Ve čtvrtečním vydání deníku Právo se objevil článek s titulkem Obří migrační vlna: všechna rozumná pravidla padla. V elektronické verzi na Novinkách.cz nabral článek během pár hodin přes sedm set převážně pochvalných komentářů. Soudě dle nich i dle množství míst, kde je možné najít odkaz na něj, se článek stal pravděpodobně nejčtenější publikací serveru za posledních několik dní.

Článek je uveden jako svědectví Martina Herzána, bývalého člena výboru Rady vlády pro lidská práva, kterého snad z toho důvodu Právo tituluje inovativním pojmem „lidskoprávník“. Podle svých slov strávil šest týdnů na přelomu prosince a ledna v uprchlickém táboře Dobova na chorvatsko—slovinských hranicích.

Článek přináší přehršel nových informací. Za šest týdnů prý Herzán zažil odhalení několika desítek radikálních islámských bojovníků, někteří z nich měli dokonce v mobilech videa, na kterých sami mučí nebo zabíjejí své oběti. „Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen,“ píše Herzán.

V jiné části článku uvádí, že na hranici bylo denně zabaveno „několik kilogramů zbraní — převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů“. Ještě fantastičtěji než samotné zadržení několika desítek radikálních islámských bojovníků působí jeho tvrzení, že Slovinská kriminální policie je pouze vyslechla, zapsala a nechala jít dál do Evropy.

Článek zakončuje lamentace údajného dlouholetého ochránce lidských práv, že se na tomto dění za kulisou falešné humanity podílí kvůli dotacím celá řada neziskových organizací, včetně těch pro lidská práva. „Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové. Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše," uzavírá Herzán svůj článek. Není divu, že přivedení sluníčkových lidskoprávníků k té pravé Pravdě slaví během krátké chvíle jako svůj velký úspěch například i xenofobní spolek IVČRN.

Nový Lukáš Kohout

Prověřování zdrojů fantastických informací by mělo být rutinou každého editora. Když ne u všech, tak minimálně u několika prvních článku od nového dopisovatele (v tomto případě šlo o první článek Herzána pro Právo). Několik kliknutí by prozradilo, že svou bohatou literární činnost Herzán začal ufologickou brožurou „Ufo nad Třebíčí,“ navázal knihou „Apokalypsa, Kristus nebo Antikrist?,“ nicméně větší popularitu mu získal teprve bestseller „Totalitní světovláda: Fakta a důkazy o zákulisí světové politiky, lidských právech a globalizaci."

V poslední knize prosazuje například myšlenku, že Mezinárodní měnový fond spřádá plány na stažení všech národních měn z oběhu a jejich výměnu za univerzální měnu, díky které bude MMF kontrolovat celý svět. Praxi celosvětové a pravidla diktující vlády dnes podle Herzána provádí byrokratický aparát OSN.

Pojmy z této knihy se dostaly dokonce i do slovníku Karla Gotta a podle samotného Herzána se staly oblíbenými i mezi lidmi z blízkého okolí Václava Klause. Navzdory opoře takových autorit četba jeho knih ovšem záhy prozradí, že práce se zdroji nepatří k Herzánovým silným stránkám.

↗

Včera se v redakci Práva zjevilo UFO. (Na snímku šéfredaktor Zdeněk Porybný v roce 1992.) Foto Václav Jirsa, ČTK

Své srdce umělce nespoutaného prostou logikou odhaluje ostatně i posloupností svých životních rozhodnutí: začátek studia Teologické fakulty Jihočeské univerzity (2000), vstup do KSČM (2002), úspěšné úsilí o instalaci pomníku Karlu Krylovi v Jihlavě (2004), vyražení dvaceti medailí k 20. výročí Sametové revoluce a jejich následné naházení do Vltavy coby demonstrace selhání ideálů sametové revoluce (2009), tvorba hliněné busty Miloše Zemana v nadživotní velikosti k prezidentovým 69. narozeninám a následná kandidatura za Zemanovce v parlamentních volbách (2013).

Herzán se prezentuje jako předseda vzletně znějících organizací International Commission of Conscience (1997—2003) či Evropské unie pro lidská práva (2003—2016). Bližší prozkoumání těchto organizací a zjištění, že je ve skutečnosti sám založil a pravděpodobně je i jejich výlučným členem, nutí ještě k větší ostražitosti.

Když následně úřad vlády potvrdí, že Herzán skutečně byl v letech 2005 až 2007 členem Výboru pro výchovu k lidským právům Rady vlády pro lidská práva, člověku bezděčně vytane na mysli příběh známého českého politického mystifikátora Lukáše Kohouta. A to zvlášť po prohlédnutí fotogalerie na jeho osobních stránkách, kde vystupuje jako účastník delegace do Číny v březnu 2008.

K totálnímu zmatení smyslů už stačí jen napsat na Policii České republiky ohledně ověření existence medaile, kterou prý Herzán dostal od PČR v roce 2015 za zásluhy. Policie odpoví, že na jeho webu žádná taková zmínka není. Zmizela. Následně ale mluvčí PČR vydání medaile Herzánovi stejně potvrzuje.

Když se dostaneme dále, zjistíme, že informace zveřejněné v Právu mohl Herzán získat jedině jako spolupracovník české policejní mise, která tou dobou pod velením podplukovníka Davida Předoty pracovala právě na chorvatsko—slovinském checkpointu v Dobově. Čeští dobrovolníci, kteří na místě tou dobou byli, Martina Herzána ale neznají. Mimo to se podle Natálie Štěpánkové, české dobrovolnice, která v místě působila, k „informacím“, jež otiskl v Právu, ani nemohou dostat.

„Pokud to dobrovolníkům sami policisté neřekli, tak tyto informace nemají jak zjistit. Nebo pokud se o tom policisté nebavili třeba při střídání směn a nedali si pozor, že je nikdo neslyší. Oficiálně o takových věcech dobrovolníky nikdo neinformuje,“ popisuje Natálie Štěpánková.

V případě, že se opravdu jedná o vyjádření člena policejní mise, pak se jeho výpověď rozchází s informacemi, které v rozhovoru pro Aktuálně.cz uvedl už zmíněný její šéf David Předota. Tvrdil sice, že někteří příchozí měli v telefonech fotografie sebe ve vojenské uniformě, nicméně rozhodně se nezmiňuje o tom, že by lidé na videích sami někoho mučili nebo zabíjeli.

Vojenská uniforma je naopak pro mnohé přicházející důvodem, proč ze své země prchají — nechuť účastnit se proxy války okolních mocností bez vyhlídky na vyřešení je nejčastějším důvodem, který žene právě mladé muže do klidnějších zemí. Herzánem kritizované údajné pouštění usvědčených bojovníků do Evropské unie také nevypadá jako „vynikající spolupráce s vedoucími pracovníky kriminální policie“, jak situaci naopak pochvalně popsal Předota.

Herzán dále píše o kilogramech zbraní zabavených uprchlíkům každý den. Převážně má jít o zbraně sečné a bodné, ale i o paralyzéry a nunčaky. Nechme stranou, že sečné zbraně jsou z definice především různé druhy halaparten, mečů a mačet, se kterými je problematické do vlaků převážejících uprchlíky na checkpointu vůbec nastoupit.

Značně nepravděpodobné je totiž i to, že by byli lidé třeba jen s nunčaky do vlaku vůbec vpuštěni. Podle slovinské dobrovolnice působící v místě, Sandry Sterové, jsou totiž prohledáváni už v Chorvatsku při nástupu do vlaku, aby se tam podobné věci nedostaly.

„Viděla jsem u nich nůžky na nehty, spony do vlasů nebo jehly na zašívání, víc ne. Krom toho kdyby u sebe vážně něco takového měli, mnozí slovinští politikové prosazující zavření hranic by toho okamžitě využili pro svou politickou agendu. Nic takového ale nevidíme,“ upřesňuje.

Také David Předota uvádí mezi „zabavenými zbraněmi“ jen nože, žiletky a zapalovače. Je tedy evidentní, že žádné zbraně, o nichž Herzán mluví, do Dobova ve skutečnosti nedorazily.

Připusťme, že v případě létajícího talíře nad Třebíčí stojí tvrzení proti tvrzení. Po přečtení čtvrtečního Práva si ale můžeme být téměř jistí, že jestli na straně svědků přilétajících Marťanů stojí jako přímluvce Martin Herzán, pravdivá bude patrně verze těch, kteří trvají na tom, že se nad Třebíčí UFO prozatím neobjevilo.

Stejně tak se nezdá, že by článek Martina Herzána vypovídal cokoli o lidskoprávních aktivistech. Vypovídá ale o způsobu práce redakce Práva a Novinek. Jestli si nezačnou ověřovat své zdroje, jen těžko se vyhrabou z mediálního septiku, kam podobnými praktikami už nějakou dobu kloužou.