V současném tápání západního světa se množí apokalyptické předpovědi, v nichž hraje prominentní roli Čína. A protože žijeme ve světě ovládaném jednoduchým ekonomizujícím myšlením, smrskávají se i tyto předpovědi na hru čísel, v nichž prim hraje ekonomický růst a absolutní velikost té které ekonomiky.

Hospodářské noviny například nedávno uveřejnily celou dvoustranu, která ukazuje odhadovaný výkon největších ekonomik světa v roce 2050. V těchto statistikách Čína předstihne USA, velikost jejího HDP má být asi 150 procent velikosti HDP USA. Před USA se má dostat i Indie.

Na tyto ekonomické předpovědi často navazují politologové s předpověďmi o rostoucím politickém a vojenském vlivu Číny nebo teoriemi o tom, že Čína prý ukazuje nepotřebnost skutečné demokracie pro ekonomický růst. Mluví se o specifickém čínském modelu. Dozvídáme se dokonce, že demokracie, v níž rozhodnutí o velkých projektech dlouho trvá, nemůže dlouhodobě soutěžit s režimem, v němž se o takových projektech rozhoduje centrálně a rychle.

Všechny tyto předpovědi si zasluhují širší kontext, o který se senzacechtiví novináři bohužel většinou nezajímají. Začněme čísly.

Jestliže čínské HDP bude v roce 2050 údajně mít hodnotu 150 procent amerického, pak, pokud by tomu tak skutečně bylo, to znamená pouze tolik, že Čína bude sice v absolutních číslech největší ekonomikou světa, ale jelikož i v roce 2050 má mít zhruba třikrát více obyvatel než USA, ještě pořád bude zhruba dvakrát chudší v přepočtu HDP na hlavu. Řečeno jinak, životní úroveň průměrného Číňana bude dvakrát menší než průměrného Američana.