Ve zprávách České televize z 23. srpna se objevil v písemné podobě výrok Bohuslava Sobotky, který konstatuje, že u nás je islám slabě zastoupen, což se občas připomíná jako argument proti vyvolávání paniky kolem domnělé mohutné invaze muslimů. V posledním sčítání lidu se k islámu přihlásilo 3 385 osob. Rozdělili se na příslušníky Ústředí muslimských obcí a (více než polovina z nich) obyvatele, kteří uvedli islám, aniž by se přihlásili ke konkrétní organizaci. Je to celkem zaokrouhleně 3,4 promile obyvatel České republiky. Islamizace se, jak je zřejmé, nekoná.

Sobotkův výrok pokračoval citovanými slovy: „Popravdě řečeno, si ani nepřejeme, aby se tady nějaká silná muslimská komunita vytvořila.“ Bylo by třeba ujasnit, kdo si to nepřeje. Premiér neužívá o sobě plural maiestaticus. Mluví zřejmě o nějaké skupině. Napadlo by nás, že míní Českou stranu sociálně demokratickou, jejímž je předsedou a může mluvit jejím jménem. Pro to však nenajdeme potvrzení v programových dokumentech strany.

Nový antisemitismus

Je možné, že tedy mluvil jako premiér za vládu, a vlastně i za Českou republiku. Ani to však neodpovídá skutečnosti. Pokud jde o vztah státu k náboženstvím, platí především ústavní pořádek a v jeho rámci Listina základních práv a svobod. Další součástí právního pořádku je zákon věnovaný církvím a náboženským společnostem, velmi těžce prosazený a nakonec publikovaný jako zákon č. 3/2002 Sb. Podle těchto dokumentů stát nevykonává náboženskou ani protináboženskou činnost. Vznik, působení a případný zánik náboženského subjektu je čistě věcí občanů. Každý se svrchovaně rozhoduje, chce-li být nějakého vyznání, a pokud ano, kterého. Stát do toho nemá co mluvit.

Pokud předseda vlády vyslovil stanovisko státu, ocitl se v rozporu s ústavními principy. Takový výrok nelze vzít vážně. Pokud by snad měl vést k nějakému jednání, nemělo by projít. Soudní instance by v případě pokusů omezit působení některého náboženství měly chránit ústavní pořádek.

Mohli bychom se domnívat, že Sobotka vyslovil subjektivní přání. Jistěže jeho výrok není státním úkonem. Jenže vyslovuje ho člověk, který by si vzhledem ke své pozici měl dát pozor na to, co veřejně vyslovuje. Jeho slova mohou být návodem k jednání. Kdyby stát reálně zasahoval do života náboženských uskupení, byli bychom zpátky v minulém diktátorském režimu.

Oficiální reprezentanti sociální demokracie ve státních orgánech se v poslední době vyslovují v rozporu s tradičním sociálně demokratickým programem, ba snad i s našimi zákony. Stávající poslanec a kandidát na senátora Stanislav Huml měl šířit po internetu video zpochybňující nacistický holokaust. Stojí zajisté za úvahu, neocitl-li se zákonodárce a reprezentant sociální demokracie případně v rozporu s Trestním zákonem. Jeho § 231a totiž říká: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

↗

Podle Bohuslava Sobotky bychom si nepřáli, aby u nás vznikla muslimská komunita. Pokud to premiér vyslovil jako stanovisko státu, ocitl se v rozporu s ústavou. Foto Archiv redakce

V rozporu s historickým důrazem sociální demokracie na občanské svobody a lidská práva bylo nedávné vystoupení poslankyně Pavlíny Nytrové, která ve sněmovně (tedy beztrestně) obvinila gaye z toho, že příliš pijí a rádi by snížili hranici pro sex s dětmi. Ministryně Marksová ji vyzvala, aby stranu opustila.

Strana se od extrémních výroků někdy distancuje nebo přiměje své reprezentanty, aby se omluvili. Ve stejný den, kdy byl publikován jeho výrok směřující k omezení práv občanů islámského vyznání, se premiér ostře distancoval od nedělního fingovaného útoku islámských teroristů na pražském Staroměstském náměstí v režii Martina Konvičky a jeho hnutí. Dokonce netradičně tento útok, který vyvolal paniku a zranění, nazval netradičně lidovou mluvou jako „čin naprostého magora“. Magistrát neměl podle něj tuto demonstraci povolit.

Bohuslav Sobotka zcela jistě není rasista ani fanatický antiislamista. Možná si je vědom toho, že antiislamismus je vzhledem k semitskému zakotvení islámské kultury novou podobou antsemitismu. Pak je ovšem jeho výrok, jak nežádoucí je silná islámská komunita, zaměřen na voliče. V těchto týdnech před volbami krajských zastupitelů a třetiny senátorů musíme výroky posuzovat právě z tohoto hlediska.

Zdá se, že významná část veřejnosti se od protiislámských fanatiků odklání. Jejich spolky se hroutí za vzájemného obviňování například ze spolupráce s Bezpečnostní informační službou. Jejich činy jsou nebezpečné nebo aspoň trapné. Zdá se však, že bohužel přežívá xenofobie vyjadřovaná v souladu se zákony, jakoby umírněná. Byla by škoda, kdybychom museli konstatovat, že této skupině obyvatel se premiér podbízí. Že jsou mu milejší jejich hlasy, než sociálně demokratické zásady. Tak se chová politik, možná politikář, nikoli státník. Státník se nebojí jít do konfliktu. Počítá s tím, že demokracie není jen vládou lidu, ale i vládou práva.

Je otázka, chová-li se Bohuslav Sobotka pragmaticky. Může sice získat hlasy ustrašených malých českých rasistů, ale může ztratit možná cennější hlasy lidí smýšlejících sociálně a demokraticky. To není jen zbožné přání. Množí se hlasy lidí, kteří se hlásí ke své dosavadní dlouhodobé spolupráci se sociální demokracií, ale po rasistických a nedemokratických excesech ji voličskou přízeň odnímají. Jak to vyjde početně a jaký program v nové povolební konstelaci (a rok před volbami do sněmovny) to přinese?