Slogan čínských olympijských her „Jeden svět, jeden sen“ reálně znamenal víc než jen obligátní variaci na základní olympijskou myšlenku, mj. právě tím, jaká země jej formuluje. Souvstažnost mezi látkou, z níž jsme utvořeni, a látkou, která tvoří sny, známe již od Shakespeara a dnes už víme i ze zcela empirických prožitků, že kdyby neexistovala, sotva by někdo vynakládal tak nesmyslné částky do oblasti reklamy. Období kolem olympiády přineslo jakousi definitivní artikulaci čínské globální identity a stoupající frekvence otázek spojených s touto zemí vyústila v stále častěji se objevující slogan o tomto století jako o „čínském století“.

Jednou z těchto otázek musí být: co to vlastně znamená? 1. října 2009 Čína také oslavila šedesát let od započetí své nové cesty, což podle starších čínských „map“ — astrologie, resp. alchymie pěti elementů, cirkulujících ve dvanáctiletých cyklech — znamená uzavření jedné celistvé vývojové fáze a započetí fáze další. Tyto staré „mapy“ hrály v čínské historii podstatnou roli více než dva tisíce let a umožňovaly „Říši středu“ nalézat střed mezi dynamickými proměnami ženské a mužské síly — jin a jang — což jistě negarantovalo nějaký komfort většiny obyvatel, ale až na výjimky se to projevovalo relativní stabilitou hranic čínského území.