Dělicí čára vede uprostřed každého z nás

Magdaléna Šipka

Omar Mateen netrpěl pohledem na dva líbající se muže z náboženských důvodů. Trpěl proto, že si přál být jedním z nich. Nedělíme se na postkřesťany a muslimy, na heterosexuály a homosexuály. Dělí nás především míra zájmu o druhé.

O střelci z Orlanda toho zatím nevíme mnoho. Víme, že důsledkem jeho jednání zemřelo 49 lidí a okolo padesáti dalších bylo zraněno. Pro svůj útok si vybral klub Pulse, který byl místem setkání LGBT+ komunity.

Krátce po útoku vyšlo najevo, že klub pro střelce nebyl neznámým místem. Dle výpovědí přeživších ho navštěvoval pravidelně po dobu přibližně tří let. Omar Mateen byl také zaregistrovaný na několika gay seznamkách. Zároveň byl ženatý. Byl člověkem možná několik let balancujícím na hraně svých dvou životů. Byl možná mužem odhodlávajícím se ke comming outu a veřejnému se přihlášení ke komunitě LGBT+, jejíž část se nakonec rozhodl zmasakrovat.

Mezi oběti střelby v klubu Pulse patří také Brenda Lee Marquez McCool. Devětačtyřicetiletá žena přišla do klubu se svým synem a ve chvíli střelby se podle výpovědí svědků vrhla před jeho tělo. Svému synu tak zachránila život.

Pro člověka s neheterosexuální orientací je často zásadní právě přijetí rodiny a nejbližšího okolí. Rodiče se mohou stát hlavními zastánci a ochránci, jako tomu pravděpodobně bylo v případě Brendy. Mohou se však stát i noční můrou a mnohaletou překážkou v přijetí vlastní orientace.

×