Kdes to vybádal, Badale?

Redakce DR

Kolektiv Zatracené Marie kriticky reaguje na výroky ředitele odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství Milana Badala. Text je fiktivním rozhovorem a byl součástí happeningu před Arcibiskupským palácem.

V úterý 2. srpna 2016 jsme se sešli před Arcibiskupským palácem na Hradčanském náměstí v Praze, abychom vyjádřili nesouhlas s výroky ředitele odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství Milana Badala, které se v posledních dnech objevily v různých médiích.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Formou happeningu jsme poukázali na nepravdy a kontroverze v těchto výrocích obsažené. Využili jsme k tomu rozhovor, který pan Badal poskytl České televizi 27. července 2016 v pořadu Studio24. Na závěr jsme formulovali několik otázek, které jsme se panu arcibiskupovi a ostatním zaměstnancům arcibiskupství pokusili předat.

Milan Badal: To co se dnes stalo, není nic jiného než výsledek dlouhotrvajícího vývoje ve Francii a celé Evropě. Jenom v roce 2014 ve Francii došlo k 467 útokům proti křesťanským kostelům, a dnes došlo dokonce k první oběti na životech. Média i politici o tom z důvodu politické korektnosti mlčí, a toto je podle mého výsledek mlčení a zastírání pravdy.

Církev se staví k násilí samozřejmě obecně negativně, ale zvláště na posvátné půdě pro nás násilí nabírá rozměr svatokrádeže. Nejde o to, že někdo podřízl katolického kněze. Mluvčí francouzského ministerstva dvě hodiny poté tvrdil, že nemůže říci, zda se jedná o kněze a jestli zahynul. To je obraz politického přístupu francouzských odpovědných orgánů. Vždyť je to přece něco šíleného.

Když už všude ve světě, ve všech médiích mají portrét a životopis zemřelého kněze a všichni vědí, jak zemřel, tak francouzská vláda nechce, a vlastně ani nemůže nic říci.

Magdaléna Šipka: Pane Badale, hned v úvodu mluvíte o politické korektnosti jako o věci, která brání politikům efektivně informovat o pravdě. Chápu, že může být pro mnohé posluchače frustrující, když se politici vyhýbají jasným, rychlým a jednoduchým odpovědím. Chápu však takzvanou „politickou korektnost“ a to, co si pod ní pravděpodobně představujete, za jeden z největších pokladů našeho veřejného prostoru.

Často totiž brání šíření jednoduchých lží a dává prostor složitým výpovědím, které dokáží lépe postihnout komplikovanost a komplexnost reality. Neživí ji lenost nebo nechuť se k problémům postavit, ale — jak věřím — především úcta k pravdě.

Pomáhá bránit tomu, aby se ve veřejném prostoru mohly vynášet výroky, které jsou účelově lživé a které by mohly pomoci zatratit celé skupiny lidí na základě chování několika jednotlivců.

Máte k mentalitě Daesh blíže než mnoho evropských muslimů, pane Badale. Ti také nerozlišují mezi islámem a islamismem... Foto ceskatelevize.cz

Na Vašem projevu je velmi zřetelně vidět, že si s politickou korektností hlavu nelámete. Stejně jako si nelámete hlavu ani se slušností. Neberete v potaz, že by Vaše slova mohla být použita účelově k podpoře tak ničivých společenských jevů jako je rasismus, xenofobie nebo klerofašismus. Zcela házíte za hlavu poznatky z oborů, kterým byste měl rozumět.

Opakem politické korektnosti je svévolné šíření slov plných lží a polopravd, které míří k diskriminaci, fašismu, nespravedlnosti, strachu a agresi. Rozhodnutí nebýt politicky korektní bohužel (nejen) ve Vašem případě není spojeno s rozhodnutím nevyjadřovat se k politice vůbec. Zůstáváte s Vašimi lžemi, dezinformacemi a polopravdami ve veřejném prostoru a zároveň zjevně nepřijímáte žádnou zodpovědnost za to, co mohou Vaše slova vyvolat.

Nechceme jen plytce šermovat velkými pojmy, proto se ve svých komentářích vyjadřujeme k Vašim konkrétním výrokům. Ačkoli se navážíte do politické korektnosti, stále věříme, že i Vy se k ní můžete vrátit. Zcela jistě je na arcibiskupství mnoho lidí schopných srozumitelně promlouvat k širokému okruhu lidí a zároveň zachovat alespoň základní rysy zvěsti, ke které se na nominální a strukturální úrovni tak vehementně hlásíte.

Milan Badal: Způsob, jakým se ty věci řeší a jak se neustále kamuflují, je podle mě opravdu skandální. Stejně jako to rozdělování špatného islamismu a úžasného islámu. Nalijme si čistého vína, je to úplně jinak a toto jsou jenom řeči, které mají dodat odvahu těm, kteří nás budou dál a dál terorizovat.

Proto tohle bohužel není první, ale ani poslední útok v Evropě. A ty neustálé řeči jako „buďme solidární, všichni jsme v šoku, musíme se semknout“ — to jsou jen krásné řeči politiků, ale ve skutečnosti se nepodnikají vůbec žádná praktická opatření.

Magdaléna Šipka: Praktických opatření bylo vykonáno spousta. I v našem městě se stále častěji setkáváme s vojáky a policisty. Dochází také k důslednějším kontrolám, státní orgány se snáze dostávají k osobním údajům. Jistě bylo realizováno mnoho opatření smysluplných a efektivních.

Ale kromě těchto čistě praktických opatření, jsme se především změnili my samotní. Spolu s hlasem arcibiskupství považujeme lidi utíkající před válkou za kolonizátory. Mnozí z nás přehlížejí utrpení a místo agresorů obviňují oběti. Ve strachu před nečekaným iracionálním terorem jsme zavřeli svá srdce před „jiným“.

Útočník, který zabil katolického kněze se neplavil na člunu přes Středozemní moře. Muslimská obec, kterou navštěvoval, mu dokonce zakázala účast na modlitbách. Byl to mladý Evropan. Ze strachu před tím, že by se zlo mohlo projevovat i uprostřed nás, se nechává arcibiskupství strhnout vlnou nenávisti k „jinému“. Máte k mentalitě Daesh blíže než mnoho evropských muslimů, pane Badale. Ti také nerozlišují mezi islámem a islamismem...

Milan Badal: Víte, islám se ve středověku dostal přes celý Pyrenejský poloostrov až k Pyrenejím, u Vídně ho zastavil až Jan Sobieski čili nehrajme si se slovíčky...

Hana Blažková: Islámu se často vyčítá jeho rozpínavost. Nemusíme se ale dívat ani příliš daleko do historie, abychom nalezli podobné — nebo ještě daleko horší — chování křesťanů-katolíků. Celá historie kolonialismu byla spojena s myšlenkou šíření křesťanství a obrazu křesťanského bílého muže. Metody, které tuto vlnu nucené christianizace provázely, rozhodně nepatřily k nejmírumilovnějším. Brutalita často uplatňovaná s evropskou technologickou převahou po sobě zanechala stopy, které jsou po celém světě viditelné ještě dnes.

Obviňovat všechny muslimy z násilné povahy nedává smysl. Například při útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo byl prvním policistou na místě činu muslim Ahmed Merabet. Postavil se přesile a byl chladnokrevně zavražděn. Foto gmanews.tv

Olga Bierhanzlová: Proč nehledáme raději dialog? Ve středověku nešlo jen o násilné střety a nepochopení, ale též o snahu porozumět. Máme zde konkrétní příklady pokusů o křesťansko-muslimský dialog. Během páté křížové výpravy požádá sv. František papežského legáta, aby mohl překročit hranice a setkat se s muslimským sultánem — sultán ho přijme; několik dní spolu hovoří o víře...

Milan Badal: Na to, že i křesťanství má či mělo rozpínavé tendence říkám: Ne to není o úhlu pohledu, ale o tom, jaké hodnoty ti lidé vyznávají a jaký mají přístup k životu. Čili si myslím, že je opravdu skandální tímhle kamuflovat, že existuje něco takového a makového, že je mezi tím velikánský rozdíl, říkat, že oni jsou vlastně všichni hodní, a tu a tam náhodou někdo... Řekněte mi, zda je tohle statisticky normální, aby každý den zrovna nějaký mohamedán, zastřelil, najel autem...

Layla Bartheldi: Příslušník náboženství, který žádá úctu a uznání své víry by se měl vyvarovat hanlivých termínů na stranu víry jiné. Pojem mohamedán je urážlivý, protože islámská víra je založena na uznání jediného Boha a tento výraz naznačuje, že by objektem bezmezné víry měl být boží prorok.

Vysoký náboženský představitel by měl disponovat základní znalostí jiných náboženství, a tak si být vědom těchto nuancí. Také by se měl snažit býti pro společnost dobrým příkladem a nesnižovat se na natolik primitivní úroveň. Ani slovo statistika následované smyšleným faktem na věrohodnosti nepřidává.

Martina Valášková: Pane Badale, to není o úhlu pohledu, ale o hodnotách těch lidí a přístupu k životu? Oni jsou ti zlí a ne my. Kam se vytratila schopnost sebereflexe, kritiky do vlastních řad, jak ji známe třeba od starozákonních předexilních proroků a z dalších biblických příběhů?

Násilné události nelze chápat dle vzorce: Pachatel bílý křesťan = konkrétní vyšinutý jedinec, s jehož činem nemá jeho vyznání nic společného a pokud ano, tak jde rozhodně o pokroucené křesťanství; a na druhé straně pachatel islamista = jakýkoli muslim, jenž koná na základě svého přesvědčení, jež se rovná pravověrnému islámu, což znamená, že všichni muslimové jsou islamisté.

Je vůbec ten bíly pachatel křesťan? Možná jo, možná ne, ale co na tom, je to vyšinutý jedinec, marginálie. Kdežto jeden vyšinutý islamista představuje příkladného muslima?

Terorismus a zastrašovaní, jež šíří tak zvaný Islámský stát, jsou rozhodně špatné a nepřijatelné. Stejně špatný a nepřijatelný je princip kolektivní viny. Místo obviňování celé skupiny hledejme raději příčiny terorismu. Soustavné utlačování „jiného“, jeho vyřazování na okraj, přehlížení jeho problémů, nulová snaha setkat se s člověkem, odmítání dialogu, sociální nespravedlnost — to jsou také faktory, jež vyvolávají pocit bezmoci spějící k frustraci, ústící do hrozných činů násilí. Nechci přispívat k hnojení živné půdy pro růst násilí. Chci dialog a toleranci.

Milan Badal: Já si myslím, že dialog se vede neustále. Vede se tak, aby podpořil samozřejmě tu slušnější stranu, ale zdá se, že v islámu převažují spíše ty radikalizující se prvky, které budou znovu a znovu útočit a rozšiřovat svůj životní prostor. Oni to takhle chápou, my jsme nevěřící psi, a když toho psa zabijete, přijdete do ráje, jak říkal bezpečnostní expert.

Anna Remešová: V tomto Vašem výroku, pane Badale, dochází k nepravdivé generalizaci. Znovu si to zopakujme — tvrdíte: „Zdá se, že v islámu převažují spíše ty radikalizující se prvky“. My odpovídáme: Na světě je v současné době až 1,65 miliard lidí islámského vyznání, z toho je 6 milionů řazeno k organizaci Islámský stát, což jsou necelé čtyři desetiny procenta. (Otázkou také zůstává, kdo z nich se k ní řadí dobrovolně a kdo je k ní řazen na základě územního celku, ve kterém žije.)

Přemýšlet však o islámu jako o radikálním a násilném náboženství s poukazem na tuto teroristickou organizaci asociuje podobný sled uvažování, jako kdybychom na základě výroků pana Badala označili všechny pracovníky pražského arcibiskupství za demagogy a islamofoby.

Proč arcibiskupství záměrně šíří nenávist? V nesouladu nejen s křesťanskou zvěstí, ale také v nesouladu s papežem Františkem, kterému je v rámci římskokatolické hierarchie podřízeno? Foto ibtimes.com

Zároveň, pokud mluvíme o islámském násilí, je třeba nezapomínat také na katolické násilí, jak o tom nedávno promluvil papež František. I mezi katolíky najdeme mnoho utlačovatelů, násilníků a těch, kteří marginalizují osoby jiných vyznání, sexuálních orientací a národností.

Otázka mezináboženského dialogu tak stojí právě na rozhodnutí a ochotě odmítnout jakékoliv násilí a zároveň důrazně odlišovat radikální islám od islámského náboženství.

Milan Badal: V islámu jsou velmi silné prvky násilí, není to žádné bratrské přátelské náboženství, to si musíme říci.

Maria Schormová: V několika posledních letech můžeme najít příklady, které ukazují opak — například v lednu 2015 při útoku na redakci časopisu Charlie Hebdo byl prvním policistou na místě činu muslim Ahmed Merabet. Postavil se přesile a byl chladnokrevně zavražděn. V listopadu 2015 chystal terorista Bilál Hadfí útok na hlavní fotbalový stadion v Paříži — v ohrožení bylo několik tisíc fanoušků včetně prezidenta Hollanda. Hadfího zastavil sekuriťák Salim Túrabalí, zbožný muslim a přistěhovalec z ostrova Mauricius.

V prosinci 2015 zaútočila skupina teroristů na autobus nedaleko města Mandera v Keni. Požadovali, aby muslimští pasažéři vystoupili a oni tak mohli autobus zničit a všechny ostatní zabít. Přítomní muslimové to odmítli udělat. Riskovali život. Při útoku zahynuli dva lidé, ale jinak by to bylo daleko víc.

V květnu se v Džakartě usnesli delegáti a delegátky konference, kterou pořádala největší muslimská organizace na světě Nahdlatul Ulama, na tom, že je třeba chránit náboženské menšiny včetně křesťanů v zemích s muslimskou většinou. Předseda NU Saíd Aqil Sirádž říká, že indonéský islám funguje v míru a harmonii v rámci multikulturní a nábožensky různorodé společnosti, čímž může být nejen pro muslimy na celém světě inspirací.

Anna Koucká: Předpokládám, že když říkáte, že jsou v islámu velmi silné prvky násilí, vycházíte přitom ze svých znalostí o svaté knize islámu, Koránu. V Koránu bezpochyby najdeme prvky násilí, při čtení pasáží, které je obsahují, však jistě záleží na interpretaci, s níž k nim přistupujeme.

Co se týče násilného obsahu, nabízí se srovnání se Starým Zákonem, který — coby katolík — jistě respektujete jako důležitou součást Bible. Není snad možné různé problematické pasáže ve Starém zákoně (popisující vybíjení jiných národů Izraelci za účelem zabrání jejich území, kamenování, otroctví a tak dále) využít k podpoře násilné ideologie, stejně jako je to možné učinit s obdobnými pasážemi v Koránu? Vykašleme se na doslovné čtení svatých textů a pojďme se raději podívat na to, čím nám mohou být inspirací v dialogu.

Milan Badal: Dialog vedeme s každým, byť je na jiné straně barikády, protože se potřebujeme domluvit na nějaké koexistenci, ale nemá smysl zastírat, že dialog bude velmi těžký, a stále těžší vzhledem k tomu, co se v Evropě děje a dít zřejmě bude.

Hana Blažková: Dialog je rozmluva, rozhovor dvou stran, které na sebe reagují. Jeden druhého vnímá, poslouchá ho a odpovídá mu. Ti dva spolu nemusejí souhlasit, mohou si protiřečit, ale vždy k sobě musejí chovat alespoň minimální vzájemnou úctu, která jim přikazuje naslouchat druhému.

V opačném případě se dialog mění ve dva souběžné monology, které na sebe reagují jen zdánlivě. Nelze vést dialog a zároveň člověka, se kterým ho vedu, ponižovat a urážet. Ať už to, pane Badale, děláte tím, že partnera častuje hanlivými přízvisky (v rozhovoru jste použil slovo mohamedáni) anebo vytahujete (doslova) tisíc let staré křivdy.

Věřím, že v katolické církvi jsou lidé, kteří s islámem skutečně dialog vedou, tím více mě mrzí, že jim házíte klacky pod nohy. Lze totiž důvěřovat někomu, kdo mě nepovažuje za rovnocenného partnera? Muslimové jsou totiž lidé. Úplně stejně jako křesťani.

Dva lidské životy mají úplně stejnou cenu. Ať už zemřou ve francouzském kostele nebo kdekoli na Blízkém Východě. Dialog budeme moci vést teprve, když začneme vnímat utrpení druhých jako své vlastní.

A proto se ptáme:

  1. Proč arcibiskupství záměrně šíří nenávist? V nesouladu nejen s křesťanskou zvěstí, ale také v nesouladu s papežem Františkem, kterému je v rámci římskokatolické hierarchie podřízeno? 
  2. Stojí arcibiskupství na straně slabých nebo mocných? 
  3. Neměla by církev spíše motivovat k toleranci a dialogu než ke zkratkovitému odsuzování? 
  4. Kdo jiný než náboženští představitelé, je povinen klást na společnost morální nárok? 
  5. Vyjadřují výroky Milana Badala názory celé instituce, když se k tomu nikdo z arcibiskupství nevyjádřil? 
  6. Kdo má právo rozhodovat o tom, které náboženské vyznání víry je to správné? 
  7. Můžeme povyšovat jedno náboženství nad druhé? 
  8. Má život křesťana větší hodnotu než životy ostatních? 
  9. Není smysluplnější ptát se po hlavních příčinách terorismu a být kritický k systému, ve kterém žijeme, místo obviňování jedné skupiny lidí? 

Zkuste nám na naše otázky odpovědět!

Layla Bartheldi

Olga Bierhanzlová

Hana Blažková

Ludmila Böhmová

Anna Koucká

Mariana Kuželová

Anna Remešová

Maria Schormová

Magdaléna Šipka

Martina Valášková

    Diskuse
    August 14, 2016 v 12.38
    Dobré otázky, analýza a komentáře, ale
    proč se kolektiv jmenuje "Zatracené Marie"?

    A těším se na odpovědi.
    August 14, 2016 v 16.21
    Jak politická korektnost brání lžím?
    To by mě dost zajímalo.
    Dále pak - v bibli stojí psáno: "Vaše slovo buď ‚ano, ano – ne, ne‘, co je nad to, je ze zlého". Jak, by se pak mohli skuteční křesťané hlásit k politické korektnosti, když: "jasně se vyjadřovat je předpokladem i povinností nejen křesťana, ale člověka vůbec. Je to jeden z největších neduhů naší doby, že se jasné vyjádření vytratilo a řeč se zaobaluje do tzv. diplomatických slov. Pojem diplomacie ztratil dávno svůj význam a dnes znamená spíše závoj lži a nepravd, umění odvést pozornost od tématu a řečnicky uschovat špínu pod koberec /uchopit lidský exkrement za čistý konec/. S tímto Ježíšovým výrokem úzce souvisí starozákonní: nebudeš-li studený nebo horký, budeš-li jen vlažný, vyvrhnu tě ven ze svých úst. Neznamená to netakt, otevřené a tvrdé slovo. Naše řeč je pokračováním Boží tvorby, modelací zvuku, utvářením slova... Na počátku bylo Slovo... chápete, s čím nebo Kým máme tu čest? Slovo nese náboj pravdy anebo opaku. Má být přímé, jasné, avšak hladivě taktní, neubližující, zároveň důsledné, čiré jako studánka. Je-li v něm pravda, může být odmítavé, náročné, usvědčující, avšak vždy jasně určující, vždy zřetelně postavené. Tertia non datur (z lat. Třetí možnost není dána) -- vzpomněl jsem si na svá studia -- Boží výrok je prostě jasný. Současnost v informacích příliš často používá onu třetí možnost a ta není Boží, vyvolává chaos, neklid, nepohodu."
    Vyčítat tedy PANU Badalovi /nevím, kde dámy vzaly tu odvahu hned k tykání, není to pro ně dobrá vizitka/, že se chová jako křesťan, když asi křesťan je, je zcestné.
    Celé to vypadá jako agitka, forma nepřevyšuje selektované výroky pana Badaly.

    August 14, 2016 v 17.38
    Sype se to, jedna kritika islámu za druhou,
    jakpak budou ty "Zatracené Marie" reagovat na tohle: https://www.novinky.cz/domaci/411902-islam-musi-opustit-temny-stredovek-rika-historik-sebek.html ?
    Bude "Kdes to vyšebkoval Šebku?". To aby se ztrhaly, když budou chtít obhájit své dogma.
    MP
    August 14, 2016 v 18.42
    Proč by na to měly reagovat? Šebek je odborník na soužití a vzájemné nesoužití Čechů a sudetských Němců, pak psal o postavení církve. Na blízký východ, islám a ani středověk odborník není. Prostě se jako občan vyjádřil -- za sebe a v tomto případě není v pozadí nejisto, zda mluví za sebe či za ... ( české historiky, MÚ -- prostě za instituci).

    Nebylo to nejšťastnější vyjádření, protože proti sobě postavil "my, v Evropě" a "Islám" -- jenomže sekulární Evropa neni náboženství a islám není forma státního kompromisu vytvářejícího relativně neutrální pole přijatelných forem konfrontaci -- srovnávají se tak hrušky a jablka.
    AM
    August 14, 2016 v 20.1
    Doslovné čtení
    Jsem pro "vykašlání se" na doslovné čtení.
    Jenže to nebude jednoduché.
    Tomáš Halík píše:

    "Mám mnoho důvodů, proč jsem katolíkem, a ne muslimem – a jeden z hlavních je rozdíl v přístupu obou náboženství k posvátným textům. Křesťané, alespoň ti, kteří mají určité náboženské vzdělání, vědí o různých (např. alegorických) způsobech výkladu Bible už od starověku, a zejména od osvícenství. Vědí, že Bibli je možné chápat buď vážně – anebo doslova. Primitivní doslovný výklad fundamentalistů, kteří ignorují, že mnohá místa v Písmu jsou odrazem kulturně-dějinného prostředí autorů, nikoli přímým diktátem „shůry“, vede k tomu, že si do biblického textu neuvědoměle promítají představy své doby. Naopak brát Bibli vážně znamená pracovat s ní důkladně, teologicky, vědět, že celé dějiny teologie, církev a učitelský úřad nejsou zbytečné věci, že stojí ve službě Písmu a biblický text interpretují v historických souvislostech.

    Tímto kritickým způsobem ovšem muslimové ke Koránu běžně nepřistupují, chápou ho většinou nehistoricky a doslovně, což může mít velmi neblahé důsledky. Ale přiznejme si, že mnoho křesťanů dosud přistupuje k Bibli jako muslimové ke Koránu. A vězme také, že naopak i mezi muslimy se začíná šířit umění historicko-kritického výkladu Koránu. Nedávno zaznělo velmi významné slovo nejvyššího představitele univerzity Al-Azhar („Vatikánu“ sunnitského islámu), že je třeba takto nově přistupovat ke Koránu a učit tak imámy, zejména ty, kteří působí na Západě, a zároveň jasně odsoudit zneužívání islámu k šíření politického extremismu. To ještě před několika lety, kdy jsem Al-Azhar navštívil, nebylo myslitelné."
    http://halik.cz/cs/tvorba/clanky-eseje/clanek/229/

    Neboli -- islámská tradice i praxe ne-doslovného čtení posvátných textů je NULOVÁ. Pár let se touto myšlenkou zabývá nejvýznamnější, ovšem jen jedna z mnoha, islámských univerzit.
    A to je vše.
    Takže bych si nedělal přehnané naděje.

    ((( mimochodem je zajímavé, že hlavní důvod proč s muslimy jednat je pro Halíka ten, že stejně příjdou ve velkém množství a nikdo tomu nedokáže zabránit a tudíž je to vlastně nutnost než cokoliv jiného -- když jsem to tady jinde zmiňoval, byl jsem litován a bylo doufáno, že přestanu chlastat a z krize se brzy dostanu... )))
    -------------------------------------------

    Pokud je Šebek nedostačující, co opravdová kapacita?:
    http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=24231
    ------------------------------------------

    Nicméně nelze než souhlasit, že pokusy o dialog jsou nezbytné, i když to slovy jednoho francouzského kardinála "v podstatě nikam nevede".
    A ještě snad malá poznámka k otázce č.7: Můžeme povyšovat jedno náboženství nad druhé?

    Zde by asi byl nejlepší pokusný přístup -- co kdyby třeba Magdaléna Šipka, která žije se dvěma muži, vzývá potraty atd., jako dobrovolná aktivistka v rámci mezináboženského dialogu zkusmo konvertovala k islámu?
    Zde by se ukázalo, že islám jako náboženství stojí vysoko nad soudobým rozdrobeným a bezradným křesťanstvím, protože by byla takříkajíc srovnána do lajny opravdu v oka mžiku.
    Stačí říct jen pár slov.

    ((( dělám si samozřejmě legraci a nic takového paní Šipce OPRAVDU nedoporučuji -- laškovat s islámem je urážlivé a navíc by z tohoto "experimentu" pak skutečně nebylo možné vycouvat )))
    August 15, 2016 v 10.30
    Domnívám se, že základem rozporů bude vždy zidealizovaná
    představa na jedné straně a realita na straně druhé.
    "Zatracené Marie" do své agitky použily pár pozitivních příkladů chování muslimů, vše jako příklad toho, že nemůžeme pak o islámu přemýšlet jako o nepřijatelném náboženství.
    Touto cestou se lze dopracovat k tomu, že ani nacismus nebyl špatný, neboť existovali nácci, kteří se chovali slušně. Dá se tak vlastně okecat cokoliv. Ale nedá se tak rozhodně přijít problému na kloub.
    O islámu toho zde bylo publikováno mnoho. V každém případě jeho současná forma ještě není slučitelná s evropskou sekularitou a v kombinaci s mentalitou a tradicemi příchozích a jak vidno i zde dlouhodobě žijících muslimů, je pro demokratickou Evropu nebezpečím.
    Nemají nás /ateisty, jinověrce/ rádi. Nevidí nás jako rovnocenné. Samozřejmě VĚTŠINA z nich, což je to podstatné! Berou nás přímo jako své nepřátele.
    Václav Bělohradský v sobotním Právu píše o tom, že je lepší demokracie, než etnokracie. Záhadou je, proč o tom přesvědčuje nás? Proč o tom nejde přesvědčovat několik milionů Turků, z nichž někteří žijí v Německu již řadu generací, ale přesto se dál cítí Turky a s evropským Německem, kde dlouhá léta žijí a využívají jeho pro nás až přepychový sociální systém, nejsou loajální?
    Škoda, že si filosofové nedají práci s elementární znalostí fyziky. Třetí Newtonův pohybový zákon - každá akce vyvolává stejně velkou a opačnou reakci - by jej mohl z jeho bloudění vyvést.
    Protože nebýt oprávněných obav Evropanů, etnicita by byla upozaděna. Ta vyplouvá na povrch vždy s pocitem ohrožení. Viz Československo v roce 1938. A ještě je pořád lepší sdružovat se etnicky, než pravicově extremisticky.
    Mají snad Evropané ke svému přežití jinou volbu? Pokud tedy chtějí přežít jako svobodný kontinent?
    August 15, 2016 v 10.55
    další zajímavý příspěvek k diskusi o Badalově politice
    August 15, 2016 v 11.3
    Naskakování na vlak současných trendů,
    tedy zjednodušený obraz nepřátel, kterými jsou islám, politická korektnost a EU je dobrým testem a přímo mucholapkou na politické populisty a k nim se Milan Badal sám a dobrovolně přidal a pokus pana Ševčíka učinit z tohoto primitivního průhledného populismu na úrovni konvičkovců či Ovčáčka vážný názor je dosti chabý.
    August 15, 2016 v 11.30
    Pane Šimso, už pan Morbicer píše:
    "Jsem pro "vykašlání se" na doslovné čtení.
    Jenže to nebude jednoduché." A já k tomu připojuji, že kdyby jste doslovně četl mé příspěvky, nemohl by jste napsat, že chci z "primitivního průhledného populismu na úrovni konvičkovců či Ovčáčka učinit vážný názor".
    Já jsem jen napsal, že "celé to vypadá jako agitka, forma nepřevyšuje selektované výroky pana Badaly": Co se týče mých dalších příspěvků, nebyly formou obrany pana Badaly, ale mým pohledem na problém islámu a Evropy.
    + Další komentáře