V sobotu se konal v Praze protest proti xenofobii a nenávisti vůči uprchlíkům. Spolu s dalšími lidmi jsem měla na starosti organizaci. Ačkoliv si myslím, že se akce povedla, je tu něco, co musím okomentovat ještě dřív, než se k tomu vyjádří někdo mimo organizátorský okruh — snad aby bylo vidět, že jsem si vědoma, že ne všechno úplně klaplo podle mých nebo našich představ.

Na akci vystoupilo sedm řečníků, úvodní slovo měla hlavní organizátorka, také jsme vyslyšeli vzkaz od potenciální řečnice, která se ale nemohla zúčastnit. Ze samotných řečníků jich bylo šest mužů a jedna žena, což je opravdu hodně nerovnoměrné zastoupení.

Když jsme dávali dohromady seznam řečníků, upozornila jsem ostatní, že bychom neměli mít čistě pánský klub. To ostatní uznali, na druhou stranu ti, kteří už pár lidí oslovili, mi řekli, že zkoušeli přemluvit pár žen, ale žádná nechtěla vystoupit. Řekla jsem si, že si to vezmu za úkol a pokusím se najít pár dalších žen.

Oslovila jsem několik žen a jednoho muže, kteří měli k tématu co říct, bohužel ale všichni odmítli vystoupit. Musím říct, že mě to hodně mrzelo.

Nedokázala jsem být ale na nikoho naštvaná. Na sebe? Vždyť jsem udělala, co jsem mohla. Na ostatní organizátory? Ti také udělali maximum. Na potenciální řečníky, kteří nepřišli? Měli své důvody.

Tím nechci říci, že řečníci, kteří na demonstraci vystoupili, byli špatní. Naopak, odvedli podle mě skvělou práci. Zároveň bych ale byla raději, kdyby byl genderový poměr řečníků býval vyrovnaný.

Náš poměr řečníků totiž nechtěně reprezentoval nešvar uprchlického diskurzu v českém prostoru. Jedni muži křičí, jak do Evropy přijíždějí silní zdraví mladí muži v produktivním věku, kteří unesou a znásilní „naše“ ženy a děti. Druzí muži dekonstruují tuto představu zločinného uprchlíka. Jedna strana se hádá s druhou. Muži proti mužům, zjednodušeně řečeno.

↗

Úvodní slovo v sobotu měla hlavní organizátorka Romana Červenková. Foto Petr Zewlakk Vrabec

Jenomže Evropu ani uprchlíky netvoří jen muži, a proto je žádoucí, aby se k tématu vyjadřovaly i jiné gendery. V současné době jsou ženy zastoupeny jako potenciální oběti na straně Evropanů nebo jako neexistující, nepřítomné na straně uprchlíků. Lidé, kteří nezapadají do těchto binárních kategorií, diskutováni ani nejsou.

Nicméně přeci jen něco genderově pozitivního by se na sobotním protestu najít dalo, a to fakt, že celá jeho myšlenka a realizace vznikla z hlavy Romany Červenkové, české muslimky. Romaně se podařilo dostat na demonstraci v Praze během horkého letního víkendového odpoledne několik stovek lidí z různých koutů země. To je neuvěřitelné prokázání vůdčích schopností, za což si podle mě zasluhuje velký respekt.

Pokud bude chtít nějaký šovinista argumentovat, že ženy o veřejné věci zájem nemají, nejsou schopny nic dát dohromady a muslimky jen sedí doma pod dohledem despotického manžela, bude to mít těžké.

Takže mám vlastně radost.