Nechtějí islám, chtějí voliče
Ivan ŠtampachPodle Bohuslava Sobotky bychom si nepřáli, aby u nás vznikla muslimská komunita. Pokud to premiér vyslovil jako stanovisko státu, ocitl se v rozporu s ústavou. Státní zasahování do života náboženských skupin bylo vlastní minulému režimu.
Ve zprávách České televize z 23. srpna se objevil v písemné podobě výrok Bohuslava Sobotky, který konstatuje, že u nás je islám slabě zastoupen, což se občas připomíná jako argument proti vyvolávání paniky kolem domnělé mohutné invaze muslimů. V posledním sčítání lidu se k islámu přihlásilo 3 385 osob. Rozdělili se na příslušníky Ústředí muslimských obcí a (více než polovina z nich) obyvatele, kteří uvedli islám, aniž by se přihlásili ke konkrétní organizaci. Je to celkem zaokrouhleně 3,4 promile obyvatel České republiky. Islamizace se, jak je zřejmé, nekoná.
Sobotkův výrok pokračoval citovanými slovy: „Popravdě řečeno, si ani nepřejeme, aby se tady nějaká silná muslimská komunita vytvořila.“ Bylo by třeba ujasnit, kdo si to nepřeje. Premiér neužívá o sobě plural maiestaticus. Mluví zřejmě o nějaké skupině. Napadlo by nás, že míní Českou stranu sociálně demokratickou, jejímž je předsedou a může mluvit jejím jménem. Pro to však nenajdeme potvrzení v programových dokumentech strany.
Nový antisemitismus
Bohuslav Sobotka nemluvil jako předseda vlády, ani jako předseda strany, ale jako jihomoravský katolík (tedy katolík, který se nevymanil z fundamentalistického a integristického pojetí své víry), jenž se stylizoval jako mluvčí "slušných občanů". Škoda jen, že se při studia práva neznámil s tím, že pro státní regulaci veřejných shromáždění tu neplatí povolovací, nýbrž zakazovací režim, jako ostatně (pravda, formálně) platil už od začátku 60. let a částečně už za Rakouska-Uherska. Demonstraci tu nelze povolit či nepovolit, ale pouze zakázat, protože právo na pokojné shromažďování je podle Rady Evropy, do níž nás přivedla listopadová revoluce, natolik silné, že státní zákaz demoinstrace může být vysloven a uplatněn jen tehdy, je-li to v demokratické společnosti nezbytné k zachování (například) práv a svobod jiné osoby. Oznámení shromáždění probíhá v jiném režimu než stavební řízení nebo vydání řidičského průkazu.
A jen na okraj: Úplně všechny úkony, které prezidentovi republiky "přísluší" (Tvůj výraz) podle ústavy a které jsou v jeho samostatné působnosti (nejsou tedy jen ceremoniální nebo procedurální) jsou v českém kvazikancléřském stytému protiústavní. A vláda rouhoduje ve sboru, ne podle svého předsedy. Pokusy přiznat zákonem či v praxi předsedovi vlády nějakou samostatnou působnost (s výjimkou návrhu a odvolání či jmenování člena vlády) jsou rovněž protiústavní.
Češi reagují: On je ale přece prezident (premiér), takže může! Mocny jest, ironizuje se v Polsku
Neřekl bych však, že mluvil z pozice katolíka, jak soudí pan Petr Uhl. Nikdy jsem si totiž nevšiml, že by se pan Sobotka jako katolík nějak projevoval, nikdy jsem nezaznamenal, že by byť jen velmi vlažně katolickou církev obhajoval tam, kde k tomu měl příležitost.
Spíš si myslím, že pan Sobotka o tom, z jakých pozic vlastně mluví, mnoho nepřemýšlel. Prostě užil takový ten z dob komunismu ve stranických aparátech přežívající a v éře globalizace „top managementem“ běžně užívaný výraz: „my strana si myslíme, my mateřská firma jsme rozhodli, apod.“
Ve výrazivu tohoto druhu je kus arogance, z níž bych však premiéra rozhodně nepodezříval. (Užil jej nejspíš opravdu bezděčně.) Ukáže-li však někdo ve veřejném prostoru na sebe jako na „my“, ukazuje zároveň na ty druhé, kteří jsou tím pádem „oni“. Tím vytváří rozdělení a vnucuje je celku. Přes rozdělení a utváření hranic však cesta k dobru pro všechny rozhodně nevede.
Jiří Vyleťal
Já jsem to napsal hlavně proto, že Bohuslav Sobotka je praktikující katolík a v ČSSD se to ví. A taky proto, že Ivan Štampach se veřejně hlásí ke křesťanství, přičemž jeho křesťanské hodnoty a volby obohacují nejen jeho, ale i ty, na něž se obrací. (Takových křesťanů znám víc, například Vás, pane Vyleťale!)
Jenomže ona by to asi řekla i většina českých a moravských ateistů, židů a nejspíše i protestantů.
Mimoto se přiznám, já bych si to také nepřál. Docela rád u nás potkávám lidi z Blízkého východu a z Indie -- v té studené české kotlině jejich komunikativnost působí osvěžujícím dojmem. A trpím nevyvratitelným osvíceneckým předsudkem, že mi není vůbec nic do toho, v co věří či nevěří můj soused. Ale přál bych si žít v zemi, ve které budou občané takového a takového vyznání, takového a takového původu, ale nebudou v ni "komunity" (muslimské, romské atd.), nejvýše obce věřících.
Mimochodem čeština je jako vždy krásně citlivá -- jen jazykový odrodilec může říct "protestanská komunita" místo "obec českých bratří"; obdobně pochybně zní nahrazení "židovské obce" "komunitou".
Muslimská komunita, je sousloví, ve kterém na jedné straně zaznívá vyloučení a na druhé arogance, která ignoruje, že se ten či onen do dané komunity pro potřeby přehlednosti řazený cítí být např. mnohem intenzivněji Kurdem než muslimem anebo má mnohem tvrdší odstup od toho či onoho islámského proudu než běžný český katolík od českého protestanta ( a zkuste navrhnout biskupské konferenci, že by se náboženská výchova na školách mohla provozovat jako "křesťanská" a nikoli jako "katolická" a "protestanská" s odvoláním na to, že tvoří společnou křesťanskou komunitu).
Vím, Sobotka to možná takhle nemyslel, ale i premiér si zaslouží uplatnění principu "In dubio pro reo". Rozhodně neřekl: "Islám v ČR nechceme."
Působí v něm k radikalismu vedoucí imámové.
Na velké komunity doplácí už teď Francie, Německo,...
Premiér Sobotka mluvil pragmaticky politicky a ne jako katolík.
V původním slova smyslu je komunita společenství lidí, kteří o sobě vědí, navzájem se uznávají, jsou v osobní interakci. "Komunita" v tomto smyslu může projevovat společnou vůli, ale množina lidí spojených jen určitou abstraktní vlastností ne.
Muslimové jako celek takovou komunitou nejsou, existují jednotlivé komunity muslimů, kteří se setkávají v jedné mešitě, uznávají stejnou náboženskou autoritu atd.
U nás sice existuje Ústředí muslimských obcí, ale to reprezentuje jen část (řekl bych, že menšinu) muslimů u nás žijících.