Termín „dezinformační společnost“ není nový, v lednu minulého roku jej ve svém komentáři použil již Jan Keller. „V dezinformační společnosti jsou pravda a lež postaveny naroveň. O faktech už nerozhoduje to, jak se udála, ale to, co si o nich lidé mají myslet. Veřejné mínění, které je v takové společnosti modelováno tokem nepravd a polopravd, je zpětně vydáváno za arbitra pravdy,“ napsal tehdy. Skutečnost, že žijeme v dezinformační společnosti, dostává ovšem zvláště v posledních dnech a týdnech konkrétní, české obrysy.

Svého času byla česká veřejná debata určována několika vybranými médii. Jejich vliv se utvořil postupně, v průběhu 90. let, kdy mediální trh prošel vznikáním a zanikáním různých mediálních projektů, které zčásti navazovaly na dobu před rokem 89. Výsledkem byl stav, kdy z tištěných deníků přečkaly tuto revoluční dobu Mladá fronta, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Právo, Deníky Bohemia a Blesk. Z televizí pak byla „mienkotvorná“ především Česká televize a TV Nova.