Jakkoli by někteří náboženští konzervativci napříč denominacemi rádi lidem LGBT komunity upřeli jakákoliv lidská práva a se sadistickou rozkoší nad jejich hlavami mávají doslovnými a vytrženými citacemi zakládajících náboženských knih (aniž by jakkoli zohlednili historický kontext), faktem je, že existují queer lidé, kteří se k té či oné náboženské tradici upřímně a ze srdce hlásí a mají tudíž právo ji interpretovat na základě vlastní životní i spirituální zkušenosti.

V rámci křesťanství došlo v této oblasti v posledních třiceti letech k jistému paradigmatickému posunu, v hlavních protestantských denominacích jsou práva queer lidí při nejmenším uznávána a v některých církvích (především skandinávských a severoamerických) jsou součástí běžné církevní agendy.

Pozitivně se k LGBT komunitě staví už i jistá část evangelikálů (tedy ta část křesťanského spektra, kde v minulosti homofobie nechvalně kvetla nejvýrazněji — viz televengelisté v USA nebo Latinské Americe), kteří svoji spiritualitu čerpají z pozoruhodného levicově orinetovaného hnutí Emerging Church.

V katolické církvi proti sobě stojí doktrína církve a teologie. Zatímco je dnes těžké najít mezi solidními katolickými teology a teoložkami někoho, kdo by menšinové sexuality jednoznačně odsuzoval, oficiální učení katechismu zůstává nezměněno — sexuální orientace sama o sobě špatná není, špatné je sexuální jednání. (O bisexualitě nebo transsexualitě katolická církev mlčí úplně.)

I přesto existuje řada katoliček a katolíků, kteří svoji víru upřímně praktikují, ale v této otázce se církevnímu učení nepodřizují a svoji sexualitu žijí otevřeně a svobodně v souladu se svým svědomím. Opatrný, ale přece o poznání vlídnější (než bylo u pontifiků dosud zvykem) přístup papeže Františka k LGBT tématice jim k tomu pomáhá.

Queer teologie osvobození

V kontextu emancipačních proudů křesťanské teologie, souhrnně je v plurálu můžeme označit za „teologie osvobození“, se objevuje již mnoho let vedle původní latinskoamerické verze, severoamerické černé teologie a feministické teologie rovněž queer teologie. Její představitelky a představitelé se snaží interpretovat křesťanskou víru z perspektivy queer lidí a jejich emancipační zápas číst ve světle své náboženské víry a duchovní zkušenosti.

Queer teologie se na jedné straně snaží vést dialog se soudobou antropologií a genderovými teoriemi a na druhé straně s celkem křesťanské tradice. V jejím rámci tak vznikají nejen nové interpretace problematických biblických míst, ale často i překvapivě osvobozující čtení křesťanských dějin (pečlivá diferenciace ukazuje, že byla i období o trochu vlídnější k menšinovým sexualitám).

Problematiku queer teologie a spirituality k nám uvedl Martin C. Putna ve své znamenité knize Křesťanství a homosexualita: Pokusy o integraci. Queer teologie má dnes četná křídla od víceméně konzervativnějších poloh blízkých církevnímu mainstreamu, až po radikální větve, které problematizují i vlastní Ježíšovu sexualitu (skutečnost, že Ježíš nebyl ženatý, shledávají někteří queer teologové v kontextu tehdejší židovské kultury jako přinejmenším pozoruhodnou).

Ať už ve svých umírněných či radikálních polohách je queer teologie především pokusem vysvobodit křesťanské poselství z patriarchální obruče a ukázat jeho emancipační ráz.

Žádné žité náboženství se neobejde bez spirituality. Pojem spirituality se poprvé vynořuje negativně v 17. století coby nálepka, jíž byly cejchovány kvietistické mystické směry, nicméně v dalším vývoji se stává shrnujícím pojmem pro žitou duchovní praxi.

Queer teoložka Mona West ji definuje ve svém textu „Queer spirituality“ takto: „Spiritualita pochází z latinského kořene spirare, které znamená dýchat. Duch je to, co nás oživuje a povzbuzuje. Spiritualita je pak vědomou praxí setrvávání ve vědomém spojení s tím, co nás činí živými: s Bohem, lidmi i sebou samými. Jakkoli je ‚spiritualita‘ obecným slovem, které pokrývá mnoho druhů zkušenosti, je rovněž slovem zakořeněným v konkrétní situaci. Pohlaví, rasa, sexuální orientace nebo to, že jsme členy konkrétní skupiny, to vše ovlivňuje a tvaruje naši spiritualitu.“

Ve své interpretaci queer spirituality spojuje témata queer identity, jako jsou coming out nebo zápas o rovná práva s tradičními tématy modlitby, kontemplativního čtení Písem a meditací nad vlastními duchovními queer předky.