Nový film Český Alláh slovenské dokumentaristky Zuzany Piussi mohli diváci vidět poprvé minulý víkend na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. 11. listopadu jej uvede Česká televize v rámci cyklu Český žurnál.

Českou společnost a politiku v posledních dvou letech zaměstnávalo téma uprchlíků a islámu. Ti, kteří k přílivu imigrantů do Evropy nedokázali zůstat lhostejní, se snažili uplatnit podle svého nejniternějšího přesvědčení. Někteří freneticky pomáhali zmateným a zoufalým uprchlíkům propuštěným z drsných českých detenčních zařízení, jiní burcovali národ proti „hordám mladíků se smartphony, kteří u nás budou prosazovat právo šaría“.

Český Alláh pomůže oběma skupinám nahlédnout do myšlení těch druhých bez pnutí, které je charakteristické pro vyhrocené diskuze na sociálních sítích.

↗

Záběr ze scény, která se do filmu nedostala. „Když jsme začínali točit, vyzkoušela jsem si v supermarketu, jak lidi reagují na muslimku. Byli odtažití,“ říká Zuzana Piussi. Foto archiv Zuzana Piussi

Natočila jste film o českém antiislámském hnutí a o lidech, kteří pomáhají uprchlíkům. Je to sonda do myšlení odpůrců migrace i těch, co mají s uprchlíky soucit. Jak se vám při natáčení podařilo rozmluvit „konvičkovce“, získat jejich důvěru? Zakladatelka Naštvaných matek Eva Hrindová, ale nejen ona, na kameru mluvila velmi ochotně. Vy sama máte přitom mnohem blíž k těm, co uprchlíkům pomáhají.

Jakmile se o něčí názory zajímáte opravdu upřímně, málokdy vás odmítnou. Myslím, že se mi ještě nikdy nestalo, že bych někoho požádala o odpověď na moje otázky, a neuspěla — zejména, pokud jde o lidi, kteří chtějí vyhrát volby. Když jsem začala o Bloku proti islámu natáčet, měli vysoké preference a na náměstích jim naslouchaly davy lidí. Do Evropy proudili uprchlíci a Češi na to reagovali strachem. Zajímalo mě, z čeho ten strach vyvěrá a jak se s ním pracuje, aby se z něj vytěžil politický kapitál. Jana Volfová na začátku filmu vlastně pronese jasný návod, jak dělat populistickou politiku.

Martin Konvička nebo Petr Hampl ve filmu nemluví na kameru tak často jako Eva Hrindová. Je to proto, že si zachovávali distanc?

Evu a Naštvané matky jsem si vybrala sama. Chodila jsem za ní s kamerou. Ve filmu dávám přednost situacím. Až ve střižně jsme s mým mužem Vítem Janečkem zjistili, že ten film je nejen o Evě Hrindové, ale i o Janě Volfové a dalších postavách a vzniku a zániku populistické strany.

Kolik času jste mezi lidmi z Bloku proti islámu strávila?

Film jsem točila dva roky.

A jaký je váš hlavní poznatek o tomto společenství?

Žádné společenství lidí se nedá zevšeobecňovat. Ale tyhle asi spojuje touha po sebeuplatnění a snaha dostat se do mocenských struktur.

Když si vezmeme to, jak Martin Konvička, Petr Hampl nebo Eva Hrindová vystupují na sociálních sítích, vidíme je jako velmi kontroverzní postavy. Jejich vyjádření bývají nejen za hranicí dobrého vkusu či takzvané politické korektnosti, ale někdy i za hranicí zákonů. Ve filmu ale všichni působí mnohem umírněněji. Jak si to vysvětlujete?

Žádný člověk nežije svými výroky v soukromí. Ve veřejném prostoru se ale někteří snaží rozpoutat téma, vyhrotit jej na maximum, stát se autoritou a získat politické body. Takto dochází k tomu, že se lidé uzavírají ve skupinách. Mojí úlohou jako dokumentaristky je ukázat myšlení a jednání jedné z těch uzavřených skupin. Věřím, že to má význam jednak proto, aby se dané téma ve společnosti méně hrotilo, ale funguje to také jako nastavení zrcadla.

Získal někdo z protiuprchlicky orientovaných protagonistů vašeho filmu vaše sympatie? Nebo aspoň pochopení pro to, co dělají?

Nejlépe to vystihla Magdalena Pospíchalová — jedna z postav, co ve filmu pomáhají uprchlíkům — svou historkou s Okamurou. Okamura jí za uprchlíky poděkoval, protože, co by si bez nich počal…

Lidé v sobě mají mnoho osobností a mě při výběru postav do filmu vždy lákají ti, co nejsou jednostrunní. Při natáčení jsem hodně přemýšlela o strachu — z čeho vzniká, proč se někdo bojí cizinců a jiný ne. Všechno je vlastně jen o vzájemném pochopení a nacházení důvodů k jednání. Odsuzujeme to, co neznáme. Češi jsou hrozně uzavření, ještě více než Slováci, na to jsem přišla po čtyřech letech života tady.

Při natáčení se dostalo mého pochopení — a někdy i politování — všem. Co ale v souvislosti s uprchlíky opravdu odsuzuji, jsou manipulace a lži bulváru a některých soukromých televizních stanic. Mají to vypočítané dopředu a strašlivě tím škodí. Mnoho lidí se stává oběťmi těchto médií a ve společnosti vzniká hysterie, která je úplně neopodstatněná. To vše jen proto, že každé kliknutí na internetu znamená peníze a nejvíce se kliká na katastrofické titulky. Kolik procent lidí ve společnosti si umí vyzdrojovat informaci a potvrdit pravdivost zprávy? To jsme se ještě nenaučili.

Eva Hrindová jako jediná z protiuprchlicky zaměřených postav vašeho filmu vystoupila v debatě po jeho uvedení na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. To lze považovat buďto za projev odvahy a sebevědomí, nebo naopak naprostého nerozumu. Co to v jejím případě bylo?

Eva Hrindová debatu s publikem ustála a v mnohém mě překvapila. Pro Naštvané matky není anti-islám jediné téma. Věnují se taky přirozeným porodům, očkování a podobně.

Eva Hrindová byla dříve členkou ODS, strany, která je svou rétorikou také namířená proti migraci. Proč jí k seberealizaci nevystačila tato strana?

Jak mi sama řekla, z ODS odešla proto, že tam vždy jen makala, roznášela plakáty a dělala práci, kterou ostatní dělat nechtěli. V hnutí Islám v České republice nechceme najednou byla šéfkou divize a měla lepší uplatnění. I to ji ale nakonec zklamalo. Důvody lze vidět ve filmu.

Čím se liší příznivci Bloku proti islámu od příznivců Miloše Zemana, Andreje Babiše i Milana Chovance a dalších politiků, kteří vystupují proti uprchlíkům? Proč si příznivci Bloku proti islámu nevystačí právě s těmito politiky?

Blok proti islámu je přímým nositelem tohoto tématu. Všimli si toho i jiní a pragmaticky to využili, protože zjistili, že to funguje. Na Slovensku ale antiislámská strana nevznikla, protože přímým nositelem těchto myšlenek je premiér Fico.

↗

Martin Konvička a Petr Hampl vysvětlují své důvody pro rozchod s Okamurovým Úsvitem. Těžko říct, zda připomínají víc postavičky Pata a Mata, či islámské radikály... Repro DR

V závěru filmu pobaví scéna, kde Martin Konvička s Petrem Hamplem na kameru sdělují, že se jejich hnutí odlučuje od Okamurova Úsvitu. Aranžmá, kdy oba sedí v temné místnosti na vysezeném gauči, přikrytém vzorovaným přehozem a za nimi je na zdi přišpendlená vlajka Bloku proti islámu, připomíná videa islámských radikálů. Chybí jim akorát zbraně…

To jsou ty vtipné paradoxy!

Průzkumy veřejného mínění říkají, že antiislámská rétorika u voličů zabírá. Jako slabina se tedy pro antiislámské hnutí ukázala jeho neschopnost držet pohromadě a jednat politicky. Myslíte si, že v České republice má politika založená především na odporu k muslimům budoucnost?

Bojím se, že celá politika visí na vlásku. Nemůžeme vyloučit vznik populistických stran, které budou těžit ze strachu a budou přiživovány bulvárem. Ty pak mohou vytáhnout k moci různé nebezpečné kreatury. Andreje Babiše považuji za nebezpečného, populistického politika, který využívá všech strachů ve společnosti a daří se mu to výborně.

Ve vašem filmu také vystupuje Syřan Issak, kterého měli pobodat letos v lednu v Praze extremisté. Česká média případu věnovala značnou pozornost, policie jej ale nakonec odložila s tím, že si Issak zranění mohl způsobit sám. Máte v tom případu vy osobně jasno?

Moje intuice říká, že se Issak nebodnul sám, ale můžu si být jistá, když jsem u toho nebyla? Proto jsem ve filmu ukázala motiv útoku — dostával výhrůžky, protože se angažoval v pomoci uprchlíkům —, ale i pochybnosti Evy Zahradníčkové poté, co se s ním rozešla. Je to otevřené.

Tato epizoda vyvolala nejvíce otázek po uvedení filmu. Všichni Slováci, kterých jsem se ptala, měli jasno v tom, že se Issak sám nebodnul. Opačný názor jsem zaznamenala akorát od kamarádky, dokumentaristky Terezy. Když mi to po zhlédnutí filmu napsala, nemohla jsem ani spát. Přemýšlím, zda se k tomu mám vrátit, aby to vyznělo opravdu otevřeně.

ZUZANA VLASATÁ