Jihlavský festival: pražské kafe a Prior pod plachtou

Michaela Hadravová

Jihlavský festival dokumentárního filmu je i kulturním střetem mezi starousedlíky a návštěvníky z vzdělanějších vrstev velkých měst. Jeho hlavní paradox se s každým ročníkem spíš prohlubuje: festival roste, ale Jihlava nikoli.

Píše se rok 2007 a já poprvé v životě vyrážím zhlédnout dokument na jihlavském festivalu dokumentárního filmu. Učitel literatury nám dal za úkol vidět aspoň pět dokumentů a o jednom z nich napsat esej. Máme za sebou ani ne druhý měsíc prvního ročníku na gymnáziu a tak většině popisků filmů moc nerozumíme a rozhodujeme se tedy intuitivně, podle názvu nebo podle délky.

Mnozí tak získali první zkušenost s experimentálními filmy (ty jsou často nejkratší), u kterých je často velmi těžké odhadnout zamýšlené sdělení, a zřejmě už nikdy znova na festival nepřišli. Můj první film byl o polských pracovnících ve Velké Británii a ukazoval, že cesta za štěstím na západ pro mnohé znamená každodenní boj o přežití a nuzné pracovní podmínky. A tak jsem se stala každoroční návštěvnicí festivalu a každý rok se snažila aspoň na pár dní, nebo třeba i jen na jeden den (a jeden večírek) dorazit, i když to znamenalo přejet celou republiku.

Festival bezpochyby posílil (ve mně možná spíš zcela založil) patriotskou hrdost na své rodné město, kterou jinak příliš nepociťuji. Jihlava je město někdejší hokejové slávy, piva Ježek (které většinou moc lidem nechutná) a s jedním z největších náměstí v České republice — uprostřed něhož se však tyčí obchodní dům Prior ze 70. let, kterému většina lidí nemůže přijít na chuť.

A nemůže mu přijít na chuť ani ředitel jihlavského festivalu Marek Hovorka. Zřejmě i proto byla v jednom z předchozích ročníků celá stavba zakryta plachtou, což jistě bylo součástí proměn veřejných prostor po celé Jihlavě souvisejících s festivalem, ale také se tím podařilo Prior schovat, aby nerušil a nestrašil návštěvníky a návštěvnice, kteří si přijeli do města užít dokumenty.

×
Diskuse
November 7, 2016 v 8.54
týden poté
Je to vlastně taková dočasná kolonizace města. Jsem za ni rád, neb žiju nedaleko Jihlavy a hustý kulturní program - co do náročnosti - včetně příležitosti setkání s přáteli z těch několika učiní událost. A to i přesto, že jeho jakási "nepatřičnost" je vidět na každém rohu. Poslouchám to každý rok: lidé mi říkají, že jejich město se naplnilo podivnými lidmi. Jiní si stěžují, že hospody praskají ve švech; ale jsou i takoví, kteří se po festivalu těžko vrací ke každodenní realitě jednoho nevýznamného krajského města. Pochybuju, že jej funkčně propojíte se světem velkého města a kyselých káv.
TT
November 7, 2016 v 10.07
Pořád tomu nerozumím
Autorka dobře popsala problém, který je pro mě záhadou. Ukázková akce na podporu turistiky a místního rozvoje, pro kterou město ani kraj nemuselo nic moc udělat, je vlastně tak trochu nevítaná.

Nechápu hospodské, kterým vadí, že jim tam chodí lidé - každý rok ve stejnou dobu, a nejsou schopni zajistit více míst - což skutečně není tak složité.

Nechápu město, které není schopné zajistit další občerstvení ve městě - třeba jako nějaké další "městské slavnosti." Nechápu, proč nejsou déle otevřena muzea a třeba i noční prohlídky katakomb. A nechápu, proč se kraj té super cílové skupině nesnaží během festivalu nabídnout další turistické atrakce, kam by mohli jet během roku.

No a nechápu, stejně jako autorka, proč služby v max. míře nezajišťují místní - aby to bylo levnější a aby vznikla nějaká lokální provázanost a tolik požadované "spoluvlastnictví".

Je to takový český Kocourkov. Chceme rozvoj, chceme turistiku, chceme více peněz, jen nechceme vůbec nic měnit a dělat něco navíc.
PM
November 7, 2016 v 22.14
Já chápu znechucení a omrzelost místních tvářívtvář mase cizinců,
kteří se přijeli pobavit do jejich domovského prostředí způsobem, který je domorodcům cizí.
Co platí pro Benátky - kde nejen v období různých masových alotrií domorodci prchají na venkov a příjemnou obsluhu nelze očekávat ani v kafi Florian, natož od cizích pracovních sil v přeplněných hospodách - je nutno očekávat i v Jihlavě.
Dnes v epoše masových akcí to není pro domorodce jen tak si vyvzdorovat suverenitu a respekt své jedinečnost, a spolu se vstřícnými chápajícími kulturními migranty vytvořit snesitelně disharmonických souzvuk.
Když i Benátčané dnes úpí.
Z cizinců po staletí šaramantně tyjící ........bych dodal.
TT
November 8, 2016 v 10.28
Pane Petrásku,
při vší úctě k Jihlavě a festivalu, přece jen to nejsou Benátky...

Spousta lidí samozřejmě nechce ve městě houfy turistů, ale ani festival neudělá z Jihlavy Malou stranu, kde se nevejdete na chodník celý rok. A pokud se kraji Vysočina nelíbí turismus, pak nechápu, proč ve své strategii rozvoje pořád nabádají k dalšímu rozšiřování turistických nabídek a samozřejmě k čerpání dotací.

Byl jsem v Nikaragujské Grenadě na mezinárodním festivalu poezie. Grenada je o trochu větší než Jihlava, násobně chudší a na festival přijíždí mnohem více lidí z celého světa. A Grenada to perfektně zvládá a je na to hrdá. Jestli on ten problém nebude jinde...
November 8, 2016 v 13.25
Alena Zemančíková
zde psala něco trochu podobného o festivalu v Hronově
http://denikreferendum.cz/clanek/23493-ci-byl-letosni-jiraskuv-hronov

Hronov je ovšem skoro 10 krát menší než Jihlava. Pře pár lety jsem byl v Třeboni v době Anifilmu a zdálo se mi, že město je s tím festivalem sžité dobře. Ťřeboň je o něco málo větší než Hronov, na turisty jsou tam ovšem zvyklí. V Blatné jsem zase byl v době konání mezinárodní klavírní školy a zdálo se mi, že to také funguje výborně.