Norská vláda přijala celkem drsná azylová opatření. Zaprvé zamezují slučování rodin do doby, než běženec v Norsku odpracuje (či odstuduje) čtyři roky. Zadruhé azylanti nebudou disponovat hotovostí, nýbrž „debetními kartami“, což má zamezit přeposílání peněz do zahraničí. Zatřetí uprchlíci s vízem či pracovním povolením z Ruska azyl nedostanou. A začtvrté děti bez doprovodu budou chráněny do svých osmnácti let věku, načež budou, již coby dospělé osoby, podrobeny novému azylovému hodnocení.

Norská konzervativní vláda tak svým balíkem zákonů fakticky zazdila azylanty směřující do Norska. Po zavření švédských hranic by bez těchto zákonů šel všechen nápor na Norsko — a očekávalo se až sto tisíc běženců.

Takto se bude Norsko držet kvót, tedy pětadvacet tisíc azylů průměrně na rok. Česká televize tedy informuje nesprávně, když tvrdí, že se „Norsko zavřelo před světem“ — Norsko totiž své kvóty naplní. Norská vládní loď navíc už nějaký čas zachraňuje životy migrujících ve Středozemním moři. Nově bude navíc fungovat mechanismus přímého vyhledávání azylantů v uprchlických táborech. Je složitý, ale měl by dosáhnout až na třicet tisíc lidí.

Rozhodně se to ale nevyplatí nikomu, kde má šanci se dostat do Německa. Další potenciální zájemce o norský azyl odradí zmiňované debetní karty nebo fakticky znemožněné slučování rodin po první čtyři roky pobytu. Smutným důsledkem bude více utonutých žen a dětí, které se budou muset vydat na cestu také.

Taková je tedy situace na mapě Evropy. Skandinávie své dveře neuzavřela, ale rozhodně přivřela. Švédsko, na které se jako na jediné nelze mračit snad v ničem, jelikož udělalo maximum možného, uděluje nyní azyl už jen výběrově. Dánsko, stejně jako Británie, není vázáno evropskou azylovou politikou a po sérii škrtů v azylové politice rozhodně není vyhledávanou migrační destinací.

Zůstalo tedy už jen Německo a Rakousko. Tak či onak bych se z pozice České republiky zdržel rad a komentářů. Mám tím na mysli české politiky typu Michala Haška, kteří nic nedělají, nikde nepomáhají a věc jen svou politicky vrozenou hloupostí a oportunismem komplikují.

Nesouhlasím s většinou bodů z norského balíku, i tak je to však bohužel stále víc, než kdy učinila česká vláda. Její členové by se tedy měli zdržet komentářů na adresu Norska.  Osobně, stejně jako celá norská levice, kroky norské vlády kritizuji.

Vládní Konzervativní strana (Høyre) a konzervativně-populistická Strana pokroku (Fremskrittspartiet) se mohou v parlamentu opřít pouze o socialisty z Norské strany práce (Arbeiderpartiet) — radikální Socialistická levicová strana (Sosialistisk Venstreparti) balík nových azylových opatření odmítá, proti je zásadně i Křesťanská lidová strana (Kristelig Folkeparti), proti jsou i liberálové (Venstre) a proti jsou i Zelení.

Zatímco socialisté, kteří balík podporují, požadují alespoň větší zdroje na integrační politiku (tedy žádné škrty v kurzech a pedagogických oblastech), křesťané, liberálové, zelení a radikální socialisté nechtějí podpořit nic, co by zhoršovalo pozici azylantů v Norsku.

Nezaměstnanost se daří překonat dobrou integrací

Z celkových 84 700 nezaměstnaných hlášených v Norsku na úřadu práce bylo 31 200 cizinců, což odpovídá 37 procentům. Celkově je bez zaměstnání 7,3 procenta mužů-cizinců, přičemž v běžné populaci je to 2,5 procenta. U žen to je 7,8 procent cizinek a 2,1 procenta Norek.

Nejvíce nezaměstnaných (a to 12,5 procenta) je mezi Afričany, následují lidé z východní části EU s 8,6 procenta, jižní a střední Ameriky s 8,4 a z Asie s 8,3 procenta. Lidé z mimounijních zemí východní Evropy jsou na 7,3 procenta, lidé ze západní části EU jsou na 4,1 procenta (což je dokonce pod průměrem celého Norska) a lidé ze Severní Ameriky a Oceánie na 3,9 procenta. U cizinců ze severských zemí činí nezaměstnanost 3,3 procenta.

Nejzásadnější ale je, že potomci imigrantů a cizinců ve věku 15-29 let nevykazují prakticky žádnou odchylku od běžné populace. Rozdíl v jejich nezaměstnanosti činí jen 1,4 procenta.

Nejen tyto statistiky se v konečném důsledku projevují ve v zásadě pozitivním vztahu Norů vůči příchozím. Podle průzkumů agentury Sentio pro Klassekampen si 57,7 procent Norů myslí, že Norsko v uprchlické krizi pomáhá málo, případně „jen“ dostatečně.

Menšina, přesně 37,6 procent Norů se domnívá, že letošních třicet tisíc udělených azylů je příliš. Největší zastání mají uprchlíci u radikálních socialistů z SV, u křesťanů, u liberálů a u zelených. Naopak nejmenší podporu mají u konzervativních populistů z FRP.