Minulý týden byla zveřejněna výroční zpráva o kontrole českého vývozu vojenského materiálu za rok 2014. V loňském roce dosáhl rekordních čísel. Z uvedených dat vyplývá, že Česká republika zvýšila vývoz těchto produktů: celkově za ně utržila 11,8 miliardy korun. Oproti předchozímu roku vzrostl zisk téměř o 3,75 miliardy korun. Narůstající poptávka po vojenských materiálech ve spojení se sílící krizí na Blízkém východě zajišťuje enormní zájem o proslavené české zbraně.

Zvýšila se ale také naše zodpovědnost plynoucí z takového prodeje? Jak vlastně vnímáme tuto odpovědnost vůči civilistům, s nimiž máme mnohdy kontakt jen skrze zaměřovač prodané zbraně? Nepomáhají právě české pušky a střelivo ve vytváření uprchlické krize, které dnešní Evropa čelí?

Zbraně tam, uprchlík sem

Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru SIPRI i studie Global Defense Trade Report zveřejněné magazínem IHS Jane’s 360 ukazují, že největší regionální tržbu na Blízkém východě přínáší právě obchodování se zbraněmi. Kde tedy skončí většina zbraní, které tyto státy dováží?

Saúdská Arábie předstihla v roce 2013 Indii v počtu dovezených zbrojních materiálů. Stala se tak jedničkou v tomto nechvalně proslulém žebříčku. Na základě dosavadních objednávek můžeme navíc usuzovat, že se neblahý vývoj nebude zpomalovat.

O Saúdské Arábii je obecně známo, že patří mezi nejrepresivnější země světa. V Indexu demokracie jí patří téměř poslední místo — v roce 2014 skončila na 160. příčce. V této monarchii je konání svobodných voleb zakázáno. Opoziční strana je neustálé pronásledována a ženská práva tu prakticky neexistují. Náboženské, etnické i sexuální menšiny jsou perzekuovány.

Někteří občané Saúdské Arábii pravděpodobně poskytují finanční prostředky Hamásu a dalším radikálním skupinam působícím v rámci celého regionu, stejně jako extremistickým entitám v Somálsku, Súdánu a v neposlední řadě i v Jemenu. Také tyto státy jsou cílovou stanicí českých zbraní. V loňském roce jich dokonce většina skončila právě ve zmiňované Saúdské Arábii a dalších autoritářských režimech. 

Mezinárodní předpisy umožňují exportovat téměř tři čtvrtiny světového produktu zbraní do rozvojových nebo nedemokratických států. A to i přesto, že od roku 2014 vyšla v platnost „Smlouva o obchodu se zbraněmi“, kterou podepsala také Česká republika. Tato úmluva vyzývá země, aby obchodní rozhodnutí týkající se vojenského materiálu uzavíraly s přihlédnutím k potenciálním dopadům takového kroku. Především je nutno brát v potaz oblast lidských práv a humanitární zájmy.