Karima Bennoune, Alžířanka žijící ve Spojených státech, zažila ve své rodné zemi vlnu islamistického násilí v 90. letech. Jedním z terčů islamistů byl i její otec, profesor na alžírské univerzitě a otevřený kritik fundamentalistů. Tato zkušenost ji přivedla na cestu boje za lidská práva, především v muslimských zemích.

Této problematice věnovala knihu Tady vaše fatwa neplatí. Příběhy lidí z muslimského světa bojujících proti fundamentalismu a násilí, která v tomto roce vyšla v češtině. Při práci na této knize navštívila řadu muslimských zemí či zemí s muslimskými menšinami, od Blízkého východu přes subsaharskou Afriku až po Rusko či somálskou komunitu ve Spojených státech.

Dnes je Karima Bennoune profesorkou mezinárodního práva na Kalifornské univerzitě a je aktivní v řadě organizací zabývajících se lidskými právy. Právě v těchto dnech pobývá v Praze a představuje svou knihu českému publiku.

Následující text je překladem jejího textu věnovaného událostem v Orlandu. 

Orlando, Mon Amour. Postavit se teroru a nenávisti

Je suis Pulse. Pocházím z muslimské země a jsem spojena se všemi v Nočním Klubu Pulse.

V duchu dnes jdu spolu s účastníky gay pride, se slzami v očích a s velkou duhovou vlajkou s hvězdou a půlměsícem na výraz solidarity v rukou.

Orlando, město jako z pohádkového království, se stalo městem nočních můr, kde byly desítky mladých lidí zabity střelcem přímo na tanečním parketu. Padesát mrtvých, třiapadesát zraněných, z toho někteří vážně. Zahynuli Edward Sotomayor Jr., Stanley Almodovar III., Luis Omar Ocasio-Capo, Juan Ramon Guerrero. Neznáme ještě jména dalších, ale náš zármutek se týká i jich, jednoho každého z nich.

Pachatel Omar Mateen, po zuby ozbrojený zaměstnanec bezpečnostní agentury, Američan afghánského původu, měl údajně v minulosti kontakty se sebevražedným atentátníkem a vyslovoval se na podporu teroristických skupin. Mnoho z obětí jsou naše sestry a bratři z komunity LGBT, kteří si už nikdy nezatancují, už nikdy neuvidí své rodiny, které po nich tak zoufale pátrají.

Podle svědectví z místa činu Mateen přísahal věrnost „Islámskému státu“, než začal s vražděním. Brzy se dozvíme přesnější podrobnosti. Jsem vděčná všem, kteří přispěchali a ještě přispěchají na obranu muslimů, kteří se bezpochyby stanou terčem diskriminace ve vlně reakcí, kterou hrůzný čin vyvolá. Chtěla bych je však požádat, aby tak nečinili tím způsobem, že budou zlehčovat hrůznou realitu islamistické politické ideologie a metod, kterými podporuje a šíří nenávist proti mnoha skupinám, včetně gayů.

Kdyby se podobného útoku dopustil křesťanský fundamentalista, liberální komentátoři by se zcela po právu tázali, jestli jeho čin nezavinila také homofobní rétorika některých předních představitelů křesťanských církví. Jakkoli je to nyní v atmosféře hrozivého trumpismu a hrozící diskriminace muslimů obtížné, musíme si položit přesně tutéž otázku: jakým způsobem islamistická rétorika vyvolává homofobii a vede k vražednému běsnění?

Mateenova nenávist projevující se vražděním není horší ani lepší proto, že pachatel je muslim. Je jednoduše zcela zavrženíhodná a musí být také jednoznačně odsouzena. Naopak by neměla být paušálně připisována všem, kdo sdílejí stejnou identitu, ale musí být precizně a do hloubky analyzována, aby se proti ní dalo důsledně a bez milosti bojovat.

Ani Zonneveld, která stojí v čele organizace Muslimové za progresivní hodnoty (MPV) se sídlem v Los Angeles, k vraždění v Orlandu řekla: „Pojďme ke kořenům problému. Homofobní smýšlení, které vedlo k tomuto vraždění, se neobjevilo jen tak z ničeho. Muslimové za progresivní hodnoty a další se již mnoho let zastávají práv LGBTQI lidí proti homofobním názorům, které jsou rozšířené v mnoha muslimských komunitách.

Právě jako muslimové musíme proti těmto zhoubným postojům vystupovat. Ve skutečnosti v Koránu není nic o tom, že homosexuálové mají být trestáni, a Prorok Muhammad homosexuály nijak nepronásledoval.“

Tiskové prohlášení organizace vydané po orlandském útoku pokračuje: „I když s homofobií zápasí všechny náboženské komunity, je dnes zcela jasné, že americká muslimská komunita má zvláštní úkol postavit se homofobii ve svých řadách a ve svých institucích. Musíme čelit takovým výkladům islámu, které mohly vést ruku střelce z Orlanda.“ A já se ptám, proč muslimští obhájci práv gay komunity jako je MPV nejsou zváni do televize, aby komentovali tuto strašnou událost?

Válka proti nenávisti

Myslím na všechny oběti, jejich rodiny, přátele a celou LGBT komunitu, na všechny účastnící se pochodu hrdosti, na celé Orlando. Při pohledu do budoucnosti ale cítím strach, hrůzu z toho, že se šiřitelé nenávisti pokusí využít tuto událost proti všem muslimům, ale také z toho, jak ti, kteří budou proti této nenávisti bojovat, budou zlehčovat drsnou realitu islamistické ideologie.

Jsme dnes svědky strašlivého a absurdního vzájemného soupeření nenávistí. Jsou tu bigotní křesťanští homofobové, kteří na twitteru chválili teroristu za to, že konal Boží dílo. Jsou tu bigotní islamofobové, kteří tweetovali, že se to vše stalo kvůli lásce prezidenta Obamy k islámu. Někteří se nemohli rozhodnout, jestli víc nenávidí gaye, nebo muslimy. (Zvláště těžké to museli mít muslimští členové LGBT komunity). Ve vzájemném souboji nenávisti není vítězů a jedinou odpovědí musí být jednoznačné prosazování rovnosti všech.

Nesmíme ale být tolerantní k netoleranci, ať už přichází odkudkoli. Tolerovat intoleranci nepřinese více tolerantnosti. Musíme se postavit proti krajní pravici, ať již křesťanské, nebo muslimské, na Západě stejně jako v muslimských zemích. Nesmíme také nechat obtížné skutečnosti zmizet za plochou fasádou politické korektnosti, ani se tvářit, jako by tím jediným problémem, o který tu jde, byla příliš snadná možnost opatřit si zbraň. To je ovšem nepochybně také jedna z klíčových otázek: jak se chlapík, který byl dvakrát vyšetřován FBI kvůli teroristickým souvislostem, mohl dostat k legálnímu držení útočné zbraně?

Musíme se také utkat s homofobií v globálním měřítku, včetně jejích projevů ve společnostech s muslimskou většinou, jak je nejsilněji vyjadřuje islamistická ideologie. Dokonce i muslimský duchovní, který byl pozván na první tiskovou konferenci v Orlandu hned po události, ani jednou nezmínil, že oběti byly „LGBT“ a ani jednou nevyslovil slovo gay. Představme si, jaká by byla reakce, kdyby se totéž stalo muslimům, a jak by na to asi reagovali.

Když jsem vedla rozhovory s lidmi z muslimských zemí bojujícími proti extremismu při práci na své knize Tady vaše fatwa neplatí. Příběhy lidí z muslimského světa bojujících proti fundamentalismu a násilí, ti, kteří mě nejčastěji žádali, abych neuváděla jejich pravé jméno, byli gayové či lesbičky. Byli si velice dobře vědomi hrozby islamismu a nebezpečí, které pro ně představují rozšířené předsudky.

Jedna pákistánská queer advokátka mi řekla o své práci: „Když se dostanu na něčí radar a rozhodnou se vést proti mně džihád, budou to mít snadné.“ Neobávala se jen Tálibánu, ale i fundamentalistických osamělých vlků, ve svých vlastních očích zbožných muslimů, kteří se cítí spravedlivě rozhořčeni nad zkaženou ženštinou jako je ona. A tak to vezmou do svých rukou. Extremismus podle ní zvýšil riziko podobných reakcí, protože prezentuje násilí jako něco legitimního a hodného úcty.

Jeden íránský gay byl tak poznamenán stigmatem, se kterým musel žít, že při našem rozhovoru celou dobu mluvil šeptem, ačkoli byl v bezpečí v exilu. Celkem čtyřikrát se pokusil o sebevraždu kvůli cti své rodiny. Tento hrdina jménem Junaid Jahangir pojmenoval postoje, které jsou za takovými lidskými tragédiemi, nesmírně výstižným způsobem:

„Vzhledem k historickému vývoji muslimského myšlení, není snad nic přehnaného chtít dnes po těch přemýšlivých a racionálních muslimských duchovních, aby se na situaci gayů a lesbiček dívali na základě principu milosrdenství a spravedlnosti?“ Právě to je však dnes často obtížné, protože, jak mi řekl jeden novinář, homofobní aspekty zakořeněné v tradici a totalitární islámská politika „se navzájem posilují“.

Je příliš snadné říkat, tak jak to někteří s těmi nejlepšími úmysly dělají, že takovéto násilné činy nemají nic společného s náboženstvím ani s politikou. Jakkoli je ještě brzy na hodnocení, zdá se, že vraždění v Orlandu a podobné události jsou výsledkem děsivého koktejlu zpátečnického výkladu náboženství, homofobní kultury, která má svou univerzální i místní podobu, té nejextrémnější islamistické politiky a snadné dostupnosti zbraní ve Spojených státech. Každé z této smrtících ingrediencí se musíme postavit zvlášť. Bez strachu a zbytečných okolků.

Dnes jsme zlomení žalem a plní hněvu. Zítra vyhlásíme válku nenávisti ve všech jejích podobách.

Text vyšel původně na Huffington Post.