Má uprchlík právo na život?

Fatima Rahimi

Lékaři bez hranic svou péčí o uprchlíky apelují na celou společnost: každý život je jedinečný a je nutno udělat vše pro jeho záchranu. Pro jedince, kteří se bojí, že jim uprchlíci vezmou práci, se pak ale zdravotníci mění ve zrádce.

Mezinárodní humanitární organizace Lékaři bez hranic nedávno zveřejnila zprávu o svém působení v oblasti Středozemního moře, kde denně zachraňuje mnoho lidských životů.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Organizace byla založena v roce 1971 skupinou francouzských lékařů a novinářů. Jejich posláním je poskytovat odbornou zdravotnickou pomoc lidem, kteří jsou v ohrožení. Členové organizace jsou přítomni v téměř sedmdesáti zemích světa. Patří k nim více než 2 500 mezinárodních a 29 000 lokálních pracovníků.

Tato organizace funguje v České republice již od roku 2006. V roce 2014 se misí zúčastnilo 37 spolupracovníků a spolupracovnic z České a Slovenské republiky. Celkově se jednalo o 51 misí ve 24 zemích. Nejčastěji šlo o projekty v Jižním Súdánu, dále třeba v Demokratické republice Kongo a Sýrii.

Lékaři bez hranic ve svém příspěvku o uprchlictví zdůrazňují, že jako humanitární a zdravotnická organizace budou bránit tomu, aby se smrt lidí v nouzi stala přijímaným řešením krizové situace, která již dlouhodobě přetrvává v regionech jižní a jihovýchodní Evropy.

Léčí tedy všechny — bez ohledu na náboženskou, národnostní či politickou příslušnost. Specialisté na lodích i na souši zachraňují jedince v nebezpečí a poskytují akutní psychologickou a zdravotnickou péči. Pracovníci působí také přímo v zemích postižených konfliktem a především pak v sousedních státech, ve kterých uprchlíci hledají útočiště.

Podle zástupců této organizace jsou součástí veřejné debaty v České republice silně xenofobní a nenávistná vyjádření. Jen vzácně se objevují hlasy požadující bezpodmínečnou ochranu ohrožených lidí. 

Tato krize se nás ale bytostně dotýká. Jistě, obavy o budoucnost a podobu Evropy v nás vyvolávají silné emoce. Bojíme se o vlastní existenci: máme strach, že přijdeme o svou práci. Máme strach, že nám nebo našim bližním bude ublíženo. Strach z neznámých lidí nás pak ale nutí zavřít oči a nedívat se na jejich utrpení.   

Podle čeho chceme rozhodovat, kdo si zaslouží žít a kdo by se měl utopit v moři? Foto lekari-bez-hranic.cz
Hledáme dokonce výmluvy, které ospravedlní smrt mnoha lidí, jimž jsme odepřeli věnovat pozornost. Stačí se podívat na diskuzi, která vznikla na facebookové stránce Lékařů bez hranic. Doktoři, kteří nasazují vlastní krk za ostatní, jsou některými uživateli osočováni jako vlastizrádci.

Má tedy lidský život stále stejnou cenu? Máme k němu ještě respekt a úctu? A na základě jakých kritérií chceme vůbec určovat, čí život je cennější?

Respekt má v každodenním životě zásadní význam. Jako děti jsme se učili ctít své rodiče a učitele. Také školní řád a dopravní předpisy, rodinné a kulturní tradice, pocity a práva jiných lidí, jejich odlišné názory. Byli jsme přesvědčeni o tom, že všichni si takové jednání zaslouží. Že každý člověk je jedinečný a nenahraditelný.

Nyní jsme ale svědky toho, že lidský život pro některé ztrácí cenu. Strach nás oslepil natolik, že dokážeme odsoudit každého, kdo je ochotný tyto životy křísit. Úctu a pochopení jsme vyměnili za prachobyčejný strach. A ten se pomalu mění v nenávist.

Proto bychom měli vyslechnout apel Lékařů bez hranic a společně s nimi zdůrazňovat hodnotu každého jedince. Bez výjimky. Veřejnost, média a političtí představitele musí zajistit trvání tohoto principu.

    Diskuse
    July 29, 2015 v 11.23
    Uprchlík má jistě právo na život.
    Pokud nás chce autorka ale přesvědčit o svých argumentech, musí na to jít jinak.
    Musí nás především přesvědčit o tom, že všichni, kteří se v současné době do Evropy valí, jsou skutečně uprchlíci / osoby, které se nachází mimo svou vlast a mají oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských, národnostních nebo z důvodů zastávání určitých politických názorů/. Toto rozlišení je velmi důležité, neboť "Osoby prchající před spravedlivým trestním stíháním či potrestáním za trestný čin nejsou uprchlíky. Taktéž jimi nejsou ti, kteří opouštějí svoji vlast především kvůli lepším ekonomickým podmínkám v jiné zemi".
    Jestliže Lékaři bez hranic pomáhají všem, bez rozdílu důvodů emigrace, nemůže to být vodítkem pro státy, které mají migranty přijmout. To je proti zdravému rozumu a překročení azylových zákonů.
    Lidé, kteří nabádají k takovýmto hurá akcím vzbuzují přirozeně nevoli většinové veřejnosti a ta se pak může domnívat, že jí nastřádané finance budou neúčelně rozházeny podobnými dobrodruhy pro ekonomické migranty, kteří časem mohou vyvolávat sociální napětí a zvyšovat bezpečnostní rizika.
    Zároveň jsou takovéto nezodpovědné apely vodou na mlýn všech skutečných xenofobů, neboť tito s odkazem na takovéto články lehce přesvědčí veřejnost, že tak, jak to chtějí dělat levicoví aktivisté, se to jasně dělat nedá.
    MP
    July 29, 2015 v 18.11
    Luďkovi Ševčíkovi
    Ne, autorka Vás o ničem přesvědčovat nemusí. Právo na život je lidské právo a právo na pohostinné přijetí je něco, co patří k nejzákladnějším evropským tradicím, zdůrazňované ještě Kantem.
    Tato práva můžete uprchlíkům -- anebo aby nám slova nebránila v dorozumění, těm kdo se pokouší překročit hranice EU -- upřít pouze tehdy, pokud popřete jejich lidství. Pak by ovšem bylo zbytečné Vám cokoli vysvětlit. Prostě byste se potom musel smířit s tím, že žijete v zemi, ve které Ústava říká něco jiného.
    July 29, 2015 v 20.6
    Pane Profante,
    Víme oba, že tradice není právem. A že v Ùstavě těžko najdeme něco, co by dávalo někomu za povinnost souhlasit s tím, že nutně se musí poskytnout pomoc každému, kdo k nám nelegálně za jakýmkoliv účelem překročí hranice.
    K tématu se dnes ostatně trefně vyjádřil Keller v Právu - Otázka správné míry. Prosil bych zájemce o toto téma, aby si článek přečetli a pokusili se pravdivě na jím kladené otázky odpovědět.
    ??
    July 29, 2015 v 22.19
    "Proto bychom měli vyslechnout apel Lékařů bez hranic a společně s nimi zdůrazňovat hodnotu každého jedince. Bez výjimky.
    I Breivika ?
    JN
    July 29, 2015 v 22.59
    Martinu Profantovi
    "... právo na pohostinné přijetí je něco, co patří k nejzákladnějším evropským tradicím, ...
    Tato práva můžete ... těm, kdo se pokouší překročit hranice EU upřít pouze tehdy, pokud popřete jejich lidství."
    Má tedy EU a ČR přijmout každého, kdo se pokouší překročit hranice?
    MP
    July 29, 2015 v 23.13
    Luďkovi Ševčíkovi
    Ano, tradice není právo. Ústava ano a v tomto případě zcela dostatečně. Fatima Rahini psala jasně o poskytnutí pomocí v případě ohrožení života.
    July 30, 2015 v 9.46
    Pocit viny
    Stále nás elity přesvědčují, že jsme vini za poválečný odsun Němců z naší republiky. Neustále se máme za to znovu a znovu omlouvat. Máme mít pocit kolektivní viny za něco, co spáchali těsně po válce naši předkové.

    A co naše kolektivní vina jako členů NATO za všechny ty války, které dnes stále a ve stále větší míře vyhání lidi z domovů a ženou je do Evropy k nám? Myslím, že diktátorské režimy nenapáchaly tolik zvěrstev jako války proti těmto režimům!
    Není náš strach z běženců taky trochu obavou, že nás obviní ze své mizerie? Že náš poklid a bohatství je tu naúkor jejich bídy? Vždyť oni nás opravdu nemohou mít rádi jako příslušníky mocenského bloku, který jejich domovy proměnil v životu nebezpečné trosky.
    Když tohle domyslím (a nenapadá mě to poprvé - už když byli naši vojáci vysíláni do misí NATO mi z toho nebylo dobře) tak mám pocit viny za všechny ty války, kterých se prostřednictvím NATO účastníme, a ráda bych se běžencům omluvila a pomohla jim všem okamžitě. Ale to nestačí. Je třeba zastavit to bombardování a vměšování se do záležitostí zemí, odkud utíkají. Tam bychom měli posílat svou humanitární pomoc a ne vojáky a ne bomby!
    Lékaři bez hranic mají můj obdiv.
    ??
    July 30, 2015 v 17.9
    Sediva je teorie a zeleny strom zivota.
    " A na základě jakých kritérií chceme vůbec určovat, čí život je cennější? - Že každý člověk je jedinečný a nenahraditelný.
    "

    Nase historie nas uci, ze tyhle vety jsou teorie, ale ve skutecnosti nikdy neplatily. Uz jen vyuka historie je plna jmen panovniku a vojevudcu, kteri jsou "vyznamni" a jejichz vztah k ten ostatnim nenahraditelnym jedincum nejlepe charakterizuje vyrok pripisovany pruskemu panovnikovi Fridrichovi II. "Prasata chcete snad zit vecne ?" . Timto vyrokem ukazal jakou cenu pro nej maji jeho vojaci. A neni snad vyrazem ruzne ceny zivota akceptovana ruzna uroven lekarske pece, tedy soukrome zdravotni pojisteni ? Co takhle ochranky politiku, jejichz funkce je zalozena na tom, ze zivot politika je samozrejme cennejsi nez zivot jeho bodyguardu ? Je snad bezna snaha lekaru zachranit kazdeho pacienta, ci se pred zachranou starsich dava prednost zachrane tech mladych ? O stale castejsich diskuzich o Euthanasii ani nemluve. Inu dedecek a babicka ujidaj nam z chlebicka. O tom, ze zivot nasich blizskych ma pro kazdeho z nas mnohem vyssi cenu, nez zivot kohokoliv jineho je snad zbytecne psat. Takze autorko, kriteria ktery zivot je cennejsi byla jsou a budou a to soukroma i spolecenska. To je realita, na rozdil od idealistickeho placani.
    ??
    July 30, 2015 v 17.17
    Pane Profant jedno jihomoravske prislovi.
    Host do domu cakan do ruky. Asi to s tou tradici nebude slavne.
    PK
    July 30, 2015 v 17.26
    To není žádné "jihomoravské přísloví"
    nýbrž název humorné povídky Zdeňka Galušky, jím vymyšlený, stejně jako celá povídka.
    + Další komentáře