František je postarší chlapík žijící v malé vesnici na Slovácku. Celý život se živí prací se dřevem. Pomáhá ho sázet i kácet v lese, doma z něj zas vyrábí prkýnka či vařečky. Sousedi a kamarádi jej znají prakticky jen v rádiovce — prastaré čepici s legrační anténkou a klikatým zmijovitým vzorem.

Politika ho zajímá jako spoustu jeho vrstevníků, hlavně coby kulisa, jež život častěji komplikuje než zjednodušuje. Není ale zapšklý. Sice si myslí, že vlády se o lidi starají málo, nějakou klasickou stranu, kterou vhodí do urny, si ale vždycky najde. Dokonce mu nijak zásadně nevadí ani uprchlíci, pokud jich tu časem nebude víc než domorodců a pokud ti nebudou ohroženi, byť třeba jen na svých mzdách, důchodech či službách, co dostávají od státu.

Za prezidenta Franta volil Miloše Zemana. Prostě proto, že se mu zdál být z kandidátů nejlidovější. Teď ale často kroutí hlavou nad slovníkem hlavy státu i nad tím, jak ostatním politikům podráží nohy. Hlas by mu však dal i příště, protože nikdo lepší než Zeman se nenabízí.

Stanoviska k tomu, co se v zemi děje, nejintenzivněji sděluje po pátém pivu v hospodě, ale i doma u kafe při zapnuté televizi. Dál se nedostanou, pokud se zrovna do místní hospody nenachomýtne zhýralý pisálek z Prahy.

Franta to nese statečně: Koho by přece zajímaly pindy chlapa z dědiny, který se živí jen rukama…!