Švédsko a severské země obecně jsou v představách části Čechů ideálem rovnostářské společnosti. V posledních volbách ale měli Švédští demokraté, nacionalistická strana, která se vymezuje proti přistěhovalcům, islamizaci, EU, USA a globalizaci, skoro třináct procent. Je to signál, že se něco děje ve švédské společnosti?

K nějakým změnám dochází, ale protože znám českou i švédskou společnost, rád bych na začátku zdůraznil, že situace je nesrovnatelná. Základ je ve Švédsku stále v mnoha ohledech stabilní: ve Švédsku nejsou oligarchové, není tam korupce. Osmdesát procent obyvatelstva je bohatých tak, že jim to umožňuje cestovat po světě. Srovnání je vždycky těžké, ale dá se říci, že Švédové jsou méně zahledění sami do sebe než Češi, média se zajímají o zahraničí, je znát, že demokracie je tady sto let, a ne pětadvacet. Během posledního roku přijelo například hodně Romů z Rumunska do Švédska a žebrají. Sice se mluví o tom, že se má žebrání zakázat, ale většina lidí je vstřícná. Kostely jim nabízejí nocleh a další pomoc.

To samé se týká přistěhovalců. Sice roste „rasistická strana“, na druhou stranu ale výzkumy ukazují, že Švédové mají méně rasistických tendencí než dřív. Neumím si představit, že by se ve Švédsku řešilo, zda přijmout patnáct nemocných dětí ze Sýrie a že by u toho někdo popisoval dospělé syrské uprchlíky jako potenciální nebezpečí. Něco takového by žádný politik kromě extremistické pravice ve Švédsku neudělal. S trochou nadsázky se dá říci, že „Švédští demokraté“ mají podobné názory ohledně národa a přistěhovalectví jako česká sociální demokracie.

Nějaký problém ale existuje, i když ve srovnání s Českou republikou je menší?

Problém ve Švédsku je, že jednoduše řečeno nefunguje integrace. Ve Švédsku se rychle rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. Hodně z těch, kteří jsou sociálně vyloučení, viditelně nejsou bílí. Třídní otázka ve Švédsku je víc a víc etnická. Pro člověka, zejména s muslimským jménem, který není původem z Evropy, je obtížné sehnat práci nebo bydlení. Výsledky výzkumů ukázaly, že když na inzerát zavolá nějaký Ahmed, tak byt není k dispozici, a když vzápětí zavolá švédský Sven, tak mu řeknou, ať přijde a podívá se na byt. To samé se zaměstnáním.

To skoro působí jako zpráva o diskriminaci Romů v ČR. Vůbec to nekoresponduje s tím, jak si Švédsko řada z nás představuje. Vede se o tom ve Švédsku společenská diskuze?

Ano a ne. Na jednu stranu vidím, že problémy jsou podobné. Práce, bydlení. Ale diskriminace v České republice je mnohem drsnější. Je však pravda, že se teprve poslední roky začala společenská diskuze o tom, že Švédsko má problémy s rasismem.

Sebeprezentace Švédů je, že jsme solidární, feministická, nerasistická společnost, která přeci měla Olofa Palmeho, bojovali jsme za Jižní Afriku, pomáhali jsme vždy ostatním a zároveň jsme byli neutrální. Sebepojetí, že jsme ve skutečnosti společnost „rasistická“, Švédům nesedí.

Tím rasismem ale nemyslím, že Švédové nesnášejí každého, kdo není bílý, ale právě to, že stále dávají práci nebo byt „Svenovi“, a ne „Ahmedovi“. Toto vnímání sebe sama je jeden z důvodů, proč se tak pozdě začalo řešit, že rostla a roste nižší třída, která je etnická.

Imigrace je ve Švédsku v přepočtu na hlavu nejvyšší v EU, pramení problémy z toho, že přichází příliš velký počet lidí, které není schopná švédská společnost pojmout?

Problém není v tom, že máme hodně imigrantů, ale problémy jsou zabudované ve strukturách švédské společnosti, té většinové. 

Přistěhovalců je 16 %, což je v absolutních číslech asi milión a půl (2013). To jsou lidé narození mimo Švédsko, tedy i já. Trvá generaci, dvě, než se přistěhovalci začnou dostávat do společnosti, ale vidíme například u Íránců a Bosňáků, že to může fungovat rychle a dobře. Druhá generace Íránců je víc zastoupená na vysokých školách a v dobrých povoláních (lékař, zubař) než etničtí Švédi. Jejich rodiče byli často intelektuálové, byli připravení na tu změnu a integraci.

Něco jiného ale je, když přijedou třeba Somálci, kteří celý život žili v táboře, někteří neumějí číst. Ta společnost je sociálně, kulturně, ekonomicky úplně jinde, tak musíme počítat s tím, že to bude trvat déle a že je potřeba jiného přístupu, jak s nimi pracovat. Jejich pohled na ženy je úplně jiný než ve většinové švédské společnosti, a to se musí změnit, ale trvá to delší dobu. Cíl však musí být, aby měl každý jedinec, ať už původem Íránec, Somálec, nebo Mongol, muž, nebo žena, ty samé možnosti ve švédské společnosti, aby mohl vystudovat, najít si práci, dobře bydlet. Jenže Švédsko je, co se týká bydlení, těžce ekonomicky segregovaná země, z čehož se pak odvíjí i to ostatní. Stockholm je jedno z nejvíc segregovaných měst v západním světě.

Proč vlastně vznikají ghetta?

Příčin, proč v předměstích velkoměst, jako je Stockholm, Göteborg, Malmö, vznikají ghetta, je celá řada. Chci ale zdůraznit, že to nejsou ghetta v českém smyslu, spíš chudší předměstí. Souvisí to například s privatizací bytů, která začala v centrech měst. Když si někdo chce koupit byt v „dobré čtvrti“, stojí pět milionů švédských korun. To si koupí jen člověk, jehož rodiče jsou bohatí. Díváme-li se na švédskou integraci, musíme pochopit ten ekonomický model za tím.