Fetiš růstu

Marta Nachtmannová

HDP je ukazatel, který měří to, co měřit dokážeme a na čem se shodneme, že měřit budeme. V obecné rovině však neplatí, že více znamená lépe.

„Produkce lokomotiv byla oproti loňsku dvojnásobná. Pilné ruce našich údernic už dnes pracují na tom, aby příští rok výroba vzrostla o dalších 50 %. Všichni se tak budeme už za rok mít třikrát lépe než loni!"

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nad takovým pseudologickým tvrzením se nejspíš zasmějete. „Jo jo, lokomotiv bylo v republice o pět víc, ale všichni jsme si dva měsíce neměli čím utřít zadek." V tržním hospodářství naštěstí není pro takové ideologické žvásty prostor.

Ne tak zcela.

Václav Bělohradský kriticky nazývá růst HDP jako „růst růstu". Podle Hynka Fajmona je to však „pouhé pejorativní označení pro přirozenou snahu lidí produkovat více, aby se měli lépe". To zní téměř jako logický argument. Jenže reprezentuje stejně falešnou logiku jako údernická propaganda. Více rovná se lépe. Jenže příběh lokomotiv a toaletního papíru připomíná, že záleží také na tom, čeho je více a pro koho.

HDP měříme necelých osmdesát let. Jedním z impulsů pro vznik nějakého ekonomického indikátoru byla krize počátku třicátých let dvacátého století. Američtí politici a administrativa tenkrát chtěli porozumět dění, které je zaskočilo. Statistika a ekonometrie byly ve třicátých letech v rozpuku, a v tvůrcích politik tak tyto disciplíny pochopitelně vzbuzovaly obrovskou víru a naději. Jak se postupem času zlepšovala organizace dat, rozšiřoval počet sledovaných údajů a rostl výkon počítačů, který umožňoval analýzu čím dál většího objemu dat s použitím čím dál pokročilejších vzorců, upravovala se i metodika měření ekonomického růstu.

HDP je ukazatel, který měří to, co měřit dokážeme a na čem se shodneme, že měřit budeme. Jako každé zjednodušení skutečnosti má i HDP svá omezení. Jedním z nich je prostý fakt, že HDP je příliš zobecněný ukazatel, který nepodává žádnou informaci o struktuře. O té více vypovídají jiné statistické ukazatele, například Giniho koeficient, který měří nerovnost rozložení zkoumaného znaku. HDP také nevypovídá nic o užitku jednotlivců, natož pak přístupu k příležitostem či spokojenosti.

Už třicet let po prvotním uvedení HDP do praxe přicházeli vědci s náměty na vícerozměrné ukazatele, které by neredukovaly člověka na ekonomického aktéra, kterého v agregovaném ukazateli nevidíme a nevíme o něm vůbec nic. Pouze předpokládáme, že více je lépe, a tudíž větší HDP znamená lepší život. Což je logicky chybný krok. I kdyby více bylo lépe, nelze z toho vyvozovat, že „v součtu více" znamená „lépe pro určitého jednotlivce".

Černobílé nahlížení světa a zjednodušená kvantifikace hospodářských výsledků byla typická pro totalitní propagandu. Dnes taková jednociferná достижения propagují jako jediný správný pohled na svět a jediné správné měřítko úspěchu neoliberálové.

    Diskuse
    July 23, 2010 v 18.34
    Co je na něm tak krásného
    HDP jako jediný souhrnný, zastřešující ukazatel je prostě dobře srozumitelný. Pokud máme všeobecné volební právo, je to tuze důležitá vlastnost. V tom všechny jeho alternativy, které znám, pokulhávají. -- Drobnost na okraj: ten pojem "jednociferná" v poslední větě asi není úplně namístě.
    July 23, 2010 v 18.54
    pravice a myšlení
    Fajmonův článeček si stojí za to přečíst celý. Není snad lepší doklad intelektuální mizérie, s níž se dnešní pravice potýká! Takto se autor v závěrečné pasáži řečnicky obrací k Bělohradskému s otázkou: "Má být cílem "nerůst"? Máme mít za cíl nulový růst nebo dokonce záporný růst? To by určitě šlo poměrně lehce zařídit. Rudí Khmerové to zvládli za chvíli. Jak to dopadlo, dobře víme."
    V jejich očích se nezračí nic jiného než strach...
    SH
    July 25, 2010 v 16.29
    Nesmysl
    Ukazatel HDP je především paskvilní. Zvyšuje se, i když devastujeme, dokonce ničíme i válčením, protože se v něm vykazuje spotřeba zbraní, zvýšené výdělky vojsk atd. Při tom to co válčením zboříme následně obnovujeme, čili fakticky nic nového nevytváříme, ale ve statistice se vykazuje opět dalším růstem HDP.
    July 25, 2010 v 22.29
    Spotřeba a ničení
    Dovolím si v reakci na poslední příspěvek ocitovat Hannah Arendt. Ta spojitost mezi ekonomikou založenou na plýtvání a ničením formulovala již v polovině minulého století.

    „Abychom si uvědomili mimořádnou hnací sílu tohoto procesu odcizení světu, prudký vzmach, jehož po staletích takřka nerušeného rozvoje v současném stádiu nakonec dosáhl, stačí si vzpomenout na tzv. německý „hospodářský zázrak“ poválečné doby, který je zázrakem jen proto, že se hospodářské myšlení stále ještě pohybuje v rámci dávno překonaných pojmů. Německý hospodářský zázrak je patrně svého druhu klasickým příkladem toho, že zničení soukromého vlastnictví, destrukce předmětného světa a rozbití měst neplodí za moderních podmínek chudobu, nýbrž bohatství. Příklad německého hospodářského zázraku totiž ukazuje, že tyto destruktivní procesy se ihned obracejí ani ne tak v obnovu zničeného, jako spíše v nesrovnatelně rychlejší a efektivnější proces akumulace. Jedinou podmínkou přitom je, aby dotyčná země byla dostatečně moderní a mohla reagovat na destrukci zvýšenou produkcí. Z ekonomického hlediska se válečné zpustošení v Německu naráz postaralo o to, co jinak v současné ekonomice založené na plýtvání, v němž musí být stále spotřebováván předmětný svět, aby se mohla udržet při životě produkce, působí pomalejší, i když méně jistý proces spotřeby. A výsledek tohoto „zázraku“ ukazuje se vší žádoucí zřetelností, že moderní proces produkce již dosáhl takové intenzity své hnací síly, na niž už kapacita spotřeby nestačí, a že tento proces by spíše fungoval ještě lépe, kdybychom se mohli rozhodnout, že svět předmětů nebudeme pouze spotřebovávat, ale že ho rovnou zničíme. Nikoli ničení, ale uchovávání a konzervování podrývá moderní ekonomiku, jejíž obraty mohou být existencí čehokoli stálého pouze zpomaleny, protože jediná konstanta, která je jí vlastní, spočívá v neustálém zrychlování procesu produkce.“ (Arendtová, Hannah: Vita activa, s. 328)
    July 27, 2010 v 2.26
    Proti floskuli
    .Proti floskuli:
    "HDP je ukazatel, který měří to, co měřit dokážeme a na čem se shodneme, že měřit budeme.", dávám tvrzení: HDP je ukazatel míry mezilidské hospodářské aktivity.
    Proti tvrzení:
    "Pouze předpokládáme, že více je lépe, a tudíž větší HDP znamená lepší život. Což je logicky chybný krok.“, říkám: Logické je, že kdyby ukazatel HDP neodrážel do dostatečné míry nějakou důležitou skutečnost, přestal by se široce používat. Přičemž můžeme vidět, že když se mezilidská hospodářská aktivita zvyšuje, tendence je, aby se na ní podílelo víc jednotlivců se všemi důsledky a naopak. “
    Proti tvrzení:
    „I kdyby více bylo lépe, nelze z toho vyvozovat, že „v součtu více" znamená „lépe pro určitého jednotlivce".", říkám: „I kdyby v součtu lépe neznamenalo lépe pro určitého jednotlivce, nemohli bychom říci, že to není lépe, natož, že to je hůře.“
    Pak tvrzení: „V obecné rovině však neplatí, že více znamená lépe.“, nás nutí k zamyšlení co je to vlastně to „lépe“.

    July 27, 2010 v 11.6
    Floskule růstu HDP
    1) HDP zachycuje pouze tu hospodářskou aktivitu, o které jsou záznamy. Není tedy ukazatelem "míry mezilidské hospodářské aktivity".

    2) HDP je dostatečně dobrý ukazatel, nikoli dokonalý ukazatel. Jakýkoli jiný ukazatel bude jen více či méně dostatečně dobrým, nikoli dokonalým. Článek se nestaví proti měření HDP, ale proti přeceňování jeho významu a proti jeho interpretaci jakožto jedině správného měřítka toho, co pro společnost znamená "lépe". I sama ekonomie rozlišuje mezi množstvím a užitkem. Zatímco množství je (relativně) měřitelné, užitek je těžko uchopitelný a tzv. "ordinální". Ekonomicky dokážeme posoudit nanejvýš že situace A znamená pro jedince vyšší užitek než situace B. Nevíme o kolik a dokonce k podobnému závěru dokážeme dospět pouze v některých případech.

    3) Tvrzení "můžeme vidět, že když se mezilidská hospodářská aktivita zvyšuje, tendence je, aby se na ní podílelo víc jednotlivců se všemi důsledky a naopak" staví na předpokladu (nebo spíš na zbožném přání), že s vyšší mírou ekonomické aktivity dochází k vyššímu zapojení všech jedinců. To je další omyl spojený s interpretací ekonomického růstu. Empirická data naznačují spíše opak.

    4) "Lépe" a "hůře" je podstatou omezenosti vypovídací hodnoty HDP, které nám opravdu říká pouze tolik, že to, co zrovna dokážeme měřit, je "více" či "méně".
    July 27, 2010 v 23.45
    Pro autorku
    Pro autorku
    1)Tak dobře, HDP je ukazatelem „míry registrované mezilidské hospodářské aktivity“. Vyhovuje? Ale vzhledem k tomu, že v ČR a i v celé EU se registruje třeba 75% (spíš víc) mezilidské hospodářské aktivity, tak bych na tom tak nebazíroval. Zvlášť proto, že by bylo divné, kdyby se neregistrovaná nechovala podobně jako registrovaná. Ale to jen odhaduju, to nevím.
    2)Souhlasím, jen jsem považoval za svoji povinnost se používání HDP zastat.
    3)Omyl? Můžete mi, prosím, poslat nějaké seriózní empirická data z různých zemí, která v období posledních 50 let „spíše naznačují“ (tedy víc jak 50% případů), že když v těch zemích roste HDP, tak klesá zaměstnanost a výnosy z daní (odhlédneme-li od případných změn způsobených zásahy do daňové soustavy)
    4)Tomu asi nerozumím. Nebo, není „lépe“ a „hůře“ podstatou omezenosti našeho pohledu na celou problematiku? Vždyť více mezlidské hospodářské aktivity znamená více zaměstnaných a větší daňové příjmy. Nebo máte někde ta data co dokazují opak?
    Díky za diskuzi