Nemyslíme si, že by novinář Petr Podaný z Týdne, europoslanec Jan Keller či všichni jim podobní lidé, kteří se dnes pokoušejí vysvětlovat, proč Evropská unie nemůže přijmout více uprchlíků, nechali před svými zraky utonout dítě, které se svými rodiči prchá z hrůz občanské války. Jenomže argumentací proti přijímání uprchlíků na sebe oba dva, i všichni další hovořící obdobně, berou za jejich smrt ve Středozemním moři spoluodpovědnost.

Tragédie u evropských břehů, při níž zemřelo přes devět set lidí, z toho zhruba stovka dětí, stejně jako obdobný incident o pár týdnů dříve, při němž zahynuly čtyři stovky lidí, nebyly náhodnými nešťastnými událostmi, ale zákonitým a předvídatelným důsledkem fatálně chybné politiky Evropské unie. A jakkoli takový výrok může znít překvapivě, také úřadující česká vláda je za ono hrozné neštěstí politicky spoluodpovědná; každý jeden její ministr.

Katastrofy ve Středozemním moři totiž zapříčinila skutečnost, že Itálie vloni z úsporných důvodů a kvůli neochotě většiny ostatních evropských zemí podílet se adekvátně na přijímání uprchlíků ukončila pátrací a záchranný program Mare Nostrum. Stál směšných devět milionů eur měsíčně. Namísto něj začala Evropská unie zhruba za třetinovou částku v programu Triton pouze hlídat pobřeží.

Už tehdy Lékaři bez hranic a další zasvěcení varovali, že to povede k dramatickému nárůstu utonulých lidí toužících se dostat do Evropy za svobodou, mírem a osobní důstojností. Proti nim ovšem tehdy argumentovali mnozí politici tím, že záchranné operace bezděčně účinkují jako lákadlo pro další odvážlivce, kteří se budou moci spolehnout na to, že je z chatrných člunů na volném moři Italové vytáhnou. Už to byl ovšem strašlivý argument, který de facto obsahoval předpoklad, že hrozba smrti na moři běžence odradí.

Všichni, kdo se k němu v politické debatě uchýlili, kdo se nepostavili k problému zpříma a nezasadili se za to, aby Evropská unie Itálii, ale také Španělsku, Řecku i dalším vstupním zemím na pobřeží Středozemního moře zásadně pomohla, na sebe vzali za současné tragédie politickou spoluodpovědnost. A je jasné, že způsob, jakým se o lidech prchajících do Evropy diskutuje a přemýšlí, se musí od základu změnit.

↗

Za tragédie ve Středozemním moři nese odpovědnost evropská politická elita tím, že nechala zrušit program Mare Nostrum. Foto wikipedie

Neochota podstatné části evropských politických elit, nejen těch českých, zabývat se adekvátně lidmi umírajícími ve Středozemním moři samo sebou není důsledkem jejich zvrhlé záliby v lidském utrpení. Příčinou je plíživý nástup rasismus a tolerance ke genocidnímu uvažování, které se krok za krokem stávají běžnou součástí veřejné debaty, aniž bychom je popisovali pravými jmény, uvědomovali si, čeho se tu vlastně stáváme svědky, a odpovídajícím způsobem tomu čelili.

Hlavní příčinou přílivu uprchlíků do Evropy jsou naše činy

Výroky premiéra Sobotky k tématu uprchlíků jsou ilustrací toho, že česká politika zatím prakticky vůbec nechápe, s jakým fenoménem máme co do činění. Představa, že se něco podstatného změní potíráním pašeráků lidí či odmítání kvót, jsou bludnými myšlenkami ze stejné nehumanistické líhně jako idea, že by uprchlíky mohla odradit hrozba smrti na moři. Promítá se do toho fatální slabost současné evropské politiky, neschopnost porozumět příčinám civilizační krize a adekvátně na ně reagovat, a také nedostatek realismu falešně za něj vydávaný.

Chceme-li se problému věnovat vážně, je nutné vyjít z otázky, proč vůbec lidé do Evropy prchají. Debatu nejen v tomto směru kontaminuje množství mýtů. Představa, že převážná část imigrace má ekonomické motivy, je jedním z prvořadých. Skutečnost je taková, že hlavní díl lidí toužících dnes ocitnout se v Evropě tvoří uprchlíci z válek či z represivních režimů. Jsou to lidé jako my, jako naši předci, z nichž mnozí prchali do jiných zemí s obdobnou motivací.