Má uprchlík právo na život?
Fatima RahimiLékaři bez hranic svou péčí o uprchlíky apelují na celou společnost: každý život je jedinečný a je nutno udělat vše pro jeho záchranu. Pro jedince, kteří se bojí, že jim uprchlíci vezmou práci, se pak ale zdravotníci mění ve zrádce.
Mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic nedávno zveřejnila zprávu o svém působení v oblasti Středozemního moře, kde denně zachraňuje mnoho lidských životů.
Organizace byla založena v roce 1971 skupinou francouzských lékařů a novinářů. Jejich posláním je poskytovat odbornou zdravotnickou pomoc lidem, kteří jsou v ohrožení. Členové organizace jsou přítomni v téměř sedmdesáti zemích světa. Patří k nim více než 2 500 mezinárodních a 29 000 lokálních pracovníků.
Tato organizace funguje v České republice již od roku 2006. V roce 2014 se misí zúčastnilo 37 spolupracovníků a spolupracovnic z České a Slovenské republiky. Celkově se jednalo o 51 misí ve 24 zemích. Nejčastěji šlo o projekty v Jižním Súdánu, dále třeba v Demokratické republice Kongo a Sýrii.
Lékaři bez hranic ve svém příspěvku o uprchlictví zdůrazňují, že jako humanitární a zdravotnická organizace budou bránit tomu, aby se smrt lidí v nouzi stala přijímaným řešením krizové situace, která již dlouhodobě přetrvává v regionech jižní a jihovýchodní Evropy.
Léčí tedy všechny — bez ohledu na náboženskou, národnostní či politickou příslušnost. Specialisté na lodích i na souši zachraňují jedince v nebezpečí a poskytují akutní psychologickou a zdravotnickou péči. Pracovníci působí také přímo v zemích postižených konfliktem a především pak v sousedních státech, ve kterých uprchlíci hledají útočiště.
Podle zástupců této organizace jsou součástí veřejné debaty v České republice silně xenofobní a nenávistná vyjádření. Jen vzácně se objevují hlasy požadující bezpodmínečnou ochranu ohrožených lidí.
Tato krize se nás ale bytostně dotýká. Jistě, obavy o budoucnost a podobu Evropy v nás vyvolávají silné emoce. Bojíme se o vlastní existenci: máme strach, že přijdeme o svou práci. Máme strach, že nám nebo našim bližním bude ublíženo. Strach z neznámých lidí nás pak ale nutí zavřít oči a nedívat se na jejich utrpení.
Má tedy lidský život stále stejnou cenu? Máme k němu ještě respekt a úctu? A na základě jakých kritérií chceme vůbec určovat, čí život je cennější?
Respekt má v každodenním životě zásadní význam. Jako děti jsme se učili ctít své rodiče a učitele. Také školní řád a dopravní předpisy, rodinné a kulturní tradice, pocity a práva jiných lidí, jejich odlišné názory. Byli jsme přesvědčeni o tom, že všichni si takové jednání zaslouží. Že každý člověk je jedinečný a nenahraditelný.
Nyní jsme ale svědky toho, že lidský život pro některé ztrácí cenu. Strach nás oslepil natolik, že dokážeme odsoudit každého, kdo je ochotný tyto životy křísit. Úctu a pochopení jsme vyměnili za prachobyčejný strach. A ten se pomalu mění v nenávist.
Proto bychom měli vyslechnout apel Lékařů bez hranic a společně s nimi zdůrazňovat hodnotu každého jedince. Bez výjimky. Veřejnost, média a političtí představitele musí zajistit trvání tohoto principu.
Musí nás především přesvědčit o tom, že všichni, kteří se v současné době do Evropy valí, jsou skutečně uprchlíci / osoby, které se nachází mimo svou vlast a mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních nebo z důvodů zastávání určitých politických názorů/. Toto rozlišení je velmi důležité, neboť "Osoby prchající před spravedlivým trestním stíháním či potrestáním za trestný čin nejsou uprchlíky. Taktéž jimi nejsou ti, kteří opouštějí svoji vlast především kvůli lepším ekonomickým podmínkám v jiné zemi".
Jestliže Lékaři bez hranic pomáhají všem, bez rozdílu důvodů emigrace, nemůže to být vodítkem pro státy, které mají migranty přijmout. To je proti zdravému rozumu a překročení azylových zákonů.
Lidé, kteří nabádají k takovýmto hurá akcím vzbuzují přirozeně nevoli většinové veřejnosti a ta se pak může domnívat, že jí nastřádané finance budou neúčelně rozházeny podobnými dobrodruhy pro ekonomické migranty, kteří časem mohou vyvolávat sociální napětí a zvyšovat bezpečnostní rizika.
Zároveň jsou takovéto nezodpovědné apely vodou na mlýn všech skutečných xenofobů, neboť tito s odkazem na takovéto články lehce přesvědčí veřejnost, že tak, jak to chtějí dělat levicoví aktivisté, se to jasně dělat nedá.
Tato práva můžete uprchlíkům -- anebo aby nám slova nebránila v dorozumění, těm kdo se pokouší překročit hranice EU -- upřít pouze tehdy, pokud popřete jejich lidství. Pak by ovšem bylo zbytečné Vám cokoli vysvětlit. Prostě byste se potom musel smířit s tím, že žijete v zemi, ve které Ústava říká něco jiného.
K tématu se dnes ostatně trefně vyjádřil Keller v Právu - Otázka správné míry. Prosil bych zájemce o toto téma, aby si článek přečetli a pokusili se pravdivě na jím kladené otázky odpovědět.
Tato práva můžete ... těm, kdo se pokouší překročit hranice EU upřít pouze tehdy, pokud popřete jejich lidství."
Má tedy EU a ČR přijmout každého, kdo se pokouší překročit hranice?
A co naše kolektivní vina jako členů NATO za všechny ty války, které dnes stále a ve stále větší míře vyhání lidi z domovů a ženou je do Evropy k nám? Myslím, že diktátorské režimy nenapáchaly tolik zvěrstev jako války proti těmto režimům!
Není náš strach z běženců taky trochu obavou, že nás obviní ze své mizerie? Že náš poklid a bohatství je tu naúkor jejich bídy? Vždyť oni nás opravdu nemohou mít rádi jako příslušníky mocenského bloku, který jejich domovy proměnil v životu nebezpečné trosky.
Když tohle domyslím (a nenapadá mě to poprvé - už když byli naši vojáci vysíláni do misí NATO mi z toho nebylo dobře) tak mám pocit viny za všechny ty války, kterých se prostřednictvím NATO účastníme, a ráda bych se běžencům omluvila a pomohla jim všem okamžitě. Ale to nestačí. Je třeba zastavit to bombardování a vměšování se do záležitostí zemí, odkud utíkají. Tam bychom měli posílat svou humanitární pomoc a ne vojáky a ne bomby!
Lékaři bez hranic mají můj obdiv.
"
Nase historie nas uci, ze tyhle vety jsou teorie, ale ve skutecnosti nikdy neplatily. Uz jen vyuka historie je plna jmen panovniku a vojevudcu, kteri jsou "vyznamni" a jejichz vztah k ten ostatnim nenahraditelnym jedincum nejlepe charakterizuje vyrok pripisovany pruskemu panovnikovi Fridrichovi II. "Prasata chcete snad zit vecne ?" . Timto vyrokem ukazal jakou cenu pro nej maji jeho vojaci. A neni snad vyrazem ruzne ceny zivota akceptovana ruzna uroven lekarske pece, tedy soukrome zdravotni pojisteni ? Co takhle ochranky politiku, jejichz funkce je zalozena na tom, ze zivot politika je samozrejme cennejsi nez zivot jeho bodyguardu ? Je snad bezna snaha lekaru zachranit kazdeho pacienta, ci se pred zachranou starsich dava prednost zachrane tech mladych ? O stale castejsich diskuzich o Euthanasii ani nemluve. Inu dedecek a babicka ujidaj nam z chlebicka. O tom, ze zivot nasich blizskych ma pro kazdeho z nas mnohem vyssi cenu, nez zivot kohokoliv jineho je snad zbytecne psat. Takze autorko, kriteria ktery zivot je cennejsi byla jsou a budou a to soukroma i spolecenska. To je realita, na rozdil od idealistickeho placani.
A už latina věděla, že je zbytečné plýtvat slovy a že si s indoevropským "hostis" vystačíme pro nepřítele i návštěvníka. Ale i tak existuje v evropském právu docela slušná tradice pohostinného práva.
Takové to, že "pomoct, ale ..." mi připomíná výroky: "nejsem rasista, ale..."
Asi je ztráta času stále diskutovat v podstatě o stejné věci s lidmi, které nepřesvědčíte. Důležité je však o tom psát, protože hodně lidí je dezorientováno.
Ovsem napadlo mne, ze autorka pochazi z prostredi, kde zivot zeny ma mnohem mensi cenu nez zivot muze. To patrne ovlivnuje jeji intenzivni snahu zduraznit stejnou hodnotu kazdeho zivota pro kazdeho z nas ( A na základě jakých kritérií chceme vůbec určovat, čí život je cennější?). Jeji kultura ji naucila uvazovat jinak. Motiv patrne neni soucit ale strach.
EU se nemá pokoušet přijmout každého, kdo se pokusil překročit její hranice, nikdy to nedělala a existuje jen velmi málo lidí, kteří si myslí, že by to dělat měla.
Jenomže, i když se snažím být vstřícný, pokud Vaše otázka v dané situaci má nějaký smysl, pak tento:
Měla by EU aktivně usilovat o to, aby při pokusu o útěk z poměrů, ve kterých by nikdo z nás nechtěl žít, zahynulo na jejích hranicích co nejvíc lidí?
A zamotává se nám s druhou, složitější: Opravdu lze provozovat společné soustátí, když se nejsme ochotni podělit o společná břemena?
Nechme stranou technické otázky jako: Nestály nás náhodou ty monstrrazie, které předváděla kasarenská složka našeho státu prý na ochranu hranic, víc, než kolik by nás stál azyl pro dvatisíce osmset uprchlíků? (Proč právě tohle číslo? Podívejte se do demografických tabulek)
Pavlovi Kuchejdovi
Předpokládám, že se Vaše dcera právě netopí. To byste asi nepsal na DR. Zatímco ti uprchlíci ano. A silně pochybuji, že by Vaše dcera stála o komfort a režim azylového zařízení.
Mimochodem, ta nejznámější kultura, která zdůrazňuje stejnou, protože vždy jedinečnou hodnotu každého života, sama sebe dost často označuje jako "západní"či "evropská". A jedno z náboženství, které si toto zdůrazňování vzalo za své, se jmenuje křesťanství. Nevím, kde a v jaké kultuře byla vychována Fatima Rahini, ale nezlobte se, nerad bych se nechal z téhle země vyhazovat, protože jsem byl vychován v evropské humanistické tradici.
Pokud se někdo chce řídit emocemi a ne fakty a analýzami a chce migrantům pomoci, myslím, že mu v tom nikdo nebude bránit. Neměl by k tomu nutit ostatní a hlavně svou "charitu" provozovat za jejich náklady. To je obyčejné pokrytectví. Obyčejné, ale dost velké.
Jo jsem rad, ze se moje dcera netopi a Fatima take ne. Jen jsem chtel, mozna hloupe vysvetlit, ze je spousta situaci v zivote, kdy jsme nuceni se rozhodovat, ci zivot je pro nas cennejsi. Ne ze by me to tesilo. Uvest jako priklad Sophiinu volbu, je totalni a neprilis vhodny extrem, ale snad je to pro nejakeho vzdelance prijatelnejsi , nez poukazat na hornickou dcerku z Ostravy.
"Migranti začali v pátek odpoledne demolovat vybavení v zařízení pro cizince v Bělé pod Bezdězem. Stalo se tak po jednání s ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD), který všechny jejich požadavky zamítl a upozornil je na to, že musejí dodržovat zákony České republiky. Na místo míří policejní vrtulník a v areálu se objevily další tři policejní dodávky, informovala Česká televize. Chovanec uvedl, že migranti požadují okamžité propuštění ze zařízení, navrácení peněz a mobilních telefonů, které jim byly zabaveny po jejich umístění do zařízení, a okamžitou deportaci do Německa. "
Tohle je realita. Ne ten emoční přelud, který ovládá mysl sluníčkářů.
Ale vážně. Nevím, proč jim je zabavují. Jistě ne proto, aby se obohatili. V azylových zařízeních jsou zřejmě daná pravidla, která musí azylanti dodržovat. Jenže tito migranti nemají zájem o záchranu života. Ti se jedou narancovat do Německa. Neplatí na ně to, co o nich aktivisté publikují. To je přece zjevné. Nejsou to uprchlíci ve smyslu našich i mezinárodních zákonů.
Nyní je důležité, jak se k těmto migrantům postaví vláda a větší politické strany. U nás i v Evropě. Neboť pokud bude pokračovat vše tak, jak doposud, tyto vlády a strany tím rozprostřou koberec pro uvítání nového Hitlera.
Jsem denně ve styku s malými i většími podnikateli, dělníky, důchodci, prostě s takovým vzorkem běžné populace u nás. Nemají potřebu mi lézt do zadku, takže mi říkají vše narovinu. Tím se mi dostane, na rozdíl od vrcholných politiků a lidí pohybujících se ve vyšších sférách, reálného voxu populi. A to i od našich rakouských sousedů.
Všichni tito lidé jsou již příliš znepokojeni tím, co se děje. Nejvíce je irituje neschopnost vlád situací nějak efektivně řešit. Nevěří už, že tohle stávají vlády a strany dokáží vyřešit. Vždyť si nedokáží poradit ani s nepřizpůsobivými. A to ani nemluvě o tom, jak se tito lidé vyjadřují o sluníčkářích, kteří je přesvědčují, aby migranty vítali!
Tihle lidé nejsou nácci. Jsou vyděšení. Ti, kteří je mají přesvědčit, aby se nebáli, to neumějí. Vždyť jim vypráví něco jiného, než co se pak reálně prokáže.
Tohle je velká prohra vlád, stran a aktivistů. Je jedno, jestli svoji koncepci nedokáží vysvětlit, či žádnou koncepci nemají. Už prohráli. Vyděšení lidé teď čekají na Spasitele. Nebude jeho vinou, že mu uvěří.
http://www.lidovky.cz/v-bele-se-posili-policejni-ochrana-rekl-chovanec-po-debate-s-bezenci-1d8-/zpravy-domov.aspx?c=A150731_140216_ln_domov_ELE
A jistě Chovanec není žádný Goebels. Jen taková rozpačitá figura. Ti střihouni přijdou až po něm.
Přiznám se, že zpočátku jsem to na základě nějakého článku na poměrně seriózním serveru chápal tak, že to jsou podle zákona neúspěšní žadatelé o azyl v ČR, kteří čekají na vyhoštění a kteří, když jim to nevyšlo tady, chtějí do Německa.
Ale ukazuje se, že je to jinak...
Současná česká žurnalistika, obzvlášť komentátoři, to je katastrofa. Nikdo nic neověřuje, vaří se z agenturních zpráv a ideologického přesvědčení.
Co odešel Hanák do důchodu, není koho číst...