Hudba spojuje národy. Málokdo ze současných hudebníků svědčí lépe o platnosti tohoto starého úsloví, než Katalánec Jordi Savall. Hudební vzdělání získal v Barceloně a švýcarské Basileji, kde se stal profesorem hry na violu „na gamba“. Tento nástroj, který připomíná spíš dnešní violoncello než violu, do značné míry uvedl znovu do používání a přispěl k jeho popularitě.

K ní také nemálo pomohl francouzský film Všechna jitra světa (Tous les matins du monde), v němž jednu z hlavních rolí hraje hudba v podání Savalla a jeho spoluhráčů. Film popisuje vztah dvou barokních francouzských hudebníků, pana de Sainte-Colombe (jeho křestní jméno bohužel neznáme) a jeho žáka Marina Maraise, kterého ve filmu ztvárnil Gérard Depardieu. Marais, jeden z nejuznávanějších virtuozů hry na violu, i jeho učitel se stali jakýmisi Savallovými vzory, jejich skladby pro tento nástroj nahrál a stále se k jejich dílu vrací.

Jiný hlas

Již v roce 1974 Savall založil komorní soubor Hespèrion XX, v němž (a v jeho dodnes fungujícím pokračování po roce 2000, nazvaném Hespèrion XXI) klíčovou roli sehrávala jeho manželka, vynikající sopranistka Montserrat Figueras (1942-2011). Na hudební dráhu se vydaly i obě jejich děti, dcera Arianna a syn Ferran. Na konci osmdesátých let založil Savall postupně vokální soubor Capella Reial de Catalunya (v roce 1987 v Barceloně) a svým složením mezinárodní orchestr Le Concert des Nations, který se zaměřuje především (ale ne výhradně) na hudbu barokní.

Svoji pozornost věnuje jak baroku francouzskému (Lully, Rameau, Couperin, Charpentier), německému (jeho nahrávka Bachových Braniborských koncertů patří mezi nejoceňovanější, nahrál ale i několik dalších Bachových děl), italskému (Monteverdi, Merula, Vivaldiho koncerty pro violu) i anglickému (Lawes, Purcell), a pochopitelně i tvorbě autorů Pyrenejského poloostrova (Joan Cabanilles, José Marín).

Vydal se několikrát i do „Nového světa“, k barokní hudbě Latinské Ameriky, a opakovaně také do doby starší než barokní, k dílům hudby středověké a renesanční, ale také k lidové hudbě keltské. Díla pozdější než barokní jsou naopak spíše výjimkou (Haydnových Sedm posledních slov Krista na kříži, Mozartova Malá noční hudba a Rekviem, Beethovenova Eroica).

V roce 1998 založil Jordi Savall vlastní hudební nakladatelství Alia Vox (Jiný hlas), kde vydává jak vlastní nové nahrávky, tak i nová vydání těch starších. Alba Alia Voxu patří k těm nejkrásnějším, které jsou k dostání. Samozřejmostí je u nich text v mnoha jazycích (nejčastěji šesti, ale třeba i deseti), množství ilustrací a zasvěcených textů z pera znalců hudby dané epochy, ale i historiků, spisovatelů a dalších autorů.