Jaké slovo má Čína v Africe? Sledujme nyní Súdán

Petr Jedlička

Mezi severním a jižním Súdánem začíná v těchto dnech válka, která je v rozporu s bytostnými zájmy Pekingu. Právě Súdán byl přitom brán za příklad mimořádného nárůstu čínského vlivu v Africe v posledních letech nejčastěji.

Bije to do očí v titulcích článků, zaznívá to i v projevech nejmocnějších: v Africe dochází k novému kolonialismu a jeho aktérem je Čína. Titulky podkládají konkrétní údaje o investicích, diplomatické aktivitěcelkové hodnotě uzavřených obchodů, v nichž Čína ve vztahu k Africe přeběhla USA už v roce 2009. Znalý novináři též nešetří ilustračními příběhy. Jde ale skutečně o kolonialismus? Snaží se opravdu čínské vedení africký prostor ovládnout — byť třeba ne přímo, ale jen ekonomicky — aby zajistilo přísun surovinových zdrojů a příhodné klima pro výdělečné investice do budoucna?

Masmediální výklad tak vyznívá. Tvrdí to i někteří odborníci. Zvláště od pominutí poslední krize v Zimbabwe se ovšem množí i texty (například zde, zde či zde), které naznačují, že to s tou čínskou mocí nad nejrůznějšími africkými diktaturami nebude tak valné ... že velmoc prostě jen tržně expanduje, obchoduje a s politikou toho moc nezmůže.

Takže jak? Významně napoví už nejbližší týdny. Dva dnešní Súdány, tj. původní, severní, arabský a pouštní, jehož hlavní město je Chartúm, a mladý, jižní, černošský a africky pestrý s hlavním městem Džubou, se totiž dostaly opět na pokraj války. A Čína v obou dvou mohutně investuje. Jde tu samozřejmě zas o ropu, jejíž ložiska obklopují dosud nevyjasněnou hranici, a o hrozící válce se také už několikrát psalo. Nyní je to však vážnější.

Jednotky státu existujícího teprve od loňského července, tj. Jihosúdánské republiky, obsadily již v minulém týdnu příhraniční region Heglig. Jedná se o malé území s jedním centrálním sídlem, které dle platných dohod patří původnímu (severnímu) Súdánu. Žije zde ovšem ne-arabská většina a jsou zde ropná pole, ze kterých pochází polovina celosúdánské produkce.

(Severo)súdánské letectvo začalo souběžně bombardovat jihosúdánské vesnice. Obětí zatím není mnoho, protože Súdán k útokům používá transportní letadla Antonov 26, z nichž se shazují bomby s jen malou přesností. Jižní Súdán ale nemá letectvo vůbec žádné, a jeho vláda tak reaguje čím dál podrážděněji.

Zloba zároveň roste i v Chartúmu. Poslanci súdánského parlamentu schválili v pondělí rezoluci, v které označují současný režim Jihosúdánské republiky za nepřítele Súdánu. Předseda parlamentu vyzval k tažení na Džubu a sám prezident-generál Umar Bašír ve středu otevřeně slíbil, že nejen Heglig, ale celý Jižní Súdán „osvobodí“.

Většina analytiků sice dnes obavy z nové celostátní války mírní: (Severní) Súdán současně potlačuje již tři regionální povstání — v Dárfúru, v oblasti Modrého Nilu a v provincii Kordofán. Na velkou ofenzívu nemá ani jednotky, ani peníze, a navíc, Jižní Súdán rozlohou odpovídá Francii, což se při minimálním počtu silnic a funkčních železnic dobývá těžko. Co je však důležitější z hlediska našeho tématu: v důsledku vpádu jihosúdánských jednotek do Hegligu se zcela zastavil export ropy z jihu (surovina se dopravuje ropovodem přes severní Súdán) a značně omezil i z severského pohraničí. Ropu přitom v obou Súdánech — a tu jsme u jádra pudla — těží především čínské společnosti.

Jaký zájem může mít Čína na zastavení přísunu ropy a perspektivnímu obnovení války? Logicky pramalý. Zbraně dodává oběma režimům tak jako tak. Těžko přitom dohledat africkou zemi, kde by se o čínské moci nad vládami, resp. kolonialistických choutkách Pekingu psalo v minulých letech obsáhleji — snad jedině ono zchudlé Zimbabwe.

A proto sledujme nyní Súdán ... jak se situace vyvine. V Chartúmu působí velká čínská mise. Jihosúdánský prezident Salva Kír má přijet do Pekingu 24. dubna. Pokud se poměry uklidní a ropa začne opět proudit navzdory okupaci Hegligu, resp. Bašírovým slovům o hmyzu z Džuby, získá líčení nové kolonizátorské velmoci o něco více na věrohodnosti. Jestli se ale boje rozhoří a pokud zůstanou kohouty utažené i přes zjevné poškození bytostného čínského zájmu, bude na místě začít dosavadní pohled přehodnocovat.

    Diskuse
    April 23, 2012 v 16.47
    Další vývoj
    Jihosúdánská armáda v průběhu víkendu dobytou oblast vyklidila. Není prozatím jasné, zda byla vyhnána severosúdánskými jednotkami, jak tvrdí vláda v Chartúmu, či zda se prostě stáhla; bombardování jihosúdánského příhraničí nicméně pokračuje.

    Prezident Bašír mluví dál o osvobození jihosúdánského lidu od vlády zlotřilého režimu. Ropa stále neproudí.
    DV
    April 24, 2012 v 13.6
    Hm..
    Přijde mi to takový vytržený z kontextu. Na africký půdě Čína s US "zápasí" o rozsáhlý nerostný bohatství.Myslím, že nelze konflikt v Súdánu vnímat takhle izolovaně; ale jako součást širšího konfliktu v nitru Afriky, kterej zahrnuje Kongo, Ugandu, Rwandu, Středoafrickou republiku atd..Čína dobývá Afriku spíš přes investice, zatímco US spoléhají spíše na sílu (AFRICOM) atd..
    April 24, 2012 v 13.52
    vnímám to přesně opačně. Nenapadá mě jediný způsob jak tento kontext, jakkoliv třeba pravdivý pro pomezí Rwandy, Ugandy a DRC, smysluplně aplikovat na dění v súdánském pohraničí. Domnívám se, že z kontextu nic nevytrhuji, ale naopak - téma do něj násilně netlačím.

    I když je možné, že si Spojené státy myslí na Jižní Súdán perspektivně (i když indiciemi jsou zatím jen loňské zrušení sankcí a otevření velvyslanectví ve Washingtonu), nelze opomenout, že ropu lze ze Súdánu vyvážet pouze jedním ropovodem, a ten má pod kontrolou sever. Na jihu se sice má stavět nový, ale bude hotov až kdo ví kdy. Licence na těbu mají v obou Súdánech převážně korporace z Asie, krom čínských ještě malajské. Žádní Američané ...
    DV
    April 24, 2012 v 14.4
    Existují jiné pohledy na Súdán, o nichž se dá polemizovat
    "The US covert war against Islamic Sudan began in 1990 and through decades of simmering low-intensity warfare we have slowly but surely eroded the power of the Khartoum government and usurped their sovereign lands through all kinds of mass atrocities paid for by US taxpayers."

    http://www.consciousbeingalliance.com/2012/03/kpfa-speaks-to-keith-harmon
    April 24, 2012 v 14.19
    polemizovat se jistě dá, ale lépe je to dělat ve vztahu k jasně ohraničenému tématu, například k argumentaci v tomto textu. Jinak se člověk snadno utopí v geopolitickém obecnu. Argumentem by tedy zde mohly být například americké dodávky zbraní Jižnímu Súdánu, podepsané kontrakty z poslední doby, diplomatické depeše nebo tak něco ... polemizovat s tezemi typu, že již Súdánská lidově osvobozenecká armáda byla v podstatě izraelsko/americkou silou, je mi opravdu zatěžko.
    JK
    April 24, 2012 v 18.43
    Zlí Američané
    Hezká polemika. Zdá se, že někteří ideologové ty zlé Američany (Židy) k pochopení světa nutně potřebují, a když nejsou, musí si je vymyslet.