Dezinformační společnost

Petr Dimun

Žijeme v desinformační společnosti, v níž pravda je rovná lži. Média vlastněná českými oligarchy již nikdy nebudou moci aspirovat na tu unikátní roli, kterou skoro dvacet let okupovala.

Termín „dezinformační společnost“ není nový, v lednu minulého roku jej ve svém komentáři použil již Jan Keller. „V dezinformační společnosti jsou pravda a lež postaveny naroveň. O faktech už nerozhoduje to, jak se udála, ale to, co si o nich lidé mají myslet. Veřejné mínění, které je v takové společnosti modelováno tokem nepravd a polopravd, je zpětně vydáváno za arbitra pravdy,“ napsal tehdy. Skutečnost, že žijeme v dezinformační společnosti, dostává ovšem zvláště v posledních dnech a týdnech konkrétní, české obrysy.

Svého času byla česká veřejná debata určována několika vybranými médii. Jejich vliv se utvořil postupně, v průběhu 90. let, kdy mediální trh prošel vznikáním a zanikáním různých mediálních projektů, které zčásti navazovaly na dobu před rokem 89. Výsledkem byl stav, kdy z tištěných deníků přečkaly tuto revoluční dobu Mladá fronta, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Deníky Bohemia a Blesk. Z televizí pak byla „mienkotvorná“ především Česká televize a TV Nova.

Jejich titulní strany či televizní reportáže otřásaly politikou, vedly k pádům ministrů či dokonce vlád. Bylo to nejen jejich „exkluzivním postavením“ na trhu, ale také poměrně stabilizovanou redakcí, jejím personálním složením a strukturou jejich vlastníků. A také tím, že online tok informací v podobě zpravodajských serverů a alternativních médií se teprve rodil.

Nástup a rozvoj technologií, kdy každý, kdo vlastní mobilní telefon je permanentním příjemcem toku informací, ekonomická krize a následná změna vlastnické struktury, vedly k rozpadu redakcí a také dominance těchto informačních zdrojů. Média vlastněná českými oligarchy již navíc nikdy nebudou moci aspirovat na tu unikátní roli, kterou skoro dvacet let okupovala, když byla jakýmsi „vlastníkem pravdy“ a mentorovala veřejné mínění z morálky.

Tradiční média vlastněná oligarchy už nikdy nebudou moci aspirovat na svou unikátní mocenskou roli. Ilustrace hermes-press.com

Na stranu druhou však tato média, přes chybovost a nedokonalost, představovala v informačním světě jistou míru záruk, přehlednost a stabilitu. Vztah mezi médii a politikou se také postupně utvářel, nacházel si svá pravidla, což přispívalo k postupné stabilizaci veřejného prostoru.

×