0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Jakub Vaníček

Profese: redaktor
Pravidelně cestuju mezi Vysočinou a Olomoucí. S prvním přesedáním v Pardubicích si říkám, jestli se vůbec v takovém smradu dá žít, v Olomouci mi pak trvá asi hodinu, než si na to zvyknu, pokouším se např. zadržovat dech, když kolem mě projede idiot v rozčouzeném, dvacet let starém dieselu atd. Po dvou hodinách je mi to už jedno a říkám si, že zítra stejně vypadnu a večer po návratu se půjdu nadýchat něčeho lepšího..
Je to vlastně taková dočasná kolonizace města. Jsem za ni rád, neb žiju nedaleko Jihlavy a hustý kulturní program - co do náročnosti - včetně příležitosti setkání s přáteli z těch několika učiní událost. A to i přesto, že jeho jakási "nepatřičnost" je vidět na každém rohu. Poslouchám to každý rok: lidé mi říkají, že jejich město se naplnilo podivnými lidmi. Jiní si stěžují, že hospody praskají ve švech; ale jsou i takoví, kteří se po festivalu těžko vrací ke každodenní realitě jednoho nevýznamného krajského města. Pochybuju, že jej funkčně propojíte se světem velkého města a kyselých káv.
Napadá mě k otázce, jakému čtenáři je vlastně Raventósova kniha určena, přibližně toto: jeho argumentační strategie je opravdu založena na diskusích, které probíhaly v anglosaském prostoru; totéž můžeme říci i o problému, který Raventóse zvláště zajímá: jak přiblížit koncepci nepodmíněného (!) ZP zastáncům republikánské i liberální tradice.
Podle mě je u nás tato otázka otázkou budoucnosti. Máte pravdu, naši diskusi stále určují lidé, kteří při každé příležitosti jaksi zahlížejí k situaci před rokem 1989. Ptejme se proto, v jakém časovém horizontu se bude ZP řešit - spolu s panem Ruskem bych řekl, že jde o desítky let. Nebude pak naše diskuse více evropská (či západní, chcete-li)?
Stačí ale položit na jednu stranu stolu úvahy Van Parijse nebo Raventóse a na druhou filosofa Bednáře, zmíněného v úvodu mé recenze. Už tady jasně vidíme, jaké limity má ono neustále vztahování k době před rokem 1989.
Ano, je opravdu zvláštní, že koncepci ZP kritizuje člověk, který se nakonec zeptá, jestli když dostane 10 tisíc ZP, bude pak o tutéž částku krácen na mzdě. Jenže taková je situace, kdekdo bude diskutovat, aniž by přečetl jedinou knihu k tématu. To známe z našich krajin důvěrně.
Každopádně děkuji za příspěvky pana Ruska, podle mě zcela adekvátně kladou existenční nutnost pro přežití lidstva právě do souvislostí se ZP. Podobně to formulují i jiní autoři.
...se Raventós opírá o úvahy levicového libertariána Hillela Steinera, podle něhož "původní společné vlastnictví Země a - obecněji - přírodních zdrojů náleží rovnou měrou všem obyvatelům planety. (...) plody práce nemají být zatíženy daněmi, avšak přírodní zdroje ano (...) daň je spravedlivá tehdy, pokud odebírá lidem něco, co nemají právo vlastnit. (...) To znamená, že není-li možné uskutečnit hypotetické přerozdělení přírodních zdrojů mezi všechny lidi, je třeba to nahradit tím, že každému dáme nějaký druh příjmu."
To podstatným způsobem posouvá otázku financování ZP - nemusí to být nutně progresivní zdanění, kterými by jedna část obyvatelstva zatěžovala část druhou. Daleko spíše by mohlo jít o politický duel mezi voliči a korporacemi, jež si stále ještě privatizují velký podíl ze zisku generovaného zdroji nerostného bohatství. Jistě, kdesi v budoucnu se nad námi vznáší problém TTIP a podobné, ty by ale nemusely snahy o nový způsob přerozdělování těchto zisků navždy zmařit, snad jen těžce zkomplikovat.
Podle mého soudu lze celou otázku ZP momentálně převést na rovinu politických rozhodnutí. Experimentů, podkladů, studií nebo výpočtů bylo za desítky let vyhotoveno dostatečné množství, tudíž jimi jimi může každý politik své úsilí o zavedení ZP podepřít.