Vůči tonoucím běžencům můžeme být buď humanisty, anebo sadisty. Ničím mezi

Jakub Patočka

Způsob, jakým přemýšlíme o uprchlících zoufale se pokoušejících dostat do Evropy, se musí od základu změnit. Pokud s nimi nezačneme jednat tak, jak jsme svého času doufali, že se bude jednat s uprchlíky evropskými, vzdáme se své lidskosti.

Nemyslíme si, že by novinář Petr Podaný z Týdne, europoslanec Jan Keller či všichni jim podobní lidé, kteří se dnes pokoušejí vysvětlovat, proč Evropská unie nemůže přijmout více uprchlíků, nechali před svými zraky utonout dítě, které se svými rodiči prchá z hrůz občanské války. Jenomže argumentací proti přijímání uprchlíků na sebe oba dva, i všichni další hovořící obdobně, berou za jejich smrt ve Středozemním moři spoluodpovědnost.

Tragédie u evropských břehů, při níž zemřelo přes devět set lidí, z toho zhruba stovka dětí, stejně jako obdobný incident o pár týdnů dříve, při němž zahynuly čtyři stovky lidí, nebyly náhodnými nešťastnými událostmi, ale zákonitým a předvídatelným důsledkem fatálně chybné politiky Evropské unie. A jakkoli takový výrok může znít překvapivě, také úřadující česká vláda je za ono hrozné neštěstí politicky spoluodpovědná; každý jeden její ministr.

Katastrofy ve Středozemním moři totiž zapříčinila skutečnost, že Itálie vloni z úsporných důvodů a kvůli neochotě většiny ostatních evropských zemí podílet se adekvátně na přijímání uprchlíků ukončila pátrací a záchranný program Mare Nostrum. Stál směšných devět milionů eur měsíčně. Namísto něj začala Evropská unie zhruba za třetinovou částku v programu Triton pouze hlídat pobřeží.

Už tehdy Lékaři bez hranic a další zasvěcení varovali, že to povede k dramatickému nárůstu utonulých lidí toužících se dostat do Evropy za svobodou, mírem a osobní důstojností. Proti nim ovšem tehdy argumentovali mnozí politici tím, že záchranné operace bezděčně účinkují jako lákadlo pro další odvážlivce, kteří se budou moci spolehnout na to, že je z chatrných člunů na volném moři Italové vytáhnou. Už to byl ovšem strašlivý argument, který de facto obsahoval předpoklad, že hrozba smrti na moři běžence odradí.

Všichni, kdo se k němu v politické debatě uchýlili, kdo se nepostavili k problému zpříma a nezasadili se za to, aby Evropská unie Itálii, ale také Španělsku, Řecku i dalším vstupním zemím na pobřeží Středozemního moře zásadně pomohla, na sebe vzali za současné tragédie politickou spoluodpovědnost. A je jasné, že způsob, jakým se o lidech prchajících do Evropy diskutuje a přemýšlí, se musí od základu změnit.

Za tragédie ve Středozemním moři nese odpovědnost evropská politická elita tím, že nechala zrušit program Mare Nostrum. Foto wikipedie

Neochota podstatné části evropských politických elit, nejen těch českých, zabývat se adekvátně lidmi umírajícími ve Středozemním moři samo sebou není důsledkem jejich zvrhlé záliby v lidském utrpení. Příčinou je plíživý nástup rasismus a tolerance ke genocidnímu uvažování, které se krok za krokem stávají běžnou součástí veřejné debaty, aniž bychom je popisovali pravými jmény, uvědomovali si, čeho se tu vlastně stáváme svědky, a odpovídajícím způsobem tomu čelili.

Hlavní příčinou přílivu uprchlíků do Evropy jsou naše činy

Výroky premiéra Sobotky k tématu uprchlíků jsou ilustrací toho, že česká politika zatím prakticky vůbec nechápe, s jakým fenoménem máme co do činění. Představa, že se něco podstatného změní potíráním pašeráků lidí či odmítání kvót, jsou bludnými myšlenkami ze stejné nehumanistické líhně jako idea, že by uprchlíky mohla odradit hrozba smrti na moři. Promítá se do toho fatální slabost současné evropské politiky, neschopnost porozumět příčinám civilizační krize a adekvátně na ně reagovat, a také nedostatek realismu falešně za něj vydávaný.

Chceme-li se problému věnovat vážně, je nutné vyjít z otázky, proč vůbec lidé do Evropy prchají. Debatu nejen v tomto směru kontaminuje množství mýtů. Představa, že převážná část imigrace má ekonomické motivy, je jedním z prvořadých. Skutečnost je taková, že hlavní díl lidí toužících dnes ocitnout se v Evropě tvoří uprchlíci z válek či z represivních režimů. Jsou to lidé jako my, jako naši předci, z nichž mnozí prchali do jiných zemí s obdobnou motivací.

×
Diskuse
PH
April 23, 2015 v 23.02
Dojímáme se
jen když to nic nestojí, to je naše krédo. Musím plně souhlasit s autorem, jak se chováme je nelidské.
KV
April 23, 2015 v 23.25
Já už si nemyslím, že by jakýkoliv jedinec - jmenovitě. kdokoliv - nechal před svými zraky utonout dítě. Dřív jsem v to věřil, bral jsem to jako poslední morální pojistku. Už si to memyslím. Je to velice bolestné zjištění.
"Stačí" nepřemýšlet, "jen" plnit rozkazy, jít s většinou, být lhostejný (ne proti, jen nijaký), přestat vidět v tom dítěti (nebo jedno v kom) lidskou bytost, stejnou jako já. Dneska se utopí nějaké dítě, zítra to můžu být já - a neštěkne pes.
Je to palčivé poznání,ke kterému jsem došel i pod dojmem toho, že se blíží 70. výročí od konce druhé světové války, a v období, kdy se připomínají také hrůzy té první.
Sadismus je totiž velice pohodlný postoj, když zrovna nejsme oběť.
April 24, 2015 v 0.30
Trojka má řešení
Rozpočtová zodpovědnost řeší všechno. Až švábská hospodyňka seškrtá Evropu na úroveň Somálska, nikdo už k nám utíkat nebude.
April 24, 2015 v 0.47
Alternativa existuje
Alternativou k otevření hranic je důsledné zabíjení přistěhovalců. Jedině jistá smrt je odradí, nejistou riskují stále. A kdyby je jistá smrt neodradila, stejně je aspoň odstraní.

Koncentrační tábory pro uprchlíky dovybavíme plynovými komorami a krematorii. Nacistické konečné řešení je osvědčená průmyslová technologie, která spolehlivě vyřešila obtíže s odklízením mrtvol při zabíjení ve velkém.

Na pobřeží rozmístíme kulometná hnízda a lodě uprchlíků rozstřílíme dříve, než se přiblíží byť jen k pobřežní mělčině. Bude potřeba vypracovat vědeckou studii o tom, kolik potřebujeme ve Středozemním moři žraloků, krokodýlů nebo jiných dravců, aby se nám v moři nehromadily hnijící mrtvoly. Kdyby biologická likvidace odpadu selhávala, dalo by se uvažovat o kremaci napalmem. Napalm by mohl spojit likvidaci uprchlíků s hygienickým zpracováním jejich mrtvol, ale smrt upálením je příliš krutá, nevypadala by dobře v televizním zpravodajství. Bude lepší před napalmem bombardovat lodě uprchlíků plynovými granáty, které je humánně usmrtí. Anebo to nenatáčet do televizních zpráv.

Lepší než řešit problém uprchlíků u břehů Evropy bude přenést konečné řešení k africkým břehům. K tomu dobře poslouží lodě Mistral, pro které teď Francie nemá uplatnění.

Vůbec se konečné řešení problému uprchlíků stane zdrojem odbytu pro evropský průmysl, hlavně chemický a zbrojní. Evropské unii se tak konečně podaří obnovit růst.

Humanitou k prosperitě!
April 24, 2015 v 0.54
Ať mlčí
Díváme se do kotle s vroucí vodou,
ve které plavou děti,
a přikládáme pod kotlem.
Proč se ti parchanti konenčně nepotopí na dno,
kam patří,
a nedají se v klidu uvařit?
Proč pořád plavou?
Stokrát je shazujeme zpátky,
stokrát se znovu sápou z kotle ven.
Musíme posílit ostrahu hranic.
Vědecké studie dokazují,
studie, které nikdo neviděl,
že děti mimo kotel nosí neštěstí.
Kdyby už aspoň přestaly křičet!
MT
April 24, 2015 v 10.59


Tož pane Kolařík, návrhy pana Macháčka by určitě moc humánní nebyly a je dokonce otázka, jestli by k jejich definici vůbec stačilo celkem umírněné slovo "šílené".

Pochopitelně, kdyby byly míněny vážně, tedy jako něco jiného než krutý sarkasmus, který má obvykle jiné cíle než ty, které doslovně obsahuje.

Čech to podle mne instinktivně pochopí ...
... a vy přece máte české příjmení a česky mluvíte ...

Vaší reakci proto moc nerozumím - snad kdyby pan Macháček méně přehrával a měl to nějak supersofistikovaně zašifrované
AZ
April 24, 2015 v 15.54
skromný návrh
Situace, která je tak strašná, že už to normálním slušným způsobem nejde ani vylíčit, nastala v Evropě několikrát, a lidé, kterým takové poměry leží na srdci nebo se jich dotýkají proto, že k nim docházítřeba v jejich zemi nebo v oblasti, na níž jim záleží, se často uchylují k pekelnému sarkasmu, aby vyburcovali veřejné mínění. Jeden z nejslavnějších textů tohoto druhu je Skromný návrh, jak zabrániti tomu, aby děti chuďasů nepřipadaly na obtíž rodičům i zemi, a jak to zaříditi, aby z nich měla veřejnost prospěch. Je to pamflet děkana z Dublinu a autora Gulliverových cest Jonathana Swifta. Text se týká pochopitelně obyvatel Irska a o tom, jak drastické řešení nabízí v zoufalém sarkasmu tento "skromný návrh" svědčí tento úryvek:
Předkládám ... poníženě veřejnosti na uváženou, aby se ze sto dvaceti tisíc oněch dětí, jak jsem je právě spočítal, zachovalo dvacet tisíc na plemeno a z toho aby byla jen čtvrtina mužského pohlaví; je to více, než dovolujeme u ovcí, skotu i bravu; důvodem k tomu je mi to, že tyto děti bývají jen zřídka plodem manželství, na něž si naši divoši tuze nepotrpí, a jeden mužský postačí vyhovět čtyřem ženským. Zbývajících sto tisíc nechť se nabídne, až jim bude rok, na prodej urozeným a zámožným lidem po celém království; matkám nechť se uloží, aby je poslední měsíc hojně kojily, aby byly buclaté a tučné na pořádnou tabuli. Jedno dítě vydá na dvě jídla při přátelské besedě, a když bude stolovat rodina sama, postačí k nasycení předek nebo zadek, a když se trochu opepří a posolí, bude čtvrtý den velmi chutnat vařené, zejména v zimě.
Vypočítal jsem, že novorozené dítě váží průměrně dvanáct liber, a krmí-li se obstojně, vzroste za jeden sluneční rok na osmadvacet liber.
Připouštím, že tento pokrm bude poněkud drahý; hodí se tedy výborně statkářům, kteří už beztak rodiče většinou sežrali a mají tedy zřejmě nejlepší nárok i na děti.
Celý text lze najít hladce na internetu.

April 24, 2015 v 16.29
Četl jsem článek Antonína Raška k této problematice. Vyjádřil názor, že ČR už přijala svou vlnu imigrantů - doslovně "Nemluvě o tom, že sami máme problémy jak s cizinci u nás, tak zejména s romským etnikem. Před válkou bylo u nás 6 tisíc Cikánů, jichž po nacistické genocidě zůstalo jen 600. Nyní se jejich počet odhaduje až na tři sta tisíc, tj. zvětšil se i imigrací z okolních zemí pětsetkrát. My jsme si tedy už svou vlnu imigrantů zažili."
Je fakt, že Evropa láká imigranty nejvíc. A buďme korektní a přiznejme, že ani ne tak Evropa, ale hlavně ty bohaté evropské státy. Kdo by nechtěl naráz z velké bídy do, jejich pohledem, přímo do ráje?
Jenže takhle to přece nesmí fungovat. Když se zbytek světa přesune do Německa, USA a třeba Francie, tak nic přece nevyřešíme. Naopak.
KV
April 24, 2015 v 17.27
Pane Ševčíku, napsal jste, "jak to přece nesmí fungovat".
Jak to tedy podle Vás "má fungovat"?
Co navrhujete? Co dělat?
Ale udělat něco (nebo snad nedělat nic?) je potřeba hned teď. Právě teď, v tuto chvíi, kdy se k pobřeží Řecka a Itálie snaží doplout další vraky a umírají další a další lidé - a další a další jsou z moře vytahováni.
Máte nějaký návrh?
MP
April 24, 2015 v 17.43
To snad ne
Podle posledního předválečného jakžtakž reprezentativního zkoumání jsme měli v českých zemích kolem osmdesáti tisíc Romů (tedy samozřejmě v dobové terminologii cikánů, s malým "c"). O něco více než šest tisíc bylo těch, kteří žili cikánským a podobným kočovným způsobem života a kterým byly za druhé republiky vydány legitimace. Číslo ošidné v několika směrech -- jednak jde o české země bez Sudet, o zmizení tamější cikánské, sintské populace se toho přes poctivé úsilí dnešních německých badatelů ví opravdu málo, jednak už tehdy každý soudný cikán a světský věděl (myslel si, že ví, netušil, že to bude ještě mnohem horší), co ta evidence znamená a dokonce i četnictvo, které jinak nemělo potulný lid nijak v lásce, se zřejmě chovalo hodně laxně. Těch šest tisíc by nevydalo ani na součet obou pracovních táborů.
Pravdu má Rašek v jediném, genocida českých a moravských Romů byla, bohužel ne zcela bez české viny, velmi efektivní a odhady přeživších se v pesimistické variantě pohybují pod jedním tisícem. Velmi krátkodobě, už součástí takzvaného vnitřního odsunu Maďarů ze Slovenska do Čech byli slovenští Romové, byť se to oficiálně nezdůrazňovalo, a po celou dobu 1945-1989 probíhal spontánní přesun slovenských Romů do Čech. Ještě v dekádě 1970-1980 představoval nejvýraznější přírůstek českých Romů.
Ani ten odhad třista tisíc není právě nejkorektnější. Vznikl projekcí posledního soupisu Romů, který dělaly Národní výbory v roce 1989 s pomocí vzorce používaného pro výpočet zhodnocení úročené částky (při tom růst romské populace v letech 1970-1980 odpovídal úrokové míře, přestože tento přírůstek byl v následujících letech zřetelně nižší ).
Po roce 1989 nemáme údaje, o které bychom se mohli opřít, s poměrnou jistotou můžeme říct, že i po roce 1992 docházelo k dalším statisticky významným migracím ze Slovenska, ale podle dětí ve školách musel být migrační proud nesrovnatelně slabší než v letech 1945-1989, statisticky zřejmě bezvýznamné jsou skupinky z Balkánu.

Kam, proboha, Rašek, tu blbost napsal?
April 24, 2015 v 20.05
Napsal ten članek do Práva. V úterý zhruba.
PM
April 24, 2015 v 21.00
Nabídl bych v úvahu taky jeden malý nonsens
- všem prchajícím otevřít dveře českých zastupitelství a stát se šokujícím příkladem extra-ordinérního řešení formou konkrétní solidárnosti, což by následně vyústilo v dominoefekt a v totální rozvrat stávající neoliberální ideologie.
A kdyby to nevyšlo.... tak jak na to s těmi tanky, za pokus o hledání cesty ze slepé uličky už taknějak víme.
MP
April 24, 2015 v 22.37
Luďkovi Ševčíkovi
Dík
April 26, 2015 v 9.34
Evropské hodnoty
Obávám se, že omyl Pavla Kolaříka především odráží úroveň evropské diskuse o uprchlících. Je velmi dobře možné, že něco nápadně podobného těm nejsžíravějším sarkasmům, jaké jsem já dokázal vymyslet, už Pavel Kolařík někde slyšel nebo četl míněné opravdu smrtelně vážně.

Považuji za důležité zdůraznit a stále připomínat titulek článku Jakuba Patočky. Kulomety na pobřeží a bombardování lodí jsou jedinou skutečnou alternativou k otevření hranic. Cokoliv mezi otevřením hranic a otevřeným vražděním uprchlíků jsou jen pokrytecké masky. Když uprchlíkům nedovolíme u nás žít, umřou.

Už jen to, co víme o útrapách, jaké uprchlíci podstupují ve snaze proniknout do pevnosti Evropa, je příšerné. Co přiměje člověka, aby se vydal do takové hrůzy? Jak strašné musí být to, před čím prchají?

A my je tu zavíráme do koncentráků, kádrujeme, zkoumáme, jestli opravdu měli dostatečně závažný důvod prchnout, a vážně diskutujeme o tom, zda by nebylo nejlepší ještě lépe opevnit své hranice a přes své opevnění se založenýma rukama přihlížet, jak za ním lidé umírají.

Aby se nám při pohledu na smrt za hradbami lépe zažívalo, vykládáme si strašidelné historky, jak by nás ti zvenčí, kdybychom si je vpustili dovnitř, vyjedli, jak by k nám zatáhli cizáckou kulturu, neslučitelnou s tou naší, jak by nás ovládli a zotročili. Těch pár, kteří proklouzli dovnitř, využíváme jako otroky. Když nějací sluníčkářští pseudohumanisté vyčíslí, jak na přistěhovalcích vyděláváme, zapřeme jejich vědecké studie a vymyslíme si jiné — jak to poslední dobou dělá i Jan Keller. Musíme dokázat, že ti zvenčí nejsou lidé jako my. Jsou to ne-lidé, podlidé. Jsou míň než zvířata: pomáhali bychom daleko ochotněji, kdyby se ve Středozemním moři topili yorkshirští teriéři.

Co uděláme s uprchlíkem, který na cestě do Evropy nezahynul? Vrátíme ho na start, ať to zkusí znovu.
PM
April 26, 2015 v 11.04
Jde o vjádření vůle národa
Včera přihlásilo své řešení představenstvo CSU- ukončit zbídačování ekonomicky zaostávajících zemí s preferencí Afriky ......a to na základě spravedlivého obchodu.
A představitelé zemí s nejnižším podílem asylantů CZ, Pl a RU se přihlásily k vůli suverénního občana - přijmout tolik asylantů kolik si národ přeje.....kolik je lidu po vůli.
Tak nějak to voní po symptomech režimu v troskách....bych řekl.
MP
April 26, 2015 v 11.52
Aleně Zemančíkové
Dlužno ovšem poznamenat, že Swiftův návrh není veden nějakou snahou odstranit obtěžující chudinu, dnes nepřizpůsobivé, či snad dokonce nějakým sociálním inženýrstvím. Případné efekty v této oblasti jsou zcela vedlejší, jde o morální stav těch chudých, o soucit s ženami, vždyť se tak:

"zabrání totiž oněm dobrovolným potratům a onomu ohavnému zvyku žen vraždit své pancharty (je jich u nás, pohříchu, až příliš mnoho) a zasvěcovat smrti ubohá neviňátka, spíše, myslím, aby ušly útrapám než hanbě, což by pohnulo k pláči a soucitu i srdce nejbarbarštější a nejnelidštější."

Téměř jako bych slyšel naší ministryni sociálních věcí, které je na sebe ochotna vzít nechápavou nenávist pomatených levičáků a proti jejich abstraktně humanistickým předsudkům zavést nucené práce pro chudinu, nikoli snad proto,aby její rezort vykázal úspory, ale pro důstojnost a uchování pracovních návyků oněch nepřizpůsobivých.

IH
April 26, 2015 v 20.51
Dilemata humanity
Vůči právě tonoucím běžencům je skutečně možné být pouze humanisty, nebo sadisty. Důraz kladu ovšem na slovo právě, které jsem ke znění Patočkova titulku přidal. Předpokládám, že přese všechno jsou aktéři dramat na straně záchranářů pravidelně humanisty.
Z politického hlediska je ovšem podstatná otázka přístupu k divoké a početné imigraci, a to především (ale samozřejmě nejen) právě s ohledem na ztráty na životech. Množství utopených lidí je strašné, tvoří však zhruba procento nebo dvě v porovnání s úspěšnými migranty. Podobné i větší riziko může nemálo lidí považovat za přijatelné, záleží na jejich situaci i naturelu. Připomeňme si někdy krkolomné a velmi nebezpečné útěky z naší vlastní země, jež máme mnozí ještě v paměti.
Je třeba konstatovat, že právo odejít z kterékoliv země, i vlastní, neznamená rozhodně právo přijít do konkrétní jiné země. V Africe, Asii i jinde jsou ovšem stamiliony lidí, kteří by si velmi polepšili příchodem do Evropy. Má se to s nimi, žel, jako se žebrajícími. Tam, kde budou občané vůči nim velmi štědří, budou mít neúnosně mnoho žebráků.
Pokud budeme chtít zabránit tragédiím při plavbách do Evropy, bylo by nejúčinnější zavést aspoň na nějakou dobu pozastavení současných pravidel pro přijímání uprchlíků. Množství pokusů a obětí by prudce kleslo. Něco takového se vzhledem k tradici a statu quo nezdá být obhajitelné a nastolitelné. Pro mne ovšem není méně problematická spravedlnost v podobě žraloků (mořských a, častěji, lidských), plnějších šrajtoflí či "fortuny", která "audaces iuvat". Sebeupřímnější potlesk přeživším zavání přese všechno cirkem.
+ Další komentáře