a byla by nahrazena dělníky z chudých zemí. Jinými slovy mzdy jsou určovány politicky....Netvrdím, že kontrola přistěhovalectví má být zrušena, nepotřebuji ...nejsem stoupenec volného trhu....Každá společnost má limitovanou kapacitu absorbce přistěhovalců...příliš rychlý příliv přistěhovalců ... znamená zátěž fyzické a sociální infrastruktury... a způsobuje napětí mezi místním obyvatelstvem. ...pokud dorazí příliš mnoho přistěhovalců najednou bude mít společnost problém vytvořit novou národní identitu bez které je obtížné udržovat společenskou soudržnost. To znamená, že rychlost a velikost migrace musí být řízena."
23 věcí, které vám neřeknou o kapitalismu (neboli 23 lží o kapitalismu)
Ha Joon Chang - profesor university v Cambridge, poradce presidenta Ekvátoru a nejznámější představitel ekonomické školy "the other canon", jehož jméno se pravidelně objevuje
na seznamech nejdůležitějších současných myslitelů.
Jeden z častých závěrů specialistů vypovídá o tom, že globální otevření hranic nevede k masivnímu přílivu cizinců do Evropy, jak se běžně očekává... migranti dnes představují pouze 3,2 procent světové populace... . "
Perla za perlou. A vědí ti odborníci, zda 3,2% je hodně, nebo málo? (Vědí např., co Evropa opravdu unese?) Co to je vůbec za model? Jaký je jeho vztah k realitě? (Co všechno bral do úvahy, a s jakými okrajovými podmínkami?)
Své výhrady formuluji schválně jako otázky. Z dikce článku cítím, že odborníci už vědí, a neodborníku nepřísluší mít názor. Snad se tedy laik smí aspoň ptát.
Jeden z častých závěrů specialistů vypovídá o tom, že globální otevření hranic nevede k masivnímu přílivu cizinců do Evropy, jak se běžně očekává. A běda faktům, která neopovídají teorii? Neplatí ten výzkum náhodou Ibrahim Awwád Ibrahim Alí al-Badrí (Arabsky: ابراهيم عواد ابراهيم علي البدري), znám především pod přezdívkou Abú Bakr al-Bagdádí ?
U otázky typu přistěhovalectví jen šarlatán (to jest producent druhého typu modelu, ekonom či poradce vlády) tvrdí, že to bude tak či onak. Slušný model jen zpřehledňuje zachycené trendy a akcentuje ty, které mohou být významné pro politické volby.